Psychologie autostopu

aktualizováno 
Již pátý den na jednom místě, pátý den přemíra sluníčka. Dobře vím, co tento pocit mírné, leč vtíravé nudy znamená. Sebrat mapu, balíček místo oběda a s mírnou trémou vyhledat vhodné místo na stopování. Musím vyslechnout dobře míněné rady od přátel, neboť samotná žena neurčitého věku, která se rozhodla stopovat, musí ovládat psychologii autostopu. Poučena stojím u benzinové pumpy, kde právě hodlám na základě oné psychologie vyčíst něco z řidičova obličeje. Cíl mého stopování je Mostar. Z Makarské, odkud vyjíždím, asi 150 kilometrů, což není malá vzdálenost. Sním o řidiči profesionálovi, který zná dokonale provoz na obávané magistrále. Najednou jsem přesvědčena, že takový přijel. Je to renault s přívěsným vozíkem naloženým plechovkami barev. Asi třicetiletý Jugoslávec mně vesele ukazuje na prázdné sedadlo vedle řidiče. Zanedlouho vím, že se jmenuje Marian, je klempíř, do Mostaru jede pro materiál. Marian je velice hovorný, k mému zděšení mi sděluje, že již třetí noc nespal, slavil narození dítěte. Přívěsný vozík, který pro mě znamenal bezpečnost, naprosto tomuto Jugoslávci nebrání v rychlosti 100 km v hodině. Ani plná čára ho neomezuje. Sedím na sedadle smrti a snažím se klást otázky, které by ho zaměstnaly natolik, že by povolil pedál plynu. Ale pro Mariana žádné takové neexistují a moje ruce zanechávají na sedadle mokrý otisk. Následující úsek cesty lze nazvat bez nadsázky riskováním. Dialog zemřel úplně, Marian jede neopatrně, na svůj stav nepřiměřeně rychle. Připadám si jako kaskadér. Pot se mi perlil na čele, tričko dávno propocené. V tu chvíli mě napadá spásná myšlenka. Doporučím Marianovi, ať si na chvilku zdřímne, že pojedu sama. Dodnes jsem na ten nápad pyšná. Bez nejmenšího odporu se přesouvá na moje sedadlo, aniž mě zasvětil do řízení svého vozu. A já nastartuji, zkouším řadit a pomalu a téměř klidná, přijíždím do Mostaru bez řidičského průkazu, se spícím Mariánem a s vědomím, že jsem v psychologii autostopu neobstála.


Autor:


Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Nenápadný klenot Saského Švýcarska. Údolím Křinice těsně před zavíračkou

V kaňonu Křinice

Ideální doba pro návštěvu Českého nebo Saského Švýcarska nastala právě teď. Letní humbuk je definitivně pryč a blíží se...

Další z rubriky

Jak dostat mrtvého blíž k nebi. V Sagadě dávají rakve na skálu

Tradice zavěšování rakví na skály je v Sagadě stará až dva tisíce let.

Filipínská Sagada je jedním z míst, kde stále můžete zahlédnout rituální pohřbívání z dob dávno minulých. Odlehlé...

Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Podzimní balada v Tatrách. Dokonalý výhled z Barance vyváží náročnou dřinu

Vrchol Barance

Štíty pocukrované jinovatkou, modrá obloha bez bouřek, téměř nekonečná dohlednost a námaha bez potu. To vše čeká na...



Najdete na iDNES.cz