K téměř úplnému zapomnění Pomaků v minulosti přispělo i místo, kde žijí: jejich
komunitu totiž přes 40 let studené války rozdělovala železná opona. Navíc
ortodoxní Řekové jsou od nepaměti k muslimům značně nedůvěřiví.
Až do roku 1996 nebylo v Řecku dovoleno Pomaky navštěvovat kvůli zákazu,
který vydal již fašistický režim generála Joannise Metaxase (1936-1940).
Uzavřena byla jediná cesta vedoucí do pomackých vesnic, které se tím změnily v
rezervaci.
Příslušnost Pomaků (Pomak je označení pro bulharsky mluvícího muslima) k islámu je vysvětlována dvěma vlnami islamizace v 16. a 17. století. V minulých desetiletích byli Pomaci vystaveni násilnému tlaku i v Bulharsku, kde byli během komunistické éry nuceni si měnit islámská jména, byly zavírány jejich mešity a zastavována náboženská výchova.
Evropská komise v rámci tažení proti kouření též navrhla radikálně omezit podporu na pěstování tabáku v zemích unie, což podle prefekta městečka Xanthé Jorgose Pavlidise přímo ohrožuje již tak malé prostředky obživy místních lidí. "Nahrazení monokulturního pěstování tabáku znamená pro nás velký problém," říká Pavlidis s tím, že již o tomto problému napsal dopis předsedovi komise Romanu Prodimu. "V posledních letech se zdejší lidé snažili uživit i jinak, například pomocí řemeslné výroby či prodejem velmi bohatých místních uměleckých výrobků. To ale vůbec nefungovalo," dodává.
Místní domorodci kultivují na svých malých políčkách rozházených na kopcích hor tabák ručně již přes dvě století. Právě to utváří celé místní sociální a geografické prostředí. Přes 4500 pomackých pěstitelů letos vypěstovalo více než 3300 tun zvláštního druhu tabáku s názvem basma, který je na mezinárodním trhu velmi ceněn a jenž proslavil oblast kolem městečka Xanthé na začátku minulého století.
Tabák basma se poté prosadil na mezinárodním trhu a v Xanthé jej nakupují například Korejci či Japonci. Kilo basmy stojí 1300 drachem (3,82 eur), což EU ve stejné výši subvencuje.
Samotný tabák ale Pomaky neuživí. Majitel kavárny v Echinosu, tradičním pomackém městečku s asi 4500 obyvateli, Ahmet Kopel vysvětluje, že lidé musí jezdit každoročně za tvrdou manuální prací do Německa, nejvíce do hamburského přístavu. "Je to velmi namáhavé, ale vynáší to mezi pěti a šesti tisíci marek
měsíčně," dodává s tím, že Pomaci tam pracují tři měsíce, pak se vrátí domů,
odpočinou si a opět se tam vydají. Koncem jara ale již pracují na polích.
Starosta obce Satrai východně od Echinosu Celal Kints říká, že asi 30 procent vesničanů žije a pracuje v Německu. Ve snaze zmírnit emigraci plánuje Kints například podpořit v tomto zapomenutém kraji lov divočáků. Stejný záměr má
i starosta další vesnice Thermia (1400 obyvatel) Hasan Nazir, který ale též chce
dát místo pro ekoturistiku.
Ve snaze vyvést oblast ze zapomnění a podnítit její rozvoj plánuje prefekt
Pavlidis vybudování nové silnice na západě regionu, která by vytvořila nový
hraniční přechod s Bulharskem.
 |
