Pohorky, kola i jezera. Tip na hezkou podzimní dovolenou v Rakousku

Najdete tady krásná jezera obklopená vysokými horami a spoustu pěších stezek i cyklotras. Oproti letním měsícům je navíc výhodou i méně turistů. Přinášíme vám vyzkoušené tipy na hezké výlety v rakouských Korutanech, základnou je nám městečko Bad Kleinkirchheim v údolí na úpatí masivu Nockberge.
Pohled na Millstätter See směrem k západu; vpravo je vidět obec Millstatt s...

Pohled na Millstätter See směrem k západu; vpravo je vidět obec Millstatt s věžemi kláštera, v pozadí Vysoké Taury. | foto: JoadlCreative Commons

Pěšky na Dobratsch, osamocený velikán

Nejspíš jste si toho kopce někdy při návratu z Itálie všimli. Jakmile překročíte u Tarvisia hranici do Rakouska, otevře se před vámi široké panoráma, kterému s přehledem vévodí obří, osamocený masiv Dobratsche. Vrchol má sice „jen“ 2 166 nadmořských metrů, ovšem údolí řeky Gail, která protéká při jeho úpatí, převyšuje o více než jeden a půl kilometru.

Zdolání Dobratsche usnadňuje vysokohorská silnice Villacher Alpenstrasse, která šplhá úbočím z Villachu až k chatě Rosstratte ve výšce 1 730 m. Z tohoto místa, zhruba na hranici lesa, už musíme nahoru pěšky. Po široké cestě to přehledným terénem trvá asi půldruhé hodiny, vodítkem je zdaleka viditelná telekomunikační věž na vrcholu.

Daleký je také výhled: jižním směrem obsáhne pohraniční Karavanky i Karnské Alpy, na pomezí Slovinska a Itálie se v pozadí zubatí štíty Julských Alp. A opačným směrem, k severu, se lesknou zasněžené vrcholy vysokých Taur.

Cestou zpět na Rosstratte volíme o něco náročnější a delší cestu č. 294. Stezka je úzká a chvílemi se pod námi otevírá téměř propast, jižní úbočí Dobratsche je opravdu strmé. A ne dvakrát stabilní, v roce 1348 zde po zemětřesení nastal gigantický sesuv, který zničil všechno, co mu stálo v cestě. Odlučná zóna je dobře vidět dodnes. A přírodní katastrofu si připomeneme ještě večer při krátké procházce centrem Villachu. Informační cedule na kostele sv. Jakuba, nejvýznamnější historické stavbě města, připomíná, že tenkrát z chrámu zůstala stát jenom věž.

Na galuskách přes vysoká sedla

Počty jsou to jasné: 105 kilometrů sice není mnoho, ovšem převýšení 2 200 metrů je slušné. Silniční cyklookruh přes pohoří Nockberge znamená dřinu, krásnou dřinu. Z údolí v Bad Kleinkirchheimu (1 050 m) přes dvě téměř stejně vysoká sedla Schiestelscharte (2 027 m) a Eisentalhöhe (2 049 m), dolů k Millstattskému jezeru (590 m) a poslední táhlý kopec zpět. Když vyrazíte včas, v poledne už můžete mít „volno“.

První kopec je nejhorší, za obcí Ebene Reichenau se asfalt zvedá zlověstným sklonem. Brzy za mýtnicí přichází asi dvoukilometrový úsek, kdy stoupání neklesá pod 10 %, a také první serpentiny – celkem jich bude více než padesát. V každé z nich je tabulka s přesnou informací o nadmořské výšce, nelze si tedy namlouvat, že vrchol je už za dalším rohem. Od úrovně 1 700 metrů se rozestupuje les a duši začínají hladit pohledy na okolní svahy. Docela mírné, trávou porostlé kopce daly zdejšímu pohoří i jméno – Nockberge. A cyklistům ty nadpozemsky krásné vyhlídky dnes dávají zapomenout na tvrdnoucí lýtka.

Pohled na vrchol Dobratsche (2166 m) s telekomunikační věží; vlevo od ní, přímo na vrcholu, je vidět tzv. německý kostel.

Serpentiny jsou na Nockalmstrasse spíše táhlé než příliš ostré. Ve stoupání však sklon příliš nepovolí.

Cyklomaraton

Popsanou trasu zdolávají jednou ročně stovky cyklistů současně, a to při tzv. Korutanském cyklomaratónu (ARBÖ Radmarathon). Příští ročník se jede 3. července 2016, detaily najdete pod linkem http://www.kaernten-radmarathon.at, a pokud byste aspirovali na přední pozice, musíte se s trasou popasovat přibližně za tři hodiny.

Za sedlem Schiestelscharte následuje sjezd do údolí, kdy ztrácíme 500 výškových metrů, abychom je vzápětí zase museli vystoupat. Průsmyk Eisentalhöhe (2 049 m) je nejvyšším bodem trasy, na západním obzoru tušíme Grossglockner a další třítisícovky. Při sjezdu po perfektním asfaltu si užíváme většinou táhlé zatáčky, dá se tu jet skoro pořád sedmdesátkou. Noříme se zpět do lesa, v Innerkremsu se napojujeme na „normální“ silnici a pospícháme sevřeným údolím k Millstattskému jezeru.

To je pro změnu nejnižší bod trasy, do silnice vedoucí podél břehu (je to jediný odpočinkový úsek trasy) se opírá jižní slunce. A to tak, že poslední, táhlé stoupání z obce Radenthein se mění ve žhavé peklo. Když konečně vidíme ceduli Bad Kleinkirchheim, je to opět pohlazení po duši.

Svět v malém a unikátní rozhledna

Po dobrovolných galejích na Nockberge volíme méně náročný program a míříme do Klagenfurtu, správního střediska Korutan. Město postrádá památky nejvyšší třídy, a tak zběžně prohlížíme aspoň krásnou renesanční kašnu s drakem, symbolem Klagenfurtu – město prý nemohlo být založeno dříve, než se místní lidé netvora, který terorizoval vesnice v okolí, definitivně zbavili.

A pospícháme na periferii Klagenfurtu do lokality Minimundus. „Svět v malém“ si oblíbili hlavně rodiče s dětmi, více než 150 modelů slavných staveb umožní „procestovat“ Rakousko i kus světa během dvou nebo tří hodin. Děti se tu orientují rychleji než dospělí, hlavně podle modelů, které už viděly. „Jé, viděls Vítěznej oblouk... a támhle je ten zámek Neuschwanstein“. Čechy potěší, že zastoupená je tu i Praha, a to modelem Staroměstské radnice.

Starý kostel Sankt Kathrein stojí ve strmém svahu nad Bad Kleinkirchheimem. Tady vyvěrá voda dnes využívaná k léčivým účelům.

Chrám sv. Štěpána ve Vídni (uprostřed) dělí od Svatopetrského náměstí v Římě jen pár metrů – alespoň v parku Minimundus v Klagenfurtu.

Ve srovnání s podobnými parky v Evropě zaujme precizní zpracování jednotlivých modelů. Práce na nich – většinou jde o zmenšeniny v poměru 1:25 – trvá obvykle několik let a běžná hodnota jednoho dosahuje 500 000 eur.

Pořadové číslo 116 má v Minimundusu rozhledna Pyramidenkogel, jejíž originál je odtud vzdálen asi 15 kilometrů. Jedeme k němu po úzké, klikaté silničce, rozhledna je vidět až těsně před parkovištěm. Od roku 2013 má zcela novou podobu: železobetonovou věž z 60. let nahradila v roce 2013 futuristická stavba ze dřeva, které se říká „žebřík do nebe po elipse“. Struktura skutečně působí nervním dojmem, při pohledu z dálky převažují rotační vjemy. A nejde zrovna o drobečka, vysoká je rovných 100 metrů.

Z vyhlídkové plošiny máme jako na dlani Wörthersee, největší korutanské jezero. Tyrkysová barva jeho vody přehází u severního, pozvolnějšího břehu ve světlé tóny a na dálku připomíná zátoky někde v Karibiku. Jižnímu směru pak dominují štíty Karavanek, za nimiž je dokonce vidět masiv Triglavu ve Slovinsku.

Sankt Oswald leží ve výšce 1300 metrů. Odtud na hřebeny je to ještě dřina...

Na tlustých gumách přes vrcholy

Po dni odpočinku zase do sedel, tentokrát ale bereme zavděk mountainbiky. Z nedávno vyznačených tras v okolí Bad Kleinkirchheimu volíme číslo 14, a nenecháváme se odradit černým označením (náročné).

Jednatřicet kilometrů bychom měli podle popisu zvládnout za pět hodin, což se zhruba daří. Schéma je jednoduché: nejprve hodně dlouho nahoru, pak zase dolů a na závěr malé vyrovnání zpět vzhůru. Do Sankt Oswaldu si dovolujeme luxus asfaltové silnice a teprve od dolní stanice lanovky Nationalparkbahn najíždíme na šotolinu. Ta šněruje svah řadou serpentin a několikrát kříží sjezdovku.

Nahoře, ve výšce 1 900 metrů, si to ale užíváme. Pokračování totiž vede po hřebínku s jen mírným převýšením a Nockberge před námi defilují opět v plné kráse, tentokrát z jižního pohledu. Po občerstvení na chatě Bockhütte se směr lomí do dlouhého údolí, část trasy klesá po mírném singltrailu. V osadě Sant Peter, nejnižší poloze okruhu, tentokrát respektujeme doporučený směr a zpět do Bad Kleinkirchheimu se dopracujeme lesní cestou namísto přece jen frekventované silnice.

Letecký pohled na Ossiacher See

Vyhlídky z hřebenu nad Sankt Oswaldem

Tři největší jezera

Korutanská jezera už teď na koupání moc nejsou, i když někteří otužilejší jedinci se tady koupou i na podzim. Ale aspoň se k jezerům můžete vydat na pěkné výlety.

Millstätter See je druhé největší co do plochy, parkovat můžete přímo v Millstattu, hezkém historickém městečku na severním břehu. Tady si můžete prohlédnout bývalý klášter, který tu stojí už skoro tisíc let, nádvoří jsou volně přístupná. A u moderní sochy na břehu jezera se dozvídáme i kořen názvu Millstatt: mille statuae prý značí tisíc pohanských soch, které nechal vévoda Domitian začátkem 9. století při pokřesťanšťování oblasti naházet do jezera.

V poledne přejíždíme k jezeru Ossiacher See, které leží kousek od Villachu, a volíme klidnější polohu na břehu jižním. Dobře děláme – na kraji obce Sankt Andrä za chvíli nacházíme místo s volným přístupem do vody a z břehu koukáme na protilehlý masiv Gerlitzenu (1 909 m), protkaný lanovkami a sjezdovkami.

Aktivní dovolená

Rozšiřte své znalosti a poznávejte českou historii, nebo krásy zahraničních měst. Spoustu možností vás čeká na portále Raketa.cz stačí si jen vybrat.

Na závěr si necháváme Wörthersee, největší a masovým turismem nejvíce zasažené jezero Korutan. Hlavní letovisko Velden předchází pověst rakouského Las Vegas a jenom jím pro pořádek projedeme – cílem je Pörtschach, zhruba v polovině 17 kilometrů dlouhé vodní plochy. Předevčírem nás totiž při pohledu z Pyramidenkogelu zaujal úzký poloostrov vybíhající z Pörtschachu do jezera a přilehlé, bělostné mělčiny. Přístup sice chvíli hledáme, míjíme několik blahobytných vil vesměs z konce 19. století, ale nakonec se k volně přístupné pláži dostáváme. Jeden z naší skupinky se tady opravdu vykoupe, my ostatní si na chvíli užíváme karibské iluze.

Máme-li shrnout náš jezerní průzkum, tak tady je. Millstätter See: nejhezčí atmosféra, Ossiache See nejklidnější kout, Wörthersee nejlepší koupání.

Může se hodit

Korutanská karta
Zakoupením Korutanské karty (Kärnten Card) získáte volný vstup na více než stovku atrakcí v celých Korutanech – je mezi nimi i většina horských lanovek či vyhlídkové silnice. Týdenní varianta stojí pro dospělého 36 €, děti 7-16 let platí polovic. Řada hotelů však při ubytování na více dní nabízí Korutanskou kartu zdarma. Detaily najdete na www.kaerntencard.at.

Informace

Autor: , pro iDNES.cz

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na palubě české La Grace: Vlny tu kradou jídlo a medúzy ucpávají kohoutky

26. března 2024

Dnes brzy ráno odstartoval ve Francii největší námořní festival ve Středozemním moři. Letos má i...

OBRAZEM: Nejdivnější armáda světa. Tisíce mužů chrání posmrtný klid císaře

29. března 2024

Až osm tisíc bojovníků bylo zrozeno z hlíny, podobně jako golem, aby chránili posmrtný klid jednoho...

Český výletník: Říkali mi, že v Kolíně nic není. Tak jsem tam vyrazil

29. března 2024

Všichni si myslí, že ho znají, protože přes něj jezdí každý někam vlakem. Ale doopravdy ho zná...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...