První kroky po Tchaj-wanu. Noční trhy v uličkách a pudink z vepřové krve

Malý ostrov ležící v Jihočínském moři v Pacifickém oceánu víceméně stále ochraňuje své krásy před zrakem masového turismu jako perla ukrytá na dně moře. Ilha Formosa je opravdu nádherný ostrov, i proto mu tak říkali portugalští mořeplavci už v 16.století.

Město je obklopeno sytě zelnými horami a při pohledu z letadla to pak vypadá jako bezpočet mechových polštářů. I ze země je ale Taipei poměrně zeleným městem, čemuž bezpochyby pomáhá vlhké podnebí.

Ještě stále si vzpomínám, když jsem poprvé stanul na půdě Tchaj-wanu. Už při východu z letiště na mě uhodila vlna vlhka a vedra, jako kdyby na mne někdo hodil prostěradlo nacucané teplou vodou.

Vítejte na Taiwanu

Ztracený v ulicích

Raději jsem rychle nastoupil do taxíku a vyrazil směrem do hostelu v centru hlavního města Taipei. Cesta se rychle proměnila v krasohled neonově zářících světel a nasvícených čínských znaků a v uzounkých postranních uličkách bych se bez taxíku asi rychle ztratil.

Ale ať už jste v tomto městě kdekoliv, téměř vždy najdete spolehlivý orientační bod Taipei 101. Slavný mrakodrap byl od roku 2004 nejvyšším obydlím světa a teprve v roce 2010 byl překonán stavbou Burj Khalifa v Dubaji. Pokud se sem někdy dostanete, určitě se nechte vyvézt nejrychlejším výtahem na světě až nahoru a pořádně si užijte panorama, které se vám naskytne.

Taipei z ptačí perspektivy

I když se o mně neustále pokoušela únava z letu, od okénka jsem se dokázal odtrhnout, až když jsme dorazili na místo. Pak už nezbývalo nic jiného než se pomalu ale jistě ponořit do všude znějící čínštiny a jedinečné kultury ostrova, který má sice poloviční rozlohu České republiky, ale obyvatel je tu dvojnásob.

A k tomu je ještě většina populace napěchovaná u pobřeží, protože vnitrozemí je tvořeno převážně horami a některé dosahují i třítisícových výšek.

Tržiště za deště

Made in China?

Čínská republika je díky své výhodné pozici unikátní křižovatkou kultur a nejrůznějších vlivů přicházejících z Japonska, Jižní Koreje, Filipín i z pevninské Číny, které je ale nezávislost Tchaj-wanu trnem v oku. A také tvrdošíjně trvá na tom, že ostrov je pouze jednou z jejích provincií.

To, že většina světových zemí Tchaj-wan jako samostatnou zemi neuznává, jeho situaci moc nepřidává. Možná i proto se na něj stále zapomíná, faktem ovšem zůstává, že ostrov má vlastní vládu, prezidenta a celou aparaturu nutnou pro fungující demokracii.

Pochopitelně i lidé mají vlastní identitu a Číňany z pevniny zrovna dvakrát v oblibě nemají. Ostatně i v samotné pevninské Číně existuje množství svébytných etnik, takže nenáklonnost ke svým sousedům nemůže nikdo Tchajwancům příliš zazlívat. Je to jako kdyby se nás někdo pokoušel přesvědčit o tom, že jsme vlastně Rusové, protože jsme politicky patřili k SSSR.

Snad i proto, že jsem nikdy nepatřil k fanouškům režimu, který čtyřicet let vládl i v naší zemi, jsem před komunismem raději zvolil Tchaj-wan. Faktorem byla pochopitelně i skutečnost, že na rozdíl od Číny, která píše znaky zjednodušenými, na Tchaj-wanu se používají tradiční složité znaky, které nejen že jsou esteticky hodnotnější, ale pokud se je člověk naučí, pohodlně si přečte informace i v Japonsku nebo v Hong Kongu.

Noční Taipei

Budíme pozornost

Ale dost smutné polické situaci, s přáteli raději vyrážíme z hostelu do víru velkoměsta. Naše kroky téměř okamžitě zamířily na nejbližší z nočních trhů, který se shodou okolností nachází nedaleko Národní Tchaj-wanské Univerzity (National Taiwan University). Na nedaleký Čangajškův památník se můžeme zajít podívat později.

To jsme ale netušili, kolik hodin na tržišti nakonec strávíme a kolik pozornosti se nám dostane od většiny lidí, které jsme míjeli. Hodně z nich mělo tváře zakryté rouškou a byl to zvláštní pocit. Když jsme konečně dorazili na trhy, pozornost se ještě vystupňovala. Největší hvězdou byl kamarád s hlavou plnou dlouhých dredů, protože Tchajwanci dredy nenosí.

Poklady nočního trhu

Noční tržiště snad ještě více než zbytek města hrají barvami. Kromě toho jsou i místem, kde se mísí nepřeberné množství vůní, ze které snad až příliš často vyniká chuť jedné z místních specialit: smradlavé tofu. Ale můžete si dát také ústřicovou omeletu, puding z vepřové krve, kuřecí řízek, mořské plody, nebo třeba rajčátka v cukru.

Pokud někdo navíc touží smlouvat, lepší místo nenajde. Do stovky tchajwanských dolarů, což je asi šedesát korun, se tu člověk bez problémů nají dobře a do sytosti, může si ale pochopitelně i poutrácet víc. Do pár stovek je tu možné nakoupit trička, kalhoty, sukni a vlastně téměř cokoliv, co by člověku mohlo přijít na mysl, včetně oblíbeného asijského šperku jakým je nefrit.

Jidélko

Nočních trhů je požehnaně a často jsou specializované na určitý druh zboží. A tak si na trhu Longshan můžete dát pochutinu jako hadí maso, trh Jaoho zase skrývá slavný obchod sezamového oleje Shandong Hsiaomo Sesame Oil Shop, který už je v provozu nějakých 150 let. Jianguo je zase místem kam jít pro nefrit nebo květiny. Ale pochopitelně musíte navštívit i trh Shilin, který je největším a nejstarším na Tchaj-wanu. Tam lze nalézt snad opravdu všechno.

Co hrdlo ráčí

Kuřecí pařátky a jiné dobroty na nočním trhu

Zřejmě největším lákadlem nočních trhů ale zůstává jídlo, zejména pak "jídélka." Jedná se v podstatě o cokoliv, co si můžete pohodlně vzít do ruky, i když hodně jídelkových stánků dává k dispozici i pár stolků a židlí. Jídélka většinou přijdou na 30 – 50 tchajwanských dolarů za porci a za takovou cenu určitě stojí za to obejít více stánků.

Noční trhy jsou opravdu populární záležitostí a je to často jedno z prvních míst, kam vás většinou vaši taiwanští přátelé jako cizince zavedou. Tržiště jsou tak dnes i úspěšným turistickým lákadlem, nejvíce pak boduje právě tržiště Shilin, které je největší a Shida u Narodní taiwanské univerzity, do které směřuje největší počet cizinců se zájmem o čínštinu. Pokud v jiných částech Taipei na bílou tvář nenarazíte, na nočním trhu spolehlivě nějakou najdete.

Pracovití a slušní

Kromě gastronomických unikátů se na nočních trzích setkáte i s tchajwanskou slušností i pílí. Zejména o víkendech bývají trhy nacpané k prasknutí, ale i přes nepříjemné doteky, kterým se v takovém návalu není možné vyhnout, zde lidé zachovávají slušnost, seč mohou. Pokud snad budete mít otevřenou tašku, za chvíli vám někdo poklepe na rameno a upozorní vás, že byste mohli něco vytrousit.

Každý stánkař a prodejce se na vás bude usmívat i přes to, že už sám zapomněl, kolik hodin pokřikuje na každého ze stovek průchozích. Tchajwanská pracovitost je opravdu obdivuhodná. I když si budete chtít koupit třeba jen obyčejné tepláky a nebude se vám na nich líbit nášivka, nebo budou příliš dlouhé nohavice, prodavač nebo prodavačka vám je na počkání zdarma upraví, podle vaší libosti.

Více informací o místních obyvatelích, přírodě a celém Tchaj-wanu vám přineseme v dalších článcích.

Krátká historie Taiwanu

Taiwan byl nejprve obsazen Austronesian lidmi. V 17. století byl kolonizován Holanďany. Následoval příliv Han Číňanů, včetně imigrantů Hakka z oblastí Fujian a Guangdong, které se nacházejí v Číně, přímo přes Tchajwanskou úžinu.

Na krátkou dobu také Španělé postavili osadu na severní části ostrova, ale byli vyhnáni Holanďany v roce 1642. V roce 1662, Koxinga (Zheng Cheng-gong) věrný dynastii Ming porazil Holanďany a založil na ostrově základnu.

Zhengovi síly byly později poraženy dynastií Qing v roce 1683. Od té doby byly části Tchaj-wanu postupně začleňovány k říši dynastie Qing, dokud nebyl ostrov přičleněn k japonskému císařství v roce 1895 po první sino-japonské válce.

Tchajwan produkoval rýži a cukr, které byly vyváženy do Japonska, a také sloužil jako základna pro japonskou koloniální expanzi do jihovýchodní Asie a Tichomoří během druhé světové války.

Japonský císařský vzdělávací systém byl implementován na Tchajwanu a mnoho Tchajwanců také bojovalo za Japonsko během války. Po druhé světové válce, Čínská republika (ROC) vedená stranou Kuomintang (KMT) se stala i politickým zřízením pro Tchaj-wan od roku 1945.

V roce 1949, poté, co KMT ztratilo kontrolu nad pevninskou Čínou po čínské občanské válce, vláda ROC pod KMT se stáhla na Tchaj-wan a Čangajšek (Chiang Kai-shek) vyhlásil stanné právo.

Japonsko se formálně vzdalo všech územních nároků na ostrov v roce 1952 San Francisckou mírovou smlouvou. KMT vládla na Taiwanu jako jediná strana po čtyřicet let až do demokratické reformy, kterou nařídil v posledním roku své autoritářské vlády Chiang Ching-kuo.

Reformy byly vyhlášeny až za následníka Chianga, Lee Teng-hui, což vyvrcholilo v první přímé prezidentské volby v roce 1996.

V roce 2000, byl zvolen prezidentem Chen Shui-bian byl a stal se tak prvním prezidentem, který nepatřil ke KMT. V roce 2008 byl prezidentem zvolen Ma Ying-jeou, což bylo druhé pokojné předání moci, tentokrát zpět rukou KMT.