Za poznáním tohoto přírodního fenoménu je třeba odpoutat se od pobřeží, překonat nebetyčnou hradbu pohoří Biokova a vykročit vstříc tajuplnému vnitrozemí.
Do hlubin k Modrému jezeru
Pokud budete směřovat k Imotskému od jihu, možná si kromě malebné siluety městečka, rozloženého na nízkém hřebínku, povšimnete nápadné prohlubně u jeho západního okraje. Jako by kus plochy svahu chyběl a místo něj zůstala gigantická trhlina.
Nejste daleko od pravdy: ihned za zdmi stavení se otevírá rozšklebená jáma propasti, nazývané Modré jezero (Modro jezero). K přístupovému místu vás spolehlivě dovedou směrovky.
Vzhledem k rozlehlým suťovým polím a poměrně mírným svahům jižní strany tu byla již počátkem 20. století pro návštěvníky zbudována stezka, která jim umožňuje sestoupit až na samé dno, k průzračným vodám jezera.
Modré jezero, na pravé straně patrná vyhlídková trasa
Sandály nechte doma, na ostré hrany kamenů se hodí pevné boty. Odměnou se vám může stát osvěžující koupel, doprovázená pohledem na okolní dvousetmetrové stěny a doplněná rozvernou hrou barev hladiny jezera: jakmile sluce zakryje mrak, změní se jasná modř v daleko sytější odstín, pokud naopak zavane větřík, vytvoří jemné vlnky bleděmodrý nádech.
Tuhle pohádku si samozřejmě dopřejete v případě, že zrovna nenastane extrémně horké a suché léto, kdy vydatnost podzemních pramenů markantně klesne a takřka celé jezero vyschne. Zato během jarního tání sněhu v okolních hrách může jeho hladina vzestoupit až o úctyhodných devadesát metrů.
Modré jezero - celkový pohled na dno propasti
Neschůdný jícen Červeného jezera
Od jižního okraje Modrého jezera je vhodné se přesunout po vedlejší silnici o jeden a půl kilometru dále k severozápadu. Až do poslední chvíle nic nenasvědčuje přítomnosti druhé propasti - pouze malé parkoviště a informační tabule s nápisem Crveno jezero je znamením, že jsme na správném místě.
Stačí ovšem učinit několik kroků stranou a objeví se scenérie, která každému zaručeně vyrazí dech: bezprostředně v sousedství silnice zeje v zemi bezedný trychtýř, lemovaný neschůdnými kolmými stěnami, se dnem zcela vyplněným nehybnou hladinou jezera.
Její temně modrá, až černá barva, díky které připomíná spíše inkoust či olej než vodu, ostře kontrastuje s intenzivním oranžovým a narudlým zbarvením okolních skalisek. Právě dle této skutečnosti obdržela propast své jméno.
Až pod mořské dno
Přesně tak hluboko zasahují vody Červeného jezera. Horní okraj západní strany propasti totiž leží ve výši 522 m nad mořem, povrch jezera se nachází o 241 m níže, ve výši 281 m nad mořem. A jeho dno? Ověřená měření dospěla k údaji 6 m pod hladinou moře.
Nejedná se ale o definitivní výsledek – ze schematického profilu je možné vyčíst, že dno se uklání směrem k západu, do zatím nikterak nezmapovaných prostor. Svým způsobem tedy Červené jezero představuje podobnou záhadu jako naše Hranická propast. Samozřejmě že obě zdejší propasti jsou přísně chráněnými přírodními památkami.
Může se hodit
Jak se tam dostat Výlet do Imotského je určen především turistům, kteří směřují na Makarskou riviéru a do přilehlého okolí. Představuje zajímavou alternativu pro okamžik, kdy válení se na pláži začne nudit a vy zatoužíte po příjemném zpestření pobytu. Nejsnadnější přístup je hlavní spojnicí z křižovatky severně od letoviska Brela a dále s pokračováním z obce Cista Provo silnicí č 60 (délka trasy pobřeží – Imotski činí přibližně 50 km). Je třeba ovšem zjistit aktuální situaci, počátkem května tohoto roku zde probíhala rekonstrukce. Existují i další alternativní přístupy, např. z Makarské přes obec Ravča a Zagvozd, případně z Omiše. Pro milovníky Dalmácie Užitečné weby |
Pyšné sídlo pohřbené v podzemí
V žádném případě nečekejte, že se budete řadit k prvním českým průzkumníkům okolí Imotského. Na přelomu 19. a 20. století totiž zdejší kraj procestoval výtvarník, spisovatel a etnograf Ludvík Kuba. A právě on pro naše čtenáře zachytil pověst o vzniku propastí.
„ … povídá se, že na jejich místě stálo sídlo krále Gavana (u L. Kuby označován nesprávně Gavran). Za dávných časů, když Ježíš, společně se svatým Petrem, chodili světem, přišli ke králi Gavanovi a poprosili ho o almužnu. Pyšný král je ovšem od sebe odehnal, přičemž nešetřil slovy o smradlavých žebrácích. Sotvaže se oba poutníci vzdálili, celé královo sídlo i přilehlé zázemí se propadlo do země…“
Jiná verze hovoří o andělovi, který se proměnil v chuďase a požádal Gavanovu ženu o kousek chleba pro sebe a ještě jedno dítě. Chléb mu byl s největším opovržením darován, avšak doušek vody nikoliv. Vývoj následujících událostí byl shodný.
Realita není o nic méně dramatická, kromě krasové činnosti vody se na vzniku propastí podílela i zemětřesení.
|
Tip iDNES.cz
|
Text a foto: JAN DOUBRAVNICKÝ
