Vyčítám si, že jsme nezvolili cestu lanovkou. Mohli jsme si sedět, pohodlně se vyvézt. Nemuseli jsme šplhat serpentinami do strmého kopce! Dobře, přeháním. Kopec to je slušný, ale prostředí nádherné přírody. Vzduch je vlhký, všechno voní tím krásným všudypřítomným lesem. Zastavil bych a kochal se, sedl si pod kmeny důstojných stromů a chvíli rozjímal. Kdybych jen nebyl tak nedočkavý pohledu do Macochy. Tolik jsem o ní slyšel, tolik přátel o ní mluvilo s nadšením. A já ji poprvé navštívím až ve čtvrté dekádě života. Ostuda.
18. října 2020
