Obklíčilo je hejno plejtváků, tři metry od nich stál rozzuřený medvěd a proti jejich plavidlu se řítily dvě kosatky.
Nakonec rodina dorazila k pobřeží Aljašky a byla první, které se to na nafukovacím člunu povedlo. "Celé to trvalo pět let,“ popisuje otec, cestovatel Leoš Šimánek.
Vydali se ze zálivu nad Vancouverem, a to na dvě etapy. Kvůli bouřím se totiž dá kolem pobřeží plavit jen od června do srpna. Další tři roky zabraly přípravy, během nichž bylo potřeba plánovanou trasu obletět letadlem.
Šimánek vzal k Aljašce manželku Lenku, třináctiletého syna Jakuba, šestiletou dceru Veroniku a psa Daltona. Kromě letenky do Kanady byl pro ně jedinou výlohou benzin, kterého člun spotřeboval okolo 1500 litrů. Nocovali ve stanech, lovili lososy, chytali kraby a pili vodu z potoků.
A taky se báli o život.
Z krabů dělala Šimánkova manželka pomazánky, guláš, a když už jí docházely nápady, zkusila i krabí dršťkovou. Vodu nabírali z potoků nebo vodopádů.
Největší potíže je potkaly u ledovcového zlomu. Téměř týden pršelo a v několika kilometrech čtverečných nalámaného ledu zabloudili. S přílivem voda stoupala, cesty se uzavíraly, až na poslední chvíli se člun dostal ven.
V jednom z fjordů je málem napadl grizzly. Na vysoké skále vybíral hnízdo racků, ale kořist mu vypadla. Běžel za ní dolů, ocitl se tři metry od člunu, zuřil, chystal se skočit, otec marně sahal po brokovnici. Syn se snažil rychle ujet, ale narazil plavidlem do skály. To medvěda vylekalo.
Rozzuřený grizzly
VÍCE UNIKÁTNÍCH FOTEK Z ALJAŠSKÉ DIVOČINY - ZDE
Útok kosatek
A další útok: tentokrát dvě kosatky. Rozjely se proti nim, vypadaly jako dvě torpéda, na poslední chvíli se ponořily a... vyskočily za člunem. Asi si jen hrály.
V dalším fjordu se rodina dostala do hejna sedmi plejtváků, kteří kolem sebe mávali obřími ocasy. Pes se lekl, vyskočil do vody a plaval mezi nimi ke břehu. Když ho posádka dostihla a pomáhala mu zpátky, proškrábl člun. „Byly to nekonečné minuty, než přijela záchrana,“ vzpomíná Šimánek.
Pes si užil nepříjemností možná ze všech nejvíc, a to i na souši. Napadl dikobraza a musel vydržet, když mu jeho pán tahal kombinačkami ostny z obličeje.
Během cesty zbyl čas i na hory. Tato se jmenuje Mount Cooper, měří dva tisíce metrů a výstup na ni trval dva dny.
Dobrodruh, rebel a emigrant, který žije ve srubu
Šimánek o své výpravě na Aljašku vydal knihu, v pořadí už osmou. První, a nejspíš nejdůležitější cestu podnikl v roce 1968. Jako vedoucí stavebního úřadu byl rebel: maloval kříže po sovětských tancích a strhával z nich hvězdy. Dostal výpověď a byl přeřazen do party kopáčů. Protože slušně kreslil, vzal si jednoho dne razítkové barvy a přenesl všechna razítka ze své staré výjezdní doložky na novou stránku pasu. Emigroval a po pěti letech v Německu se vydal do Kanady, kde si v divočině postavil srub.
Dodnes tam žije.
Rozhovor s cestovatelem Rány si šiju sám. A sním třeba i havraní polívku, říká Leoš Šimánek.
* Kdy vám bylo při všech těch cestách nejhůř?
Jednou jsem málem zmrznul. Chytal jsem v Kanadě ryby sedm kilometrů od srubu, propadl se do peřeje a namočil si sirky. Neměl jsem si na čem usušit šaty a bylo skoro minus třicet.
Ještě horší bylo, když mi oslepnul pes a já ho vedl dvě stě kilometrů sněhem do civilizace. Došly mi zásoby jídla, dva dny jsem neměl ani sousto, šílel jsem hlady. Pak jsem viděl na stromě veverku, okamžitě ji střelil a snědl. Syrovou, na oheň nebyl čas.
* Co nejpodivnějšího jste jedl?
Sním všechno - pečené ponravy, dikobrazí guláš i havraní polívku. Ale na Cookových ostrovech mi domorodci přinesli na banánovém listě živé, ještě lezoucí slimáky. Sice je pro dochucení pokapali citronem, ale i tak jsem odmítl. Utekli mi z talíře.
* Jak si léčíte rány?
Slepé střevo jsem si nechal pro jistotu vzít. Jinak s sebou vozím sádru, dlahu a známý doktor mě naučil zašívat rány.
* Kolikrát jste to využil?
Jednou jsem si při stahování dikobraza rozřízl tepnu a málem vykrvácel. Pak jsem při stavbě srubu spadl šest metrů ze střechy a motorová pila mi rozsekla stehno. Než jsem omdlel, stihl jsem ještě kamarádovi říct: „Co centimetr, to steh.“ Ránu mi ale sešil špatně, tak ji po mém probuzení musel rozpárat a zašít ji podle mých rad znova.
