Ve Speakers’ Corner si v konkurenci ostatních amatérských řečníků můžete vyzkoušet, zda váš projev má dostatečně údernou kadenci, zda umíte obratně žonglovat se slovy, zda byste svými větami dokázali elektrizovat davy.
Barometrem vašeho úspěchu bude jen a pouze počet naslouchajících. Jakmile je vaše řeči začnou nudit, popojdou o pár metrů k jinému řečníkovi. Třeba k tomu, co stojí na chladicím boxu.
Etnocentrism sucks
Obtloustlý muž spíše než svým projevem upoutává extravagantním vzhledem. Podle čepice s vikinskými rohy a rudé šály se zdá, že se zde zastavil cestou z fotbalového stadionu. Vybaven hrnkem s čajem pro zahřátí tiše vykládá pěti naslouchajícím o tom, že všechny rasy a náboženství jsou si rovny. Hlavní myšlenku jeho vystoupení krátce a jasně vystihuje jedno z úderných hesel na transparentech, které připevnil na plůtek za sebou: "Etnocentrism sucks!" (Etnocentrismus je na ho…!)
Konkurenční řečník se pokouší odlákat od apoštola multikulturalismu jeho obecenstvo a halasně vyřvává svou pravdu: o pravé víře v jediného Boha a v Bibli. Když na poslech jeho jednotvárného kázání rezignují i poslední (velmi trpěliví) posluchači, přestane se namáhat, do podpaží si vezme svoji bedýnku a rychle opouští kolbiště směrem k metru.
Křesťanský ateismus
Na zajímavý posluchačský zážitek lákají plakáty vyvěšené stranou od ostatních řečníků. Stojí na nich slibná hesla jako: "Křesťanský ateismus" nebo "Přestaň věřit v Boha a následuj Ježíše!"
Bohužel mladý rétor, který by měl svoje ideje plamenně obhajovat, zvolil pro jejich objasnění netradiční taktiku. Zarytě mlčí, přestože se u něj co chvíli zastaví potenciální zájemci. Revoluce v křesťanství se tedy (alespoň do doby, než se "prorok" rozhodne promluvit) nekoná.
Tradice Speakers’ Corner
Řečnění ve Speakers’ Corner poblíž Mramorového oblouku, který býval hlavním vstupem do Buckinghamského paláce, má už dlouhou tradici. Od roku 1872 si tam každý může vykládat libovolnou svatokrádež či světonázor, aniž mu za to hrozí trestní stíhání. Tehdejší vláda si tento demokratizační krok vymyslela jako preventivní opatření. Mělo předcházet násilným nepokojům, které tou dobou viktoriánskou Británií cloumaly.
Hyde Park, největší londýnská zelená plocha, která během své historie sloužila jako královská honitba, místo pro konání lidových veselic, soubojů a poprav, výstaviště či později za 2. světové války jako bramborové pole, nebyl vybrán náhodně. Právě na zdejších trávnících, kde nyní mladí fotbalisté kopou do míče, se odehrávaly ty nejdrsnější bitky mezi policií a nespokojenými Brity z nižších vrstev.
Král rétorů
Jednoznačným králem rétorů se v den mé návštěvy stává muž v kovbojském klobouku a šedém plášti, který soupeře válcuje svou neotřelou dikcí, hbitostí jazyka a cholerickým vystupováním při námitkách publika. Zatímco ostatní (dosti nudní) řečníci mohou své posluchače spočítat na prstech jedné ruky, kolem "kovboje" se tvoří nejméně třicetihlavý hlouček.
Přes hesla o následování Bible, která drží jeho tichá asistentka zachumlaná do kapuce u bundy, se nezdá, že právě on může nahnat ztracené ovečky zpět do rukou církve. Spíš to vypadá, že je profesionální bavič, který si svým destruktivním humorem přišel do Hyde Parku udělat z turistů, kteří jsou na rozdíl od Londýňanů ochotni moudrům zdejších žvanilů naslouchat, dobrý den.
Zrovna rozmáchlými gesty jezuitského inkvizitora dokončuje svou vizi, že každý kuřák je zabiják a společnost by ho měla potrestat stejně jako masového vraha.
Bezzubému dědovi v obecenstvu se ta myšlenka nezamlouvá a demonstrativně si zapaluje pečlivě ubalenou cigaretu. Jiný muž ho za to začne kárat a strhne se hádka. "Kovboj" ji z výšin svých skládacích schůdků chvíli se zalíbením sleduje a pak zařve: "Buďte ticho! Jestli si tu chcete vykládat svoje názory, tak si jděte vedle." A posílá je na druhou stranu chodníku. „Já jsem řečník. Já budu mluvit a vy poslouchat!"
Já vám to dokážu!
"Víte, proč dnes mnozí lidé odmítají slova Písma?" začne s novým tématem. "Protože Bible je jako zrcadlo. Každý, kdo do ní pohlédne, se v ní uvidí takový, jaký ve skutečnosti je," odpoví si sám.
"Já vám to, nevěřící Tomášové, dokážu," kasá se. "Kdo se odváží nahlédnout do mé Bible?" mává svatou knihou.
Jeden muž z publika se obětuje a skutečně jeho tvář se v Bibli zrcadlí. "Kovboj" totiž na její předsádku připevnil malé zrcátko. "Dostal jsem vás, dostal jsem vás," raduje se dětinsky. Pak se vypořádá s evolucí, kterou zásadně místo evolution nazývá evilution (slovní hříčka - evil znamená zlo, špatnost).
Když se mu někdo pokusí odporovat, začne rétor poskakovat a vydávat zvuky jako lidoop. Pokud tento "argument" protivníka odzbrojí, zbrunátní, vypoulí oči a rozkřikne se: "Já jsem tady řečník…" Tak opravdu nevím. Je to výstřední vtipálek, náboženský fanatik, nebo agresivní blázen? Jinou sortu lidí totiž možnost veřejné exhibice ve Speakers’ Corner už nepřitahuje. Naštěstí pro turisty se v Londýně podobných individuí najde dost, takže o zábavu v Hyde Parku je postaráno.
