Rakousko chce vymazat jména nacistů z Alp

  13:23
V rakouských Alpách se dodnes turisté setkávají s nacistickou minulostí. Některé stezky i chaty stále nesou jméno po nacistických exponentech. Řada rakouských horolezců byla totiž nejen zdatnými sportovci, ale také aktivními nacisty. Rakousko nyní uvažuje o změně. Málokterý horolezec si ale umí představit, že třeba Pichlova cesta v Dachsteinu by se přejmenovala na Pravou jižní.

V Rakousku se začíná mnoho desítek let po konci nacismu diskutovat o roli tamních horolezců a turistů v nacionálně-sociálním systému. Horské chaty a stezky, dosud pojmenované po nacistech, se zřejmě časem přejmenují, jak ukazuje příklad Pichlovy chaty v Korutanech.

Není ale jasné, co se stane se jmény horolezeckých směrů. Ty se totiž tradičně jmenují po svých prvovýstupcích. Například  pro Pichlovu cestu (Pichlweg) už existují alternativní názvy - Diagonální, Pravá jižní nebo Cesta jižními policemi. 

Nacista Eduard Pichl
Eduard Pichl, první předseda oddílu Austria Vídeň, patřil k dodnes existujícímu spolku Alpenverrein (OEAV). Schopný organizátor a horolezec, jehož nejslavnější cesta vede právě na Dachstein, byl zároveň antisemita. Už ve dvacátých letech minulého století spoluprosadil protižidovská ustanovení v horolezectví.

Pichlův případ však není ojedinělý. Podobně je tomu i se špičkovým meziválečným lezcem Manfredem Kauschkou. Ten sice vylezl legendární hranu na Dračí zub v pískovcovém skalním městě u Hrubé Skály, zároveň byl ale aktivním nacistou.

PO STOPÁCH PICHLA
Zdolat Pichlovu cestu v Dachsteinu není žádná legrace. Drobná suť v prudkém svahu ujíždí, kameny nedrží a ze stěny se vylamují menší i větší kameny. Dobře připravení rekreační horolezci se však výstupu nemusejí příliš obávat.
 
My jsme vyrazili od parkoviště u Türlwandhütte okolo šesté ráno. Do desíti hodin jsme se trápili pěší turistikou. Zvláště závěrečné stoupání pod skalní stěnu nám dalo co proto. 

Cesty jsou tedy díky práci nadšenců z rakouského horolezeckého spolku relativně bezpečné a jasné Když najdu kroužek, jsem správně. Když ne, musím hledat správný směr.

V půl jedenácté však přece jen překračuji trhlinu a vyrážím do první délky. Ta je jako většinou v horách rozlámaná a ze stěny se vylamují kameny. Po pár metrech však narážím na první zacementovaný kroužek a pár skob. Přelézám nejtěžší místo celé cesty a jsem na prvním štandu. Je to místo, kde se přivazuji ke skobám, volám na svoji spolulezkyni a ta se vydává za mnou.

Postupně vezme s sebou všechny karabiny, které jsem pro své zajištění použil. Nacházím další kroužek, jakých je v cestě kupodivu dost. Jsou totiž na téměř každém štandu a najdou se i v obtížných místech.

První varování
Až do velkého suťového kotle lezeme ve studeném stínu. Jsou tu lehké police, které spojují tmavé komíny. V jednom z nich spolulezkyně nedává pozor a padá. Ani nestačí vykřiknout a už se houpe v laně. Chválabohu, že to bylo hned na začátku. Bereme to jako upozornění, že musíme napnout všechnu sílu i pozornost, abychom nahoru vylezli živí a zdraví.

Skála už je velmi kvalitní a téměř se neláme. Jen na policích jsou hromady volné suti. Ve velkém suťovém kotli ovšem ztrácíme kroužky i orientaci. Po pár minutách sluníčka vlézáme do mraků a tak se jen dohaduji:

"To jsou velké bloky z průvodce, tamhle vidím markantní skalní zuby a tady je hluboká soutěska." Asi to tak bylo, ale nakonec se ocitám v prekérní situaci velké obtížnosti. Nohama opírám o hladkou stěnu kouta, záda odírám o převislou skálu a kolena a ruce se snažím nacpat do spárky.

Napřed se leze spárou přesně na šířku člověka, po několika metrech následuje čtyřmetrový traverz doleva a závěrečných patnáct metrů vede další spárou na štand.

Potom přichází série vodorovných ale úzkých polic nad kolmými skalami. Za slušného počasí z nich musí být krásné výhledy. Třikrát po nich přejdu příliš doprava a pak obtížně hledám správnou cestu. Přichází nejtěžší místo zvané Pichlschritt, kde je starých skob i nových kroužků jako naseto.

"Už to není výlet, už to není ani sport, už je to jen o tom, jak co nejrychleji dolézt na vrchol," unaveně říkám partnerce.

Blíží se tma
Přichází patnáctá délka a na mě krize, nechce se mi dál. Navíc je lezavá zima a vlhko. Pár délek myslíme už jenom na to, že se do tmy nahoru nedostaneme. 
 
Další police jsou sice široké, ale ukloněné tak, že místy jsou to spíš plotny. Ještě jednou bloudíme, ale pak nás několik jasných délek přivádí až na větrnou hranu východního dachsteinského hřebene. Vždy, když dorazím ke kroužku, tak je radosti jako na Starém bělidle.

Tmu předbíháme jen o pár minut, ale ty nám stačí, abychom našli nenápadnou traverzovou pěšinku, která nás dovádí k sérii ocelových lan. To ulehčení! Většinu materiálu balíme do batohů a již potmě sestupujeme směrem k chatě Dachsteinwartehütte. Posledních pětadvacet metrů slaňujeme a stojíme na ledovci. Cáry mraků se nad ním převalují, a tak nevidíme nic s baterkami ani bez nich.

Šťastný návrat dolů
Vážu spolulezkyni na lano a říkám: "Jdi kolmo dolů." Únavou už nepoznává, kde je dole a kde nahoře. Křičím na ní, že dolů je dolů. Dorážíme na cestu vyjetou od rolby a nakonec i k Wartehütte. Partnerka jde místo po ledovcové dálnici v odhrnutých závějích po stranách. Nechce tomu věřit a pochopí to  teprve ráno, až jí ukážu stopy.

Druhý den v sedm ráno jdeme totiž úplně sami po ledovci k lanovce. V dalekém širokém okolí není ani živá duše, a tak si můžeme dojít na záchod. Není však zajít kam, protože všude je vidět. Svorně tedy sedíme na bobku vedle sebe a lehce na ranním čerstvém vzduchu konverzujeme. Sjíždíme lanovkou k autu a po půldenní rekonvalescenci hurá domů.

ÚDAJE O PICHLOVĚ CESTĚ

Prvovýstup: E. Pichl, F. Gams a F. Zimmer (27. července 1901)
Převažující obtížnost: 2 až 3+, jedno místo 4, převýšení 700 m, délka lezení 900 m, 23 lanových délek
Přístup:
Od dolní stanice lanovky u Türlwandhütte trvá tři až čtyři hodiny. Od parkoviště se jde na chatu Südwandhütte, z jejíž terasy se schází na firnovisko pod jižní stěnou. Skalní bariéru obejdeme co nejvíce zleva, protože skála je rozbitá a obtížná. Pokud není sníh, vystupuje se od levého násypového kužele doprava pod převis (skoba) a žlábkem (nad ním stanoviště). Odtud únavným sněhovým nebo suťovým svahem do kotle pod začátkem cesty.
Sestup:
Cesta končí pod výšvihem východního hřebene, po kterém je možné se za dalších několik hodin dostat na vrchol (obtížnost 2-3). Od posledního kruhu Pichlweg však vede traverzová cestička šikmo dolů k ocelovým lanům, po nichž lze sestoupit na ledovec a k chatě Dachstein Wartehütte (3/4 hodiny). Chatu lze však použít pouze v nouzi. K horní stanici lanovky se odtud jde do kopce přibližně hodinu.
Vybavení:
Sedm dvojic karabin spojených popruhem (expresek), sada vklíněnců,  pět dvoumetrových smyček, v případě námrazy se hodí i skoby na ústup a kladivocepín, helma, bivakovací pytel, pohorky, dvojité padesátimetrové lano, mačky na nástup
V případě nouze:
Možnosti bivaků jsou téměř v každé druhé délce. Na všechny se však v případě deště bude valit voda. Sestupová ferrata má téměř nepřerušené lano, a tak je za bouřky velmi nebezpečná.

Autoři:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Mnohem lepší než Thajsko. Kambodža vás okouzlí vstřícností i památkami

21. března 2024

Kambodža byla loni zvolena asijskou vedoucí kulturní destinací. My jsme si její návštěvu...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

Láska na druhé sousto. Japonská kuchyně je plná nástrah i úžasných chutí

28. března 2024

Seriál Když jede člověk do Japonska, nevezme si s sebou zásobu paštik, to se rozumí tak nějak samo sebou....

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Výlet do thajského ráje. Některé ostrovy tu většina Čechů ještě neobjevila

27. března 2024

Premium Když se řekne dovolená v Thajsku, většina lidí si představí ruch a vřavu největšího z ostrovů...

Znovuzrozená z popela. Navzdory děsivé minulosti má Varšava co nabídnout

26. března 2024

Premium Kdo se rád toulá křivolakými uličkami s kamennou dlažbou a obdivuje hlavně středověká náměstíčka s...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...