Vždy je ale rozumnější zaplatit na místě, protože úřady vymáhaná pokuta bývá zpravidla vyšší. Platí také další základní poučka: Nikdy nenabízet policistovi "peníze do kapsy", jak se to někdy stává v zemích střední a východní Evropy. Pokus podplatit rakouskou dopravní policii totiž obvykle končí velmi špatně, mnohdy i před soudem.
Záludné jsou zejména příruční radary v zaparkovaných autech. Pevné radary totiž pro běžné motoristy, kteří překračují rychlost méně než o deset kilometrů v hodině, velké nebezpečí neznamenají - městské řidiče "vyfotografují" většinou až při sedmdesátce a na dálnicích až při rychlosti kolem 150 kilometrů v hodině.
Rakouský pevný radar si své oběti zatím zaznamenává na film a prý z ekonomických a personálních důvodů bývá nastaven na toleranci 20 kilometrů v hodině - jinak by se filmy musely měnit denně. Od příštího roku však policie nainstaluje nová zařízení,
která již nebudou tak benevolentní a digitální fotografii každého provinilce ihned přenesou do databanky ministerstva vnitra. Na rakouských silnicích je i bezpočet varovných světel, která upozorňují řidiče na překročení povolené rychlosti.