Hlavně nebrzdit. Řítíme se asi šedesátkou po zvlněné cestě. Před chvílí se setmělo a spěcháme. Vrstva písku pod koly je čím dál silnější. Hrc! Teď jsme najeli do pořádné hromady. Hrc! A ještě větší. To už naše placatá dvoukolka nezvládá, zpomalujeme, hrabeme, stojíme.
Naše výprava do Wahibské pouště na východě Ománu skončila hned na jejím okraji. Kola se protáčejí a nakonec je naše mazda v písku zahrabaná až po podvozek. Sedneme si na blízkou dunu a čekáme na záchranu.
Naštěstí je zde i v noci na co se dívat. Tolik hvězd jsme snad v životě nespatřili... Kasiopea, Kuřátka, Velký a Malý vůz. Skoro je nám líto, když se v dálce objeví dvojice světel – přijíždí záchrana.
Mladý domorodec v terénním jeepu proplouvá hlubokým pískem jako nic. Když vidí náš pohřbený vůz, rozchechtá se na celé kolo. Musíme auto ručně vyhrabat, naštěstí to jde docela dobře. Zachránce pak upustí z pneumatik vzduch a celkem pohodlně mazdu ze záhrabu vyprostí.
Zaparkujeme ji na nedalekém plácku (kdoví pro koho je tu malé parkoviště uprostřed pustiny připravené) a jeepem se svezeme do pouštního kempu, kde máme zamluvený nocleh.
Stopy v písku
Ráno se probouzíme pod majestátními písečnými dunami. Wahibská poušť je velká asi jako střední Čechy a tvoří ji až stometrové přesypy. To je přitom jen dětské pískoviště proti nedaleké pustině nazvané Rub al-Chálí, což se z arabštiny překládá jako Prázdný prostor. Je to jedna z největších písečných pouští světa. Zasahuje na území čtyř států a zabírá tolik místa jako Francie a Benelux dohromady.
Duny se tu tyčí až do výšky čtvrt kilometru. Vládci arabských království, emirátů a sultanátů si víc než písku cení zlata – a sice toho černého. Ropných ložisek je zde celá řada, do Prázdného prostoru dokonce zasahuje i největší ropné pole na světě, saúdskoarabský Ghawar.
Nás víc než mrtvá ropa zajímá pouštní život. V „naší“ malé Wahibské pustině žije prý až 16 tisíc druhů živočichů. Zvířecích stop v písku je tu skutečně spousta. Dáváme si pozor hlavně na nebezpečné štíry, kterých tu prý žije poměrně dost. Nevidíme jediného, přehlédnout se naopak nedají kozy. V dunách jich bloudí celá stáda.
Největším zvířetem jsou tu ovšem jednoznačně velbloudi. Dva z nich si půjčujeme a na jejich hřbetě vyrážíme krásu dun pořádně prozkoumat.
Horská cesta
Na písečných přesypech by se dalo strávit i několik dní, my ale musíme dál. Chceme ještě navštívit krásné historické město Nizwa s vyhlášenou pevností ze 17. století (viz box) a hlavně – musíme se vrátit na horskou cestu skrz pohoří Hadžár, kterou jsme na začátku našeho putování Ománem nezvládli projet.
Mazdu proto na den měníme za Dacii Duster s náhonem na všechna čtyři kola a vyrážíme vstříc prašným kilometrům. Start jedné z nejkrásnějších offroadových tras v Ománu – Wadi Bani Awf – je v nějakých dvou tisících metrech. Odtud náš čeká asi 40 kilometrů klesání do 600 metrů nad mořem a pak výjezd zpět do hor.
Máme k této porci výškových metrů úctu i v pohodlí rumunského esúvéčka, proto nás hned na začátku šokuje, když potkáváme skupinu cyklistů na horských kolech šlapajících proti nám. Vesele na nás mávají a smějí se – což prozrazuje vyšší hladinu endorfinů v krvi – ale jinak nejsou ani moc zpocení!
To my se potíme pořádně, strachy, i když klimatizace jede naplno. Pomalu se spouštíme úzkou prašnou klikatící dolů. Jedeme krokem. Kolem nás se tyčí divoké skalní stěny, pod cestou zívají hluboké propasti. Každou chvilku zastavujeme a fotíme.
Autovýlet po Ománu |
Údolí skýtá fantastické výhledy na dramatické skály, šťavnaté palmové háje a kamenné domky malých horských vesniček.
Sjezdy jsou občas opravdu hodně prudké, ale duster poslouchá na slovo. Ťukáme si na čelo: tohle jsme chtěli projet se silniční Mazdou 6?
Za nějaké tři hodinky jsme na dně údolí. Začíná se připozdívat, a tak musíme naši prostou, ale jinak skvělou dacii otočit a vyrazit nazpátek – ve tmě bychom ty zákruty nad propastmi šněrovat nechtěli.
Musíme ale bohužel oželet i hlavní atrakci údolí – Snake Canyon. Ale nevadí. Aspoň bude o důvod víc se jednou do nádherného Ománu vrátit.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hodit• Nizwa, jedno z nejstarších měst v Ománu, bylo kdysi metropolí celé země. Jeho historie sahá do 6. století našeho letopočtu. • Největší turistickou atrakcí je dokonale zachovalá městská pevnost, kterou v roce 1668 založil Sultan bin Saif – významná ománská historická persona. • Za návštěvu stojí i pitoreskní Nizwa souq (neboli bazar), kde lze nakoupit téměř vše, na co si vzpomenete: od masa a ryb přes ovoce, zeleninu a koření až po tradiční výrobky z hlíny či stříbra. • Město je proslulé také svým zavlažovacím systémem nazvaným Falaj Daris. Ten je spolu s dalšími čtyřmi ománskými zařízeními pro hospodaření s vodou součástí světového dědictví UNESCO. |