Las Tres Torres, tři věže masivu Paine, focené z údolí Valle del Francés.

Las Tres Torres, tři věže masivu Paine, focené z údolí Valle del Francés. | foto: Lukáš Trzaskalikpro iDNES.cz

Očima čtenáře: Jak jsem strávil půl roku v Chile

  • 14
Zimní semestr 2013 jsem strávil na Katolické univerzitě v Santiagu. Jako nadšenec do Latinské Ameriky jsem si Chile vybral i proto, že je to bezpečná a funkční země. Statisticky je na tom Chile jako Polsko. Jako naivní Evropan jsem měl tudíž za to, že jedu někam, kde to vypadá jako v Polsku.

Hlavním a zdaleka největším městem Chile je šestimilionové Santiago, které leží uprostřed země. Pro mě to bylo v prvé řadě nepředstavitelně velké město, kde dojet z jednoho konce na druhý může zabrat klidně tři hodiny.

Nemá moc zeleně, žádné historické centrum ani žádné výjimečně hezké budovy. Krásná je kulisa And nad městem, ale ta většinou není vidět kvůli smogu. Za centrum jde považovat čtvrti okolo hlavní třídy Alameda.

Nejhezčí místa v centru Santiaga jsou cerros, pahorky vyrůstající z  městské zástavby. Pahorek Santa Lucía je upravený na krásný park a je oblíbený z podobných důvodů jako náš Petřín. Větší a vyšší pahorek San Cristóbal má navíc i hezkou zoo a botanickou zahradu.

Já jsem bydlel v průměrné čtvrti hned u Alamedy. Ubytování jsem hledal až na místě a pronajal si pokoj u Bernarda, mladého Peruánce co v Santiagu pracuje. Bernardo byl fajn, až na zvyk vstávat a všude chodit příšerně pozdě.

Neformální a nudní

Samotní Chilané jsou od ostatních Latinoameričanů odlišní. Nejsou zvlášť otevření, veselí, ani dobří tanečníci. Zbytek Latinské Ameriky je nemá moc v lásce a i sami Chilané o sobě často říkají, že jsou fomes, nudní. Jsou ale hrdí na svou zemi, i když ji většinou vůbec neznají, a ostatní Latinoameričany nemusí podobně jako oni je.

Zvláštní je velká neobliba mladých v čemkoliv elegantním. Vycházkovým oděvem i na prestižní a drahé univerzitě je tu mikina a džíny. Cizince po čase naštve, že Chilané nedokážou říct ne. Na jakoukoliv nabídku nebo pozvání vám sice Chilan vždycky řekne, že je to strašně zajímavé, ale pak se už nikdy neozve.

Ulice Huérfanos v centru Santiaga

Místní znají ze svého města běžně jen svou ulici a cestu do práce. Většina nejezdí na žádné výlety ani nikam necestuje, i když by na to měli peníze a čas. Sport je pro většinu Chilanů možná zajímavá, ale nepochopitelná námaha. Když jsem s chilskými spolužáky vylezl na asi dvoutisícovou horu na okraji Santiaga (lehká dvouhodinová túra), byli nadšení a další týden se s výletem všem chlubili.

Než jít čtvrt hodiny pěšky, většina Chilanů vám poradí, ať počkáte na autobus. Vzdálenost ve městě nepočítají na minuty chůze jako my, ale na cuadras, bloky. To vám moc neřekne, protože jeden blok může mít 20 i 100 metrů.

Rozdělená společnost

Nicméně mluvit jakkoliv o Chilanech obecně je dost nepřesné, země totiž patří mezi nejnerovnější na světě. Společnost je tu rozvrstvená jako u nás snad kdysi za císaře pána, plus v Chile navíc i rasově.

Čím je Chilan bohatší a společensky výš, tím je světlejší a evropštější. Čím tmavší, tím níž. Úplně nejníže jsou indiáni. Bohatí Chilané žijí americkým stylem života v oddělených krásných čtvrtích a bývají velmi silně katoličtí, pravicoví a konzervativní.

Plaza de Armas, hlavní náměstí s katedrálou. Jedno z mála míst Santiaga s historickými budovami.

Pohled na bohatší část Santiaga z vrcholku San Cristóbal

Střední třída je podobná nám a chudí žijí v nepěkných a špinavých částech měst a často smýšlí levicově. Obrovské jsou rozdíly ve vzdělání, v chování a vyjadřování. Na pohled po vteřině poznáte, do které vrstvy tu člověk patří.

Santiago je toho nejlepším příkladem. V jedné části se procházíte po čistých ulicích se supermoderními budovami či krásnými rodinnými domy a míjíte se s elegantně oblečenými lidmi, často světlovlasými, zatímco jinde překračujete odpadky a výkaly a potkáváte tmavá individua indiánských rysů s výrazem člověka neschopného napočítat do tří.

Bez korupce

Čistě hospodářsky se Chile daří skvěle. Je to jedna z nejliberálnějších zemí na světě, většina Chilanů platí minimální daně, ale také za ně skoro nic nedostává. Zpoplatněné a z větší části soukromé je zdravotnictví, penze i vzdělání od školky až po univerzitu. Právě po neziskovosti vzdělávání už roky volají a demonstrují studenti.

Sociální mobilita je v zemi velmi nízká, ale postupně se zlepšuje. Škola, povolání, adresa i SPZka na autě, v tom všem vidí Chilané určitý společenský status. Ke cti vlád je třeba říct, že korupce je v Chile mnohem nižší než u nás, veřejné instituce jsou transparentní a relativně schopné.

V posledních letech se poměrně hodně stávkuje. Jen za mého pobytu se zavřela pošta, celníci, zaměstnanci města, státní zastupitelství a několik univerzit.

Místní carabineros, četníci, mají celkem důvěru a respekt. Byl jsem u nich jako doma, protože mě tu několikrát okradli. Jeden mi při psaní protokolu nevěřil, že existuje země jako República checa. Zalovil v paměti a tázavě mi navrhl "Checoslovaquia?". Když jsem mu řekl, že Československo se rozdělilo a už neexistuje, chvíli se na mě nedůvěřivě koukal. "Ty jo, fakt?" podivil se a pokračoval v práci.

Na Latinskou Ameriku je Chile sice velmi bezpečné, ale zase ne tolik, jak se někdy uvádí. Ceny jsou tu podobné jako u nás, jen restaurace a doprava jsou o dost dražší. Pro spořivé je na každém rohu okénko nebo bufet, kde se dá najíst levně.

Platy jsou v Chile obdobné našim, často i vyšší. Platí se tu chilskými pesos (CLP), pro která se používá stejný znak jako pro americký dolar ($). Tak se cifer neděste! Pokud je cena opravdu v dolarech, je hodnota uvedena jako US$. Jedna koruna byla na podzim 2013 kolem 26 pesos.

Jak se jí v Chile

Chilská kuchyně víceméně neexistuje. Nejrozšířenějším jídlem je tu empanada. Je to maso na několik způsobů v těstě podobném listovému a podává se smažené, nebo z trouby. Všudypřítomné jsou taky choripanes (klobásy v housce), chorrillana (různé druhy masa na rožni) nebo pouliční sopaipillas a arrollados (příšerně nezdravé, ale dobré smažené chuťovky).

Hrdý autor smažící bramboráky pro tři Chilany, Polku, Čecha a dva Quebečany. Jídlo sklidilo velký úspěch.

Skoro ke všemu jedí Chilani brčálově zelenou avokádovou pomazánku palta a také majonézu. Oblíbený je i pastel de choclo, což je maso a zelenina zapečená v kukuřičném těstě. Jako přílohu Chilané nejčastěji jedí chleba nebo hranolky a salát.

Chilská španělština je asi nejtěžší ze všech na porozumění a podle mě taky nejškaredější. Jako by nestačilo drmolení a vypouštění celých slabik, je ztížena ještě o spoustu místních výrazů. Španělské výrazy znají jen ti vzdělanější Chilané a pokud mezi ně nepatří, nebudou vám pravděpodobně moc rozumět. Spousta Chilanů s nadsázkou říká, že mluví chileno, chilsky.

Vzhůru na Měsíc

Co se týče přírody, je Chile nepředstavitelně různorodá a nádherná země. Od severu k jihu je delší než Evropa, má proto všechna podnebí od subarktického po suché tropické. Najdete tady v jedné zemi nejsušší poušť na světě, vlhké pralesy tajgy, středomořskou krajinu, polární ledovce, středoevropské planiny, a to vše na úpatí And. Právě andské pohoří a oceánské pobřeží způsobují, že za hodinu cesty od východu k západu se krajina může kompletně změnit, zatímco od severu k jihu můžete půl dne koukat na stále stejné okolí.

Chile je tak dlouhé, že rozdělení na sever, střed a jih nestačí. Úplnému severu Chilané říkají Norte Grande, Velký sever, a celý jej pokrývá nejsušší poušť na světě Atacama. Za návštěvu tu stojí města Arica a Iquique na severu země, ale hlavně San Pedro de Atacama, turistická vesnice asi dvě hodiny od města Calama. Leží mezi skalnatými pouštními údolími vedle atacamská solné planiny a obklopené andskými hřebeny, vše ve výšce 2 500 - 4 500 m.

Oáza San Pedro. V popředí je Valle de la Luna, Údolí Měsíce.

Ideální je půjčit si auto a vše objet po vlastní ose, ale snažte se nezapadnout do písku a nepíchnout. My hned zkraje zapadli a vytáhli nás až popeláři. Jednoho z nich jsem na druhý den potkal totálně opilého v San Pedru. Veselým "Hola, amigo" se ke mně přihlásil a vyprosil si pár set pesos na flašku, "protože je švorc".

Do konce života ale nezapomenu jízdu při západu slunce nad nadpozemskou andskou krajinou s jejími vulkány a pobíhajícími lamami vikuňami, kde hodiny nepotkáte živáčka. Všude jen ticho a ledový vítr. Všech pět v autě nás začalo jen tak bezděčně zpívat, každý ve své řeči.

Kousek od Calamy je možné navštívit i měděný důl Chuquicamata, pro Chilany Chuqui. Je to jeden z největších povrchových dolů na světě a významný zdroj chilského bohatství.

Pořád na sever, ale blíže Santiagu, je Norte Chico, Malý sever. Sem turisté včetně spousty Chilanů jezdí do přímořských měst La Serena a Coquimbo.

Kousek od nich je Valle del Elqui, subtropické údolí s vesničkami a městečky, kde se pěstují hrozny a vyrábí chilský národní nápoj pisco, o který se přou s Peru. Za návštěvu stojí také Bahía Inglesa, překrásná zátoka poblíž města Copiapó.

I v okolí Santiaga je co k vidění. Hned na okraji města jsou hory vysoké okolo 2 000 metrů, někdy s vyznačenými stezkami. Dvě tři hodiny od Santiaga jsou už Andy vyšší a v okolí Cajón del Maipo se dá jít na túry jako v Tatrách. Do tří až čtyř hodin v okolí Santiaga je několik lyžařských středisek, ve vybavení o nic horších než ta rakouská.

Vysokohorské pleso Miscanti (4220 m n. m.) pod stejnojmenným vulkánem (5622 m n. m.)

Kousek od Santiaga je Valparaíso, přístavní město postavené na prudkých svazích posetých domy a chudinskými chatrčemi. Některé části s udržovanými barevnými fasádami jsou malebné a snad avantgardní, proto je Valpo na seznamu UNESCO. Jinak je však špinavé, chudé a hlavně nebezpečné. Do uliček v kopcích nad přístavem se rozhodně nepouštějte. A když, tak bez peněz a bez foťáku. Radím z vlastní zkušenosti. Týden po mně tady přepadli a okradli úředníky UNESCa, kteří přijeli uličky nafotit.

Hned vedle Valparaísa je Viña del Mar, kdysi přímořské letovisko pro vyšší třídu, známé kasiny a kluby. Má hezkou a širokou pláž, na které ovšem nespouštějte nic z očí. Kromě zlodějů kazí dojem z jinak příjemného města i dvacetipatrové věžáky hned v sousedství pláže.

Na pobřeží jsou i jiná hezká města a také spousta vesniček. Ale nepočítejte s tím, že se někde v Chile vykoupete. Pacifik je totiž příšerně studený a hodí se jen pro pořádné otužilce.

Fjordy, jezera a ledovce

Jih Chile je ještě delší než sever. Úplný jih, Extremo Sur, je tvořen Patagonií a ještě jižnějším ostrovem Tierra del Fuego, Ohňovou zemí. Metropolí Patagonie je příjemné a hezké město na pobřeží Magalhãesova průlivu Punta Arenas. Škoda že je tu i v létě zima a pořád silně fouká.

Ve městě i v celé Patagonii je viditelný evropský, hlavně chorvatský a anglický vliv. Lidé jsou tu slušnější a milejší než na severu a ulice jsou čisté. V okolí města se dají navštívit kolonie tučňáků, pingüineras. Ale musíte mít štěstí, aby tam tučňáci byli a aby k nim moře dovolilo doplout. Cestou na loď se mě tu taxikář zeptal, odkud jsem. Řekl jsem mu, že z Česka, ne z Československa, které se rozdělilo. Na chvilku posmutněl a pak se soucitně zeptal: "Válka?"

Západní chilská Patagonie je hornatá a právě tady se nachází národní park Torres del Paine, asi nejznámější turistická atrakce Chile vůbec. Z okolní rovinaté pampy se stády ovcí, lam guanako a pobíhajícími pštrosy nandu, tu vyrůstá horský masiv se třemi strmými skalními věžemi, torres. Kolem něj vede sedmidenní okruh neuvěřitelně krásnou krajinou jezer, lesů ledovců a řek. Dá se zkrátit na 3-4 dny na tzv. okruh W, který je mezi návštěvníky nejběžnější.

Národní park Torres del Paine. Foceno při okruhu W kolem jezera Nordenskjöld.

Ubytování v chatách a jídlo je tu neskutečně drahé, proto se doporučuje nést si vše na zádech. Každopádně se tu nevyhnete nesnesitelně proměnlivému počasí a šílenému větru. Proto si s sebou vezměte pořádný stan, ne jako já v akci za 600 korun, který místní vítr vydržel jednu noc a potom jsem v něm musel spát rozpažený napříč, aby potrhaný stan vichr neodnesl.

Nad Patagonií leží kraj Aysén. Je to nádherná krajina hor, fjordů, jezer a ledovců, kterou od severu k jihu spojuje Carretera Austral, Jižní silnice. Veřejná doprava je tu bohužel hodně složitá, nejlepší je projet Aysén vypůjčeným autem, nebo stopem.

Nad Aysénem začíná Centro Sur (Střední jih) už v mírném podnebném pásu, ke kterému patří i souostroví Chiloé se stejnojmenným hlavním ostrovem. Chiloé je venkov s malými městečky a dřevěnými kostelíky uprostřed zelených kopců, lesů a luk a s nejsympatičtějšími lidmi, které jsem v celém Chile potkal. A také nejodpornějším jídlem, co jsem v Chile jedl (curanto).

Samotná pevnina je krajinou jezer s hezkými městečky na březích, kulisou vulkánů nad nimi, horkými prameny a národními parky v panenských lesích na úpatí And. Všude je tu vidět německý vliv. Nejvíce v okolí jezera Llanquihue, nad nímž se vypíná překrásný vulkán Osorno připomínající horu Fudži.

Národní park v kraji Los Lagos pod vulkánem Osorno

Budete si tu připadat jako v Rakousku a pocit umocní i rakouské ceny. V hostelu v Osornu jsem se tu z počítače paní domácí, asi 60-ti leté babičky, připojil na svůj Facebook a nevědomky si ho přepnul do češtiny. Ráno pak za mnou zoufalá přiběhla "Chlapče, Facebook mám v nějaké divné řeči a nemůžu se dostat na svůj profil!" Sranda musí být.

V národních parcích při Andách a argentinské hranici je bezpočet jezer a řek s vodopády protékajícími netknutými severskými lesy. Připadal jsem si tu jako v Beskydech. V ústí tří řek zde leží Valdivia, pro mě nejkrásnější chilské město. Nevynechejte místní rybí trh, kde se lachtani z řeky vecpou pod pulty a vyjídají zbytky porcovaného zboží. Za návštěvu stojí i města Villarica a Pucón s vulkánem Villarica nad nimi. Můžete na něj vylézt a spustit se dolů po sněhu na bobech.

Směrem k Santiagu leží farmářské regiony. Právě odtud pochází typický huaso, prostý honák a zosobnění chilských hodnot a tradic jako obdoba argentinského gaucha nebo amerického kovboje. Je to však také domovina statečných araukánských indiánů Mapuchů, kteří se ubránili Inkům i Španělům a Chile si je zcela podrobilo až koncem 19. století. K Chile patří také Velikonoční ostrov daleko uprostřed Tichého oceánu nebo souostroví Juan Fernández.

Buďme vděční

Zdaleka jsem nenavštívil a nepoznal vše. Můj článek je jen letmým návodem, co tato neuvěřitelná země nabízí. Semestru v Chile si cením jako té nejkrásnější zkušenosti v mém životě a všem ze srdce doporučuji, aby si své Erasmy a stáže vybírali mimo Evropu. Vrátíte se domů jako jiní lidé.

Přesto dodám, že jsem se po pěti měsících těšil zpátky do Česka. I přes spoustu toho špatného na nás Češích je naše země docela spravedlivá a mimořádně rovnostářská a nabízí všem (to je podstatné, opravdu všem) příjemný, levný a snadný život. Proto nenadávejme a buďme rádi!