Skutečnost, že prezident Bush, jenž díky svému jednání po útoku a způsobu, jakým situaci řešil a řeší, požívá nepřetržitě téměř devadesátiprocentní ohodnocení v průzkumech veřejného mínění, dokazuje nejen jeho státnické schopnosti, do té doby občas zpochybňované, ale i fakt, že jsou veřejností ceněny hodnoty, na nichž byl angloamerický kontinent vybudován. Pro svobodymilovné Američany a Kanaďany jsou události z 11. září výzvou dokázat, že nejsou ochotni se zvůlí a terorem nechat pokořit.
Na druhé straně je však smutné a velmi nechutné vidět, jak se na útoku proti svobodnému a demokratickému světu snaží paraziticky těžit četní oportunisté, církevními hodnostáři počínaje, politiky konče. Krátce po útoku to byl známý americký evangelický pastor, výborný jižanský konzervativní duchovní Jerry Falwell. Usměvavý a tolerantní kněz udělal během svého působení ve veřejném životě obrovský kus záslužné práce zejména v charitativní činnosti a v televizních vystoupeních, kde svým kázáním o morálce a mravnosti v souladu s křesťanskou vírou bezesporu kladně ovlivnil mladou generaci. Krátce byl i poradcem prezidenta Reagana.
Oblíbený pastor je však radikálním odpůrcem všech interupcí, a to i v případech znásilnění a krvesmilstva. Není nám jasné, co Falwella přivedlo k nešťastnému prohlášení, kdy řekl, že útok na WTC byl boží trest za hříchy, jichž se společnost dopouští, zejména pak interupcí. Falwell sice své prohlášení téměř okamžitě odvolal, všem se poníženě omluvil a prosil pozůstalé oběti za odpuštění, avšak respekt a důvěru, jež do té doby svými posluchači a věřícími požíval, už asi nikdy zpět nezíská.
Kanadský federální premiér, levicový liberál Jean Chretien, se v naprostém kontrastu s prezidentem Bushem, a zvláště s newyorským starostou Rudym Guilianim, projevoval a projevuje velmi uboze. Najevo vyšly silné nedostatky v bezpečnostním systému, léta zanedbávaný a nefunkční emigrační systém, díky němuž výtečně fungovalo kanadské spojení Bin Ladinovy teroristické organizace al-Qaida, z čehož se pokrytecký Chretien snažil opět vylhat.
Vrcholným trapasem pak bylo Chretienovo vystoupení na TV stanici CNN v pořadu „Larry King Alive“. Frankofonní Chretien, za jehož žalostnou angličtinu by se zřejmě styděla i Ivana Trumpová, působil v tomto pořadu v porovnání s americkými státníky jako roztěkaný nedouk. Od té doby je náš pan premiér širokou veřejností (podle průzkumu veřejného mínění, i mnoha z těch, co jej ve všech třech případech volili) považován za národní ostudu.
Když už si kanadská veřejnost nedokázala představit, že by jí někdo mohl udělat větší ostudu než její samotný premiér, přispěchal se svou trochou do mlýna quebecký provinční premiér Bernard Landry, aby si na tragických událostech 11. září přihřál svou separatistickou polívčičku. Neštítil se prohlásit, že teroristický útok ve Spojených státech byl zaviněn hořkostí, již prožívají malé národy jako Quebec, kterým se nepodaří získat nezávislost. Landry dále řekl, že nebude-li globálním touhám po nezávislosti učiněno zadost, zklamání a hořkost, způsobené dominancí imperialismu, přivolá další podobné útoky.
Skandál pochopitelně nezůstal bez odezvy. Landryův tiskový mluvčí Hubert Bolduc dychtivým novinářům oznámil, že přesně neví (!), co zmíněnými výroky jeho šéf mínil, ale že chtěl zřejmě jen spojit otázku nezávislosti s teroristickým útokem, a v podstatě tím nic špatného nemyslel. Konzervativní federální poslanec Peter Goldring (Kanadská aliance) však prohlásil, že Landryovy výroky jsou ohavné a quebecký premiér by měl rezignovat.
Kauza Quebec a jeho separace-neseparace je to, čemu se zde říká “neverending story”. Faktem je, že při referendech o odtržení Quebecku od Kanady, jak v roce 1980, tak i v roce 1995, separatisté prohráli, když v obou případech nadpoloviční většina Quebečanů volila ve prospěch zachování jejich provincie v kanadské federaci. I když v současné době není quebecké veřejné mínění separatistickým plánům příliš nakloněno, je jasné, že až se změní hospodářská situace, myšlenka nezávislé provincie znovu najde velkou podporu. Ta, v roce 1995, dosáhla 49,5 procenta, a Kanada v současné podobě byla tedy zachována jenom o vlásek.
Jaký vliv na otázku quebecké separace budou mít tragické události z 11. září, ukáže teprve budoucnost.
Z ontarijského Bramptonu své čtenáře zdraví a každý den úsměv přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: petrvera@rogers.com.
