Ani jejich rodiče ještě nespí. O Ramadánu je totiž všechno naruby – přes den spíte a přes noc bdíte. Takže nejspíše nakupují na trzích, které zavírají až hodně k ránu, nebo se baví s přáteli u šálku čaje se spoustou pro Ramadán speciálně zhotovených dobrot na stole.
Sotva kluci fotbal dohrají, z nedaleké mešity zahájí ranní modlitbu zpěvavý hlas muezzína. Ta o Ramadánu je intenzivnější a delší. Teprve po ní usínám a dopřávám si pár hodin nerušeného spánku.
V dopoledních hodinách je hlavní město Sana´a dočista vylidněné. Kromě hlasu muezzína neuslyšíte vůbec nic, ani křik všudypřítomných skotačivých dětí.
Jemenská vláda se svým velmi pobožným občanům snaží vyjít co nejvíce vstříc a kadý rok ramadánu přizpůsobí chod společnosti, včetně pracovní doby většiny úřadů. Pokud si zrovna potřebujete koupit letenku v jemenských státních aeroliniích, musíte se do jejich prodejny vydat během odpoledne a při troše štěstí se trefíte do otvírací doby, která je v době Ramadánu libovolná.
Místní jídelna, kde se vaří oblíbené jídlo zvané salta
Také obchody mají zavřeno v dopoledních hodinách převážně zavřeno. Některé z nich otevřou na pár hodin brzy ráno, ale pak zas rychle zavřou, aby majitelé mohly denním spánkem a odpočinkem načerpat síly, které pak spotřebovávají po celý večer i noc.
Celé město Sana´a je v období Ramadánu slavnostně vyzdobeno blikajícími barvými lampičkami a transparenty a nevíte, co vám to připomíná víc – zda pouť či Vánoce.
Ulice jsou jedno velké mraveniště, plné lidí nakupujících dárky pro své bližní, a stánků, z kterých přetéká rozličné zboží, od podprsenek až po nafukovací hračky pro děti.
Noční trh v odbobí ramadánu
Kolem třetí hodiny odpoledne se na ulicích začnou podmanivě linout rozmanité vůně. Všichni začínají připravovat štědrou večeři zvanou iftar, ke které se zpravidla zve co nejvíce hostů. Být pozván na iftar je pro našince čest, a naopak pro hostitele je ctí, když pozvánku přijmete.
U jednoho takového stolu, kde jsem měla tu čest zasednout, se sešlo minimálně patnáct lidí. Kdyby měl stůl nohy, hodilo by se říci, že jídelní stůl se pod všemi těmi dobrotami prohýbal. Ale protože se v Jemenu většinou prostírá na zemi, prohýbaly se pak už jen naše žaludky.
Po několika hlavních chodech nás naši hostitelé výhradně mužského pohlaví odvedli do místnosti, které se říká mafradž. Ta je určená pro chvíle odpočinku, čímž se v téměř každé jemenské domácnosti myslí žvýkání lehce toxické rostliny zvané kat a popíjení lahodného čaje.
Žvýkání katu má podobné účinky jako pití kávy a k tomu podle Jemenců bystří mysl, takže po žvýkání několika lístků katu máte pocit, že všemu najednou rozumíte.
Prodavač katu
V mafradži je ještě před žvýkáním připraven další ubrus, jenž je v obležení dezertů různých barev a o různém obsahu cukru. Od banánů s pověstným lokálním medem až po známou baklavu topící se v přeslazeném cukrovém nalévu.
Jelikož ženská část domácnosti zůstává při každé návštěvě nerodinných příslušníků v utajení za zdmi kuchyně, jak si to žádá místní tradice, po celou dobu nás obsluhovali muži. Muži nám také nabírali zákusky, dolévali čaj a také se celou dobu starali, zda nám něco nechybí.
Typická mafradž
Pokud vám zbydou nějaké síly a chuť ještě něco žvýkat, je ten pravý čas dát si kat. A pak už se jen žvýká a do toho probírá celá škála témat - od politiky až po rodinné záležitosti. Odchází se až někdy po půlnoci a to už pod okny kluci hrají fotbal a když máte chuť, můžete se k nim přidat. Cizinci jsou v Jemenu všude vítaní.
