Geografická, ekologická a estetická hodnota regionu Jungfrau-Aletsch-Bietschhorn je známa již dávno. Pro tuto mimořádnou krajinu je charakteristický především horský masív zahrnující severní stěnu Eigeru, Mönch a Jungfrau, který strmí z údolí až do výšky 4000 metrů. Ledovec Aletsch, dlouhý přes 24 km, je jedinečný i v rámci celé oblasti Alp.
K prvním ochranářským opatřením se přistoupilo již v 30. letech minulého století, kdy byla vyhlášena rezervace Aletschwald. V roce 1983 byl celý region zařazen na švýcarskou soupisku krajinných oblastí a přírodních památek národního významu (tzv. Bundesinventar der Landschaften und Naturdenkmäler – BLN). V současné době se tato opatření týkají hlavně infrastruktur, jako jsou státní silnice, vojenské stavby nebo objekty pošt a telekomunikací (Swisscom). Patří k nim i omezení při udílení koncesí na provoz lanových drah, elektrického vedení či staveb mimo stavební zóny.
Pocta, ale i závazek pro regiony
Zájmové sdružení, založené v Oberwallisu a v Berner Oberlandu speciálně na podporu kandidatury, přijalo rozhodnutí výboru světového dědictví s velikou radostí. Spatřuje v tom pro výjimečnou krajinnou oblast kolem Velkého aletschského ledovce (Grosser Aletschgletscher) mezinárodní vyznamenání. Rozhodnutí z Helsinek zahajuje druhou fázi projektu. Obce vytvoří jednotnou síť a společně ustanoví regionální management. Během tří let pak má být pod jeho vedením při zapojení příslušných obcí a jejich obyvatel sestaven manažerský plán. Zapsání na listinu světového přírodního dědictví je podle prohlášení zájmového sdružení „pro region nejen velkou poctou, ale i závazkem uchovat tuto krajinnou oblast pro příští generace“.
Trumf pro hospodářství regionu
Region Jungfrau-Aletsch-Bietschhorn se z převážné části rozkládá na území velehor. Ke konfliktu zájmů mezi ochranou přírody a využíváním této oblasti tedy dochází jen zřídka. Ráz krajiny určují ledovce, skály, lesy a horské louky. Alpské hospodářství se tak soustřeďuje převážně na turismus. Zapsání na listinu světového přírodního dědictví by mohlo mít na turismus pozitivní vliv. Vzhledem k omezenému množství příjezdových komunikací a platným ochranářským opatřením byl měl být region schopen zvládnout větší příliv turistů tak, aby na to nedoplatila příroda.
Monte San Giorgio a Entlebuch
Také Spolkový úřad pro životní prostředí, les a krajinu (Bundesamt für Umwelt, Wald und Landschaft – BUWAL) rozhodnutí UNESCA přivítal. Jak řekl Willy Geiger, náměstek ředitele tohoto úřadu, je zapsání na listinu světového přírodního dědictví plně v souladu se spolkovou politikou zavádění rozsáhlých chráněných území. Spolková rada v říjnu minulého roku rozhodla přihlásit jako kandidáta zápisu na listinu světového přírodního dědictví další oblast, a sice region Monte San Giorgio v Tessinu. Rozhodnutí se očekává koncem roku 2003. Kromě toho v září loňského roku uznalo UNESCO Entlebuch jako biosférickou rezervaci. Krajina kolem Lucernu se vyznačuje přírodními krásami i trvalým akcentem na rozvoj zemědělství, lesnictví, turistického ruchu a řemesel
 |
