Ještě pár hlubokých nádechů a výdechů, ještě pár záseků cepínem a stanuli na sněhovém vrcholku, odkud se jim otevřel ničím nezakrytý výhled do všech stran. A všechno, co viděli, celé to úchvatné panoráma Himálaje, leželo "pod" jejich úrovní. Bylo půl dvanácté dne 29. května roku 1953. Sen generací horolezců se naplnil. Po marných a leckdy tragických pokusech deseti předchozích výprav první lidé dosáhli nejvyššího bodu planety. Novozélandský včelař Edmund Hillary a horský vůdce šerpa Tenzing Norgay, členové britské expedice plukovníka Hunta. "Můj první pocit byla úleva," vzpomíná Hillary. "Pohlédl jsem na Tenzinga a přes kapuci, sněžné brýle a kyslíkovou masku s rampouchy skrývající jeho tvář viděl jsem nakažlivý úšklebek čiré radosti, jak se tak rozhlížel kolem. Potřásli jsme si rukama a poplácali se po zádech, až jsme se z toho zadýchali." Potom Hillary vytáhl fotoaparát ukrytý pod oděvem před mrazem a požádal Tenzinga, aby se postavil na samý vršek a zvedl na cepínu zavěšené vlaječky, nachystané pro tuto velkou chvíli: symboly OSN, Velké Británie, Nepálu a Indie. Tenzing se nabídl, že vyfotí taky Hillaryho, ale ten jenom odmítavě zavrtěl hlavou. Na filmu bylo zapotřebí především zdokumentovat celé okolí jako důkaz, že skutečně byli až nahoře. Kromě toho věděl, že šerpa neumí fotografovat, a na nějaké pokusy nebyly podmínky ani čas. Co se dá dělat, svět uvidí ve vítězné póze na vrcholu Everestu pouze jednoho z nich. Po čtvrthodině vyrazili na zpáteční cestu. Chtěli být co nejdřív dole, dokud jim přálo počasí. Byli unaveni, ale ne tolik, aby zapomínali na opatrnost. K většině úrazů v horách dochází při sestupu, kdy otupělé smysly reagují pomaleji. Ještě neměli vyhráno. Nejtěžší chvíle je čekaly na příkré sněhové stěně nad Jižním sedlem, která jim nyní připadala ještě hrozivější a nebezpečnější než při výstupu. K výškovému táboru číslo osm sestupovali zcela vysíleni a jako ve snách. Ale to už se jim hrnuli vstříc kamarádi, členové podpůrného družstva. Na nic se neptali, jenom napjatě čekali, co ti dva řeknou. Načež Hillary pronesl onu památnou, zhola nepatetickou oznamovací větu: "Tak jsme tu potvoru dostali." Nadšení, které zachvátilo horolezecký tábor pod Everestem, se vzápětí rozlilo do celého světa. "Věřím," napsal tehdy John Hunt, "že podníceni touto událostí budou i jiní hledat své 'Everesty'." Čímž nemyslel jenom hory.
27. května 2000
