velké cesty století (10.)
seriál
"Bylo osm hodin ráno, přesně dva dny po našem startu, a stáli jsme před hrozivou, temnou stěnou mraků," vzpomíná dr. Hugo Eckener - velitel vzducholodi LZ 127 Graf Zeppelin. "Náhle začaly lodí cloumat silné nárazy." Z elegantní jídelny,kde se zrovna podávala snídaně, zazněl řinkot porcelánu. Šálek s čajem se ocitl v klíně lady Drummond Hayové, dopisovatelky britských novin a jediné ženy na palubě. Děly se však i horší věci.
Cáry plátěného potahu záďového stabilizátoru, vyrvané větrnými nárazy, začaly blokovat výškové kormidlo. Četa dobrovolníků se spletí duralových vzpěr protáhla zevnitř k poškozenému místu. Motory ztichly, aby proud vzduchu od vrtulí ještě neztěžoval jejich kaskadérské snažení napravit, co se dá. Mezitím se spustil liják. Pod jeho náporem vzducholoď klesala k rozbouřené hladině oceánu. Byli právě uprostřed Atlantiku, jižně od Azor. Situace se stávala kritickou. "Opraváři zpět! Spustit motory!" zavelel Eckener. Nakonec všechno dobře dopadlo. LZ 127 se vymanila ze spárů frontální oblačnosti a pokračovala, byť opatrně sníženou rychlostí, v letu na západ. Cestující se opět mohli kochat nezapomenutelným výhledem ze širokých oken pod břichem oblého, čtvrt kilometru dlouhého kolosu, velebně plujícího oblohou. Byla to vybraná společnost vlivných lidí z několika zemí, kteří přijali Eckenerovo pozvání a rádi zaplatili tři tisíce dolarů za první letenku do Ameriky. Druhý den, 15. října 1928, LZ 127 šťastně přistála na vzducholodní základně v Lakehurstu, jihozápadně od New Yorku. Spojené státy zachvátila Zeppelin fever, zepelínová horečka. Desítky tisíc automobilů způsobily nevídanou zácpu na příjezdových silnicích. Kdekdo chtěl ten div světa spatřit na vlastní oči. V té době vrcholilo opojení z prvních transoceánských přeletů na strojích těžších vzduchu. Jenže všechno to byly drsné a vysoce riskantní podniky sportovního stylu. A najednou se tu objeví létající koráb, schopný přenést přes oceán nejenom vlastní posádku a metráky pošty,ale i dvě desítky cestujících! Navíc v komfortu srovnatelném s tím, co nabízejí luxusní parníky. A dvakrát rychleji! Pravda, zlé počasí způsobilo, že "panenská plavba" LZ 127 z mateřského přístavu Friedrichshafen na Bodamském jezeře do Lakehurstu (skoro 10 tisíc kilometrů) se protáhla na 111 hodin. Nazpátek, opět plně obsazeni (dokonce s jedním černým pasažérem navíc), to vzali kratší severnější trasou. Užili si tam zimy a divoké turbulence,ale s větrem v zádech byli v pořádku doma za 75 hodin. I v následujících letech se Graf Zeppelin předvedl jako skutečně mistrovské dílo z friedrichshafenské konstrukční líhně následovníků starého hraběte Ferdinanda von Zeppelin, duchovního otce velkých vyztužených vzducholodí. Rekordní let kolem světa za 21 dní, mezinárodní vědecká výprava do Arktidy, od roku 1932 pak ve službách společnosti Delag víceméně pravidelná doprava pošty i cestujících mezi Německem a Brazílií přes jižní Atlantik. Celkem Graf bezpečně přeletěl oceán 140krát. Tato zcela výjimečná bilance však nemohla popřít slabiny obřích dopravních vzducholodí: neobratnost, zranitelnost, nákladnost. Jejich romantická éra skončila katastrofou té nejmodernější z nich - LZ 129 Hindenburg - v Lakehurstu 6. května 1937. Oblohu světa ovládly letouny těžší vzduchu.
seriál
"Bylo osm hodin ráno, přesně dva dny po našem startu, a stáli jsme před hrozivou, temnou stěnou mraků," vzpomíná dr. Hugo Eckener - velitel vzducholodi LZ 127 Graf Zeppelin. "Náhle začaly lodí cloumat silné nárazy." Z elegantní jídelny,kde se zrovna podávala snídaně, zazněl řinkot porcelánu. Šálek s čajem se ocitl v klíně lady Drummond Hayové, dopisovatelky britských novin a jediné ženy na palubě. Děly se však i horší věci.
Cáry plátěného potahu záďového stabilizátoru, vyrvané větrnými nárazy, začaly blokovat výškové kormidlo. Četa dobrovolníků se spletí duralových vzpěr protáhla zevnitř k poškozenému místu. Motory ztichly, aby proud vzduchu od vrtulí ještě neztěžoval jejich kaskadérské snažení napravit, co se dá. Mezitím se spustil liják. Pod jeho náporem vzducholoď klesala k rozbouřené hladině oceánu. Byli právě uprostřed Atlantiku, jižně od Azor. Situace se stávala kritickou. "Opraváři zpět! Spustit motory!" zavelel Eckener. Nakonec všechno dobře dopadlo. LZ 127 se vymanila ze spárů frontální oblačnosti a pokračovala, byť opatrně sníženou rychlostí, v letu na západ. Cestující se opět mohli kochat nezapomenutelným výhledem ze širokých oken pod břichem oblého, čtvrt kilometru dlouhého kolosu, velebně plujícího oblohou. Byla to vybraná společnost vlivných lidí z několika zemí, kteří přijali Eckenerovo pozvání a rádi zaplatili tři tisíce dolarů za první letenku do Ameriky. Druhý den, 15. října 1928, LZ 127 šťastně přistála na vzducholodní základně v Lakehurstu, jihozápadně od New Yorku. Spojené státy zachvátila Zeppelin fever, zepelínová horečka. Desítky tisíc automobilů způsobily nevídanou zácpu na příjezdových silnicích. Kdekdo chtěl ten div světa spatřit na vlastní oči. V té době vrcholilo opojení z prvních transoceánských přeletů na strojích těžších vzduchu. Jenže všechno to byly drsné a vysoce riskantní podniky sportovního stylu. A najednou se tu objeví létající koráb, schopný přenést přes oceán nejenom vlastní posádku a metráky pošty,ale i dvě desítky cestujících! Navíc v komfortu srovnatelném s tím, co nabízejí luxusní parníky. A dvakrát rychleji! Pravda, zlé počasí způsobilo, že "panenská plavba" LZ 127 z mateřského přístavu Friedrichshafen na Bodamském jezeře do Lakehurstu (skoro 10 tisíc kilometrů) se protáhla na 111 hodin. Nazpátek, opět plně obsazeni (dokonce s jedním černým pasažérem navíc), to vzali kratší severnější trasou. Užili si tam zimy a divoké turbulence,ale s větrem v zádech byli v pořádku doma za 75 hodin. I v následujících letech se Graf Zeppelin předvedl jako skutečně mistrovské dílo z friedrichshafenské konstrukční líhně následovníků starého hraběte Ferdinanda von Zeppelin, duchovního otce velkých vyztužených vzducholodí. Rekordní let kolem světa za 21 dní, mezinárodní vědecká výprava do Arktidy, od roku 1932 pak ve službách společnosti Delag víceméně pravidelná doprava pošty i cestujících mezi Německem a Brazílií přes jižní Atlantik. Celkem Graf bezpečně přeletěl oceán 140krát. Tato zcela výjimečná bilance však nemohla popřít slabiny obřích dopravních vzducholodí: neobratnost, zranitelnost, nákladnost. Jejich romantická éra skončila katastrofou té nejmodernější z nich - LZ 129 Hindenburg - v Lakehurstu 6. května 1937. Oblohu světa ovládly letouny těžší vzduchu.
