Než dostavěli Operu, byl Přístavní most hlavním symbolem Sydney. Je mohutný, krásný, jak se klene nad zálivem, nepostradatelný a mimochodem také trochu český. Přestože už to není žádný mladík (postavili ho v roce 1932), nebýt jeho, město by zkolabovalo. Každý den se po něm sune tam a zpátky na 150 000 aut, neboť spojuje sever a jih Sydney. Místní mu důvěrně říkají "ramínko na šaty" nebo "věšák". Podívejte se ještě jednou na jeho tvar a všechno je jasné. Musely by to ale být gigantické šaty: vozovka vede ve výši dvaapadesáti metrů nad mořem, je dlouhá 1149 metrů a celý most je 134 metrů vysoký. Most má jednu zvláštnost, ráno i večer se jezdí stejným směrem. To je totiž tak: na mostovce je místo pro osm jízdních pruhů, ale čtyři každým směrem by byly málo. Vyřešili to šalamounsky. A tak se ráno jede do Sydney v šesti pruzích a ze Sydney ve dvou, před večerní špičkou se směry otočí - šesti ven a dvěma dovnitř. Přestože "ramínko" drtí neustálí hadi aut (i vlaků), zdá se být v dobré kondici. Možná i proto, že jej drží pohromadě nýty, které byly speciálně vyrobeny ve Škodovce Plzeň. Stejně jako je nekonečný proud vozidel, je také bez konce cestování natěračů od jednoho konce k druhému. Natírání mostu se stalo synonymem pro sisyfovskou práci. Může to být i dobrý odrazový můstek. Jeden z natěračů se jmenoval Paul Hogan, pak ale zahodil štětku do moře a stal se Krokodýlem Dundee.
16. září 2000
