Vstupní bránu do Rajeckého pdolí tvoří žilinská aglomerace, konec se nachází u Čičman mezi horami Kľak a Strážov. Hlavní dopravní tahy se Rajeckému údolí vyhýbají a motorizovaní turisté většinou profrčí co nejrychleji okolo bez zastavení, aby měli obávaný tranzit Žilinou co nejdříve za sebou.
Skalní jehla u Jozefa Gabčíka
Nejznámějším místem Rajeckého údolí jsou Rajecké Teplice, kam vás doveze za slabou půlhodinku vlak nebo autobus ze Žiliny. Lázeňské letovisko s termálními prameny o teplotě 32 ºC a 37 ºC začali budovat počátkem 17. století Thurzovci. V současnosti se tu léčí především nemoci pohybového ústrojí.
Pěkně upravené lázně leží na jižním úpatí zalesněného masívu Skalky (778 m), jenž je doslova protkán značenými cestami a vycházkovými okruhy různých délek. Vedou tu i dvě naučné stezky se začátkem na parkovišti u termálního koupaliště.
Méně náročná stezka, zaměřená na přírodní zajímavosti, vede úpatím horského masívu a po levém břehu říčky Rajčianky do Porúbky, odkud je možné se vrátit zpět vlakem.
Perlou naučné stezky je dolomitový útvar Poluvsianská skalná ihla vysoký patnáct metrů. Hned vedle ní je pomník s bustou hrdiny Jozefa Gabčíka (1912–1942) a naproti jeho rodný domek s pamětní deskou. Pro nás je to asi nejznámější rodák Rajeckého údolí, jemuž při atentátu na Heydricha selhal samopal.
Naučná stezka dále pokračuje otevřeným údolím s mnoha výhledy na okolní hory, zejména pak na zjara ještě sněhem pokryté Martinské hole. V atraktivním prostředí Slnečných skal, což je významná lezecká oblast s kempem, se posléze vyskytne i obtížnější zdolávání skalního terénu zpestřené řetězy.
Zřícenina hradu Lietava
Pokud máte dobrou kondici, můžete se z Rajeckých Teplic vypravit po zelené přes vrchol Skalek až na hrad Lietava, jenž patří k nejkrásnějším a největším na Slovensku. Samozřejmě se dá dojet pod hradní vrch také autem.
Lietava byla postavena začátkem 14. století a vlastnil jej Matúš Čák. V 16. století hrad prošel mnohými stavebními úpravami, které byly vyžádány zájmy majitelů rodiny Thurzovců. Protože je umístěn na vyvýšeném místě na začátku Rajecké doliny, plnil v této době nejen úlohu sídla, ale měl především funkci vojenskou a obrannou. Jeho ruiny zaujímají velkou plochu 1,5 hektaru a hradní zdi jednotlivých objektů se tyčí do veliké výšky. Mnohé mají zachované okenní a vstupní otvory, některé i architektonické detaily.
Rajecké údolí u Porúbky
Hrad Lietava
Velkolepý hradní areál je volně přístupný na vlastní nebezpečí. V provozu tu bývá malý bufet a historická expozice, vstupné se neplatí. Některé části hradu jsou upravené jako vyhlídky do několika směrů, spatřit lze Malou Fatru, Súľovské skály, Žilinu a na obzoru i Beskydy s Lysou horou. Stejně hezké a neopakovatelné bývají opačné pohledy z mnoha míst na hrad Lietavu, který je neodmyslitelným krajinným symbolem a skvostem Rajeckého údolí.
U pramene vody Rajec
Dalším zajímavým místem Rajecké doliny je Rajecká Lesná – rázovitá dědina a zároveň poutní místo. Kromě výrobních hal, kde se stáčí místní pramenitá voda, se tato vesnice může pochlubit zcela ojedinělým Slovenským betlémem.
Mapa1 : 50 000 VKÚ Harmanec č. 120 – Malá Fatra, Martinské hole |
Obdivuhodné řezbářské dílo o rozměrech 8,5 x 2,5 metru od J. Pekara zobrazuje kromě Ježíšova narození také všechny slovenské regiony s jejich rázovitými památkami a tradičním způsobem života. Největší pohyblivý dřevěný betlém na Slovensku přitahuje denně velké množství návštěvníků.
Rajecká Lesná je zároveň východiskem do méně frekventované Lúčanské Malé Fatry, jíž vévodí hora Kľak (1 351 m) řazená znalci karpatských hor k nejkrásnějším vrcholům Slovenska. Jeho charakteristický tvar obstarávají mírně ukloněné vrstevní lavice druhohorního vápence.
Slovenský Betlém v Rajecké Lesné
Rajecké údolí s vévodící horou Kľak
Na Klaku se hvězdicovitě sbíhá celkem pět turistických tras. Pokud byste šli z Rajecké Lesné, nezapomeňte si prohlédnout gejzír v Rajeckolesnianské dolině svědčící o zdejším velkém bohatství podzemních vod. Bohužel vodopád pod Kľakem na opačné straně hory bývá vzhledem k hustému lesnímu porostu a kolísavým průtokům méně zajímavý.
Stratený Budzogáň
Ohraničení Rajeckého údolí tvoří ze západní strany atraktivní Súľovské vrchy se známými Súľovskými skálami. Nad Rajecké údolí sice vystupuje pouze malá část tohoto impozantního uskupení, poslední dobou však přitahuje čím dál více návštěvníků. Magnetem, který zřejmě zabodoval na sociálních sítích, je skalní útvar Stratený Budzogáň, česky Ztracený Kyj.
Dole zúžené hřibovité skalisko má na výšku čtrnáct metrů a podle webových stránek nejbližší obce Zbyňov patří mezi sedm nejkrásnějších přírodních divů Slovenska.
Stratený Budzogáň
Místní legenda vypráví o stromu Hromodubu, z něhož vytesal obr svůj hromný kyj. Vytékající smůla však nevšímavého obra přilepila k zemi a ten v návalu vzteku budzogáň proklel a zarazil vší silou do země, kde zkameněl a ční dosud.
Od Budzogáně se obvykle pokračuje na vyhlídkový vrch Žibrid (867 m) nabízející úžasnou scenérii Súľovských skal. Od turistů doslova olezlý vrcholek tvořený skalním hrotem zpřístupňují dvousměrné řetězy. Hezkou podívanou na Rajecké údolí poskytuje rovněž vyhlídka nad Zbyňovskou skalní jehlou, k ní však turistické značky nevedou.
Vzhůru na Martinské hole
Vytrvalým milovníkům náročných horských výšlapů lze doporučit výstup na Martinské hole, kde koncem dubna stále ještě bělostně září zbytky sněhu. Nahoru se musí ze strany Rajeckého údolí dojít výhradně po svých, což znamená téměř tisíc metrů převýšení a zdlouhavý nástup i sestup.
Zámek Kunerad v roce 2007 před druhým vyhořením
Na hřebeni Martinských holí
Hezké trasy stoupají v několika variantách od secesního zámečku Kunerad nad stejnojmennou vesnicí. Má překrásnou polohu uprostřed zalesněných hor a pochází z roku 1916. Původně sloužil jako lovecký objekt, za Slovenského národního povstání v něm měli štáb partyzáni, kvůli nimž ho roku 1944 fašisti vypálili. Po válce byl obnoven a využíván jako lázeňská léčebna nedalekých Rajeckých Teplic. V roce 2010 opět vyhořel a od té doby bez využití chátrá.
Vrcholová část Martinských holí má charakter zarovnané plošiny nad horní hranicí lesa. Nejvyšší body Veľká lúka (1 476 m) a Krížava (1 453 m) zvýrazňují zdaleka viditelné vysílače. Kromě jarního sněhu je třeba nahoře počítat s hustými porosty kosodřeviny, bahnitým terénem a nepříliš kvalitním značením turistických cest. Zpět do Rajecké doliny lze sestoupit například po zelené značce do obce Turie.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
