Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč nás Ghana porazila aneb jak hraje kamikaze

aktualizováno 
Ghaňané se s ničím nemazlí, tak je to život naučil. Když mají zpomalit, naopak dupnou na plyn. Stačí absolvovat jednu jízdu tamním minibusem tro-tro a bude vám vše jasné. Pokud ovšem přežijete.

Nešlo vystoupit. Sedím uprostřed oprýskaného minibusu, po levici stokilová máma začala kojit plačící tříměsíční miminko a napravo se dvojice staříků tiše modlí. Dvacet lidí v zajetí hazardéra, který řídí tro-tro jako blázen.

Tro-tro. Pokud chcete poznat, jak se žije v daleké africké zemi, která v sobotu porazila české fotbalisty na mistrovství světa, musíte si opakovat ten zvláštní výraz -  tro-tro. Pak možná leccos pochopíte.

Slovo tro pochází z jazyka ga, za anglické nadvlády znamenalo tři pence neboli levně.

Tro-tro je v Ghaně cestování. Minibus s klimatizací nebo dodávka s vymlácenými okny a se dvěma ovcemi na střeše. Prostě tro-tro.

Na cestě z města Kumasi do Takoradi jsem narazil na řidiče, který si zahrával s osudem. Svým, mým a všech ostatních. Říkejme mu třeba Jack, to je jedno. Na zadních dveřích měl nalepené tři obrázky Ježíše Krista, nad volantem se pohupovala národní vlaječka, fotbalový míč a malinký kříž. A pod ním se leskl stříbrný nápis I Thank God - Děkuju Bohu.

V rukou kamikaze...

Proboha, kamikaze. Když viděl nápis Slow Down, přišlápl plyn, přitom měl zpomalit. Přes hrboly přeskakoval, nedbal předpisů a ze všeho nejvíc nesnášel, když jel někdo před ním. Musel ho co nejdřív předjet.

Během 300 kilometrů nehnul ani brvou, snad ani nemrkal. Jen jednou se podrbal na velkém černém nose, když mu kapka potu sjížděla z čela. "Tak rychle jsem ještě nejel. A to je mi čtyřicet a do Takoradi jezdím každý týden," ulevil si Mohamed, když jsme po dvou hodinách zastavili na čurání. Dýchal zrychleně a mluvil pomalu.

A náš řidič Jack? Ten obrátil třetí kazetu s Bobem Marleym, pustil ji nahlas a znovu sešlápl plyn. Šílenec. Na rozmlácených silnicích letěl přes 120 kilometrů za hodinu a já se bál zavřít oči. Najednou zapípala zpráva v mobilu. Karel Fencl, bývalý stíhací pilot, který se v Takoradi usadil, napsal: "Hlavně ať se nenabouráte. S tro-tro se to stává."

Uf. Dojeli jsme, zpocený a rozklepaný vystupuju v Takoradi a zaříkám se: Do tro-tro už nevstoupím. Omyl. V přátelské zemi v Guinejském zálivu se nedá cestovat levněji a rychleji. Řidič Jack, nebo jak se vlastně ten gauner jmenoval, už mi naštěstí do cesty nevstoupil.



Fotbal na pláži patří k nejoblíbenějším kratochvílím Ghaňanů

Tro-tro vás nemine

Když přijedete do Ghany na výlet, tro-tro vás nemine. Je všude. Malé mikrobusy se čtyřmi řadami sedadel, ve kterých se cítíte jako sardinky. Jízdní řád neexistuje, musíte se doptat, kde mají tro-tro stanoviště. Pro Evropana chaos, pro místního kolorit.

Řidič pokaždé čeká, než se celá dodávka zaplní, takže se vám může stát, že sedíte třeba hodinu nebo dvě, než se auto rozjede. Prázdná dodávka by prodělala, tak se čeká. "Ještě deset minut," opakují náhončí, kteří jako supy létají po nádraží a verbují pasažéry na cesty.

Potom kolem dodávky tak dlouho pochodují trhovci, většinou nezletilé děti, dokud si něco nekoupíte. Na hlavách nosí rajčata, rozteklou zmrzlinu, pečené koblihy, sušenky, žvýkačky nebo skříň s kapesníky, které se na delší cesty hodí, protože se zaručeně hned zpotíte. Nejvíc jde na odbyt voda v igelitových pytlících. "Ice, water, ice!" vykřikují trhovci a z oken tro-tro se ozývá pronikavé syčení, což je způsob, jak si Ghanci říkají o pozornost.

Některá tro-tro sice připomínají rozbité vehikly z vrakoviště, ale spolehlivější dopravu v Ghaně neseženete. Tedy pokud nejste boháč, který si může dovolit auto nebo vlastního řidiče.

Taky se můžete spolehnout na prostornější a pomalejší autobus, jenže ten jezdí jednou dvakrát za den, a navíc je dost malá šance, že se do něj (bez úplatku) vejdete. O vlakovém spojení raději nemluvit. Koleje existují jen mezi třemi městy, a když se usadíte do "kupé", šlapají vám po nohou slepice a vyhublé kozy.

Je takřka jisté, že vás tro-tro v Ghaně uvězní. Za obyčejné půlhodinové vzdálenosti zaplatíte 10 tisíc cedis, což je v přepočtu přes dvacet korun. Když máte víc peněz, můžete si říct o prominentní místo u okna. Za půldenní výlet dáte zhruba šest dolarů. Cena také záleží na kvalitě vozu. Dost možná se ocitnete v dodávce pro šestnáct lidí, ale bude vás tam dvacet.


Život je boj

Vystoupit můžete vlastně kdykoli, stačí na řidiče zakřičet: Bástop! Bus stop, autobusová zastávka.

Každý řidič tro-tro bez výjimky vozí na zadním okně svůj duchovní vzkaz. Pokud se do bývalé anglické kolonie vypravíte, sami uvidíte: Když nevěříš v Ježíše Krista, nežiješ. Miluj svou ženu.

Bůh mi pomůže.

Život je boj.

Moře nikdy nevysychá.

V tro-tro se lidé potí, modlí se, zpívají, vrtí se do rytmu reggae, telefonují, mlčí, bojí se, objednávají, platí, nadávají, radí, házejí odpadky pod sebe, kojí, tlachají, plivou, čtou si, poslouchají fotbalové přenosy, spí, nebo se aspoň pokoušejí spát.

Po týdenní zkušenosti s tro-tro jsem vyjel ze čtyřmilionové Akkry k Atlantickému oceánu a stejně mě překvapilo, že k nám nasedl zpocený pastor, který půl hodiny zpíval žalmy. Když jsem na křižovatce před vesničkou Kokrobote křikl "bástop!", pastor se otočil, podíval se mi do očí a řekl "amen".

Tak končí zajatec tro-tro.

 

DO PŘÍRODY. Ghana, to je přátelská země v Guinejském zálivu, která teď žije fotbalem.

Fotbal na pláži v Ghaně

Ghana

TRO-TRO. Jízdní řád v těchto autobusech neexistuje, musíte se doptat, kde je zastávka. Pak se čeká, až se vůz naplní. Teprve tehdy se vyráží na cestu.

Ghana

Ghana

Autoři:


Nejčtenější

Naivní Češi v sandálech jsou v Chorvatsku pojem. Znají je i záchranáři

Milovníci hor ocení při návštěvě Makarské výstup na vrcholky Biokova.

Makarska je klenot Dalmácie, ale umí být i nebezpečná. Nádherná a unikátní příroda totiž bývá při nepříznivém počasí...

V Paříži nainstalovali nové eko-pisoáry. Nechutné, bouří se místní

Pařížané si stěžují na výrazné pisoáry bez zástěn v centru města. (13. srpna...

Paříž přišla s novým nápadem, jak ekologicky využít lidskou moč. Nové červené pisoáry se slámou uvnitř dokážou vytvořit...



Slovensko bez turistů. Nejkrásnější dolina Nízkých Tater zeje prázdnotou

Dolina Štiavnica od Štefánikovy chaty

Za nejkrásnější dolinu Nízkých Tater bývá obvykle považována Demänovská dolina s turistickým střediskem Jasná a...

Nebuďte povýšení a nechovejte se jako stádo. Sedm cestovatelských hříchů

Vyrážet do světa bez zvídavosti je jedním z největších hříchů pod sluncem.

Chcete si prázdninové toulky po světě opravdu užít? Podívejte se na seznam zásadních chyb, které nesmíte na cestách...

Turisté si odvážejí z pláží Sardinie písek, úřady rozdávají vysoké pokuty

Ilustrační snímek

Úřady na Sardinii bojují proti turistům, kteří si z tamních pláží odnáší na památku písek, což poškozuje životní...

Další z rubriky

Domy měla špinavé od sazí, teď je Zalipie nejbarevnější vesnicí Polska

V Zalipii překvapí také malovaná kamna.

Na první pohled vypadají zdejší domy jako vystřižené z dětských omalovánek. Lidové malby se tu ovšem objevují na všech...

Bioplynka na Everestu. Nový projekt má odstranit tuny horolezeckých výkalů

Horolezci se kochají pohledem na Mount Everest

Mount Everest je výzva. Tisíce vášnivých horolezců se každým rokem snaží pokořit vrchol nejvyšší hory světa, ale jen...

Do Pákistánu prý jezdí jen hlupáci, ale Žlutý cirkus si to stejně užil

Babu, trabant, který se nikdy nezastavil, se nám začal rozpadat. Čím dál jsme,...

Skoro čtvrt roku jsme cestovali Indií. Bylo to krásné, bylo to intenzivní, ale bylo toho dost. Před námi je Pákistán,...

Najdete na iDNES.cz