Proč vorař nesměl umět plavat? To zjistíte na Oravě, pod NEJ slovenským hradem

Vorařina, jedno z nejtěžších povolání, je na Slovensku žádanou turistickou atrakcí. Kromě známého splouvání Dunajce vyhledávají tisíce návštěvníků plavbu po Oravě, pod Oravský hrad, nejhezčí ze slovenských hradů. Plavba není pasivním zážitkem, voraři vám plavidlo svěří do rukou.

Vorař nesměl umět plavat

Z Horní Lehoty je to do Oravského Podzámoku asi šest kilometrů. Při dobré vodě zhruba hodina jízdy. Žlutavé kmeny voru s lehkým šplouchnutím sjíždějí ze břehu na hladinu řeky Oravy. Dva voraři, jeden u vesla vpředu, druhý kormidlující vzadu, ještě kontrolují správné nasazení dětských plovacích vest. Vše v pořádku, můžeme vyrazit.

Hodina klouzání po řece, zrychlení v peřejích a za zatáčkou se na 112 metrů vysoké skále vynořuje další cíl naší cesty, Oravský hrad. Než k němu ale doplujeme, dozvíme se spoustu zajímavých věcí nejen ze života vorařů, ale i z místopisu.

Vorařina bylo jedno z nejtěžších, ale také nejprestižnějších povolání. Po vodě se dopravovalo nejrůznější zboží. Slovenští voraři sjížděli na několik desítek metrů dlouhých vorech po Oravě do Váhu, z Váhu do Dunaje a dál až do Černého moře. Dřevo se plavilo většinou pro stavební účely, ale na kládách se vozily také hotové výrobky, šindele, plátno, keramika. Z Polska se přivážely sůl, měď, olovo.

Naloďování voru na přívěs

Jánko Šárfy jde uložit přední veslo na své místo

"Vorař nesměl umět plavat," zdůrazňuje náš průvodce na přídi Janko Šarfy: "Myslel by v případě nehody v peřejích nebo u nebezpečných skalisek na sebe, a ne na náklad. Život tehdy nestál moc."

Vory spojené ze 1600 karpatských smrků splavovalo při dobrém stavu vody 16 pltníků. (Podle údajů Šarfyho bývaly vory spojené ve čtyřech řadách vedle sebe a bylo jich až 80). Voraři se střídali ve dvou směnách asi měsíc až k Černému moři. Zpět pak putovali pěšky, museli si ale dát pozor na bandity, kteří věděli, u koho najít peníze.

Pojďte nás povozit

Janko Šárfy nabízí svou předáckou funkci k dispozici. Jdu, podle jeho ležérních pohybů to zas nemůže být nic tak hrozného, říkám si v duchu. Řeka si se mnou ale k posměchu ostatních dělá, co chce, jako Cháron bych se neuživil. Po pár minutách předávám bidlo do rukou povolaných. V botách mám jako mokrý suvenýr Oravu.

"Voraři neboli pltníci měli na svou živnost jen pár měsíců, jinak byla řeka nesplavná. Plavili se od května do října. Řemeslo se dědilo, vznikaly vorařské dědiny, jako je Lehota. Ves mnohokrát postihly jarní záplavy, proto je stavěná ve zvláštním režimu, aby voda způsobila co nejméně škod," vypráví Ján Šárfy, syn pltníka, který tu otci občas vypomáhá.

Bývalá vorařská ves Predná Lehota

Ján Šárfy otec provozuje vorařinu již přes osm let, sám si plavidla navrhl a vyrobil. V létě zaměstnává studenty, od budoucích právníků po mechaniky. Jsou mezi nimi i tři dívky, to by staří voraři dříve nestrpěli.

Konec vodní přepravy přinesla železnice, pak se začalo jezdit sezona nesezona, laciněji a rychleji.

Kontrola sedátek a lan

Pohled přes příď plavidla

Skvost palatina Thurza

To se již blíží Oravský hrad, prý nejhezčí na Slovensku, tvrdí Šárfy.

Má pravdu, uherský palatin Thurzo si na místě původního zpustlého hradu střežícího kupeckou cestu do Polska nechal vybudovat honosné sídlo. Měl sedm dcer, holky potřebovaly soukromí. Jako panovník velmi dbal o zmnožení statků a pro své panství udělal hodně. Z vodní cesty vybíral mýtné a hrad byl administrativním centrem. Thurzo byl i rozhodující postavou při procesu s Alžbětou Báthoryovou, pověstnou Čachtickou paní.

Podle pověsti hrad ušetřili i Tataři, nechtěli bořit takový skvost. Ale možná se jim nechtělo škrábat se do takové výšky. Přesto hrad dobyli selští povstalci, které ale později vypudila císařská vojska. Roku 1800 objekt vyhořel, postupně pustl a chátral. Částečně se začal rekonstruovat v 19. a 20. století, práce pokračují dodnes.

Hrad je sídlem Oravského muzea, kromě mobiliáře jsou zde k vidění exponáty o přírodě a zvířeně v okolí. Škoda jen, že u nich nejsou popisky. Medvěda poznám, ale u opeřenců a dalších tápu.

Oravský hrad. Pohled na spodní nádvoří

Hrad si oblíbili i filmaři. V roce 1922 se tu natáčel Upír Nosferatu, jeden z prvních filmových hororů. Z pozdějších můžeme vzpomenout například pohádku Král Drozdia brada.

Plavba končí pod velkou sochou vodníka. K vodě sjíždí velké terénní auto, zavrčí naviják, vory putují na plošinu a jsou připraveny k odjezdu zpět do Horní Lehoty.

může se hodit

Splouvání Oravy

Vory vyplouvají v letních měsících každý den od 9 do 17 hodin, v ostatních měsících (květen, červen, září, říjen) je nutné si plavbu předem dohodnout. Při dobrém počasí voraři po dohodě jezdí i v jiných časech, informace najdete na plteorava.pcload.sk.

Další plavby na vorech se provozují v Pieninách na Dunajci a na Váhu pod Strečnem.

Ceny: dospělí 10 eur, děti 3-5 let 3 eura, 6-14 let 5 eur, 15-18 let 7 eur, slevy 10 % na předem ohlášené skupiny nad 48 lidí, 20 % vysokoškoláci a důchodci, 20 % školní zájezdy a dopředu ohlášené prázdninové tábory, 30% ZTP plus jeden doprovod.

Hrad Orava

je otevřený celoročně, kromě dubna.

Atrakce v okolí

Skanzen v Zuberci, Oravská přehrada, termální koupaliště Oravice.