Proto nebude na škodu připomenout si několik hlavních pravidel, aby pobyt ve výhni byl snesitelný a obešel se bez případné zdravotní újmy. Část zásad je všeobecně známá, proto jen stručně: důležitý je především pitný režim. To znamená zajistit dostatečný přísun tekutin, aby byla nahrazena ztráta způsobená nadměrným pocením. Kvůli značnému úbytku životně důležitých solí se doporučují především minerální vody, případně iontové nápoje. K zahnání žízně slouží rovněž dobře vlažné čaje. Naopak mezi nevhodné nápoje patří většina slazených limonád pro vysoký obsah cukru. Důležité je zároveň si pamatovat, že pít bychom měli, i když si o to tělo právě neříká. Další zásady pro pobyt v horku už tak známé nejsou. Například jen málokterý turista z mírných zeměpisných šířek si bere k srdci zvyk, který je každému obyvateli teplých krajin vlastní - siestu. Většina cestovatelů si totiž myslí, že když si zaplatili, musí využít každou chvíli své dovolené stůj co stůj. To může být ovšem značně ošidné. Vždyť účelem siesty je překonat největší teplotní nápor - a to pěkně ve stínu a bez námahy. Tělu velmi pomůže, když se nemusí rožnit pod rozpáleným sluncem, a zbude mu tak více sil na pozdní odpoledne a večer, kdy místní život začne opět tepat plným proudem. Ostatně jaký účel má toulání v největším parnu, když většina podniků je v době siesty stejně zavřena? Když už člověk musí horko snášet a nemá možnost se ukrýt někde ve stínu, měl by dbát na pečlivé zahalení těla. Stačí si jen vzpomenout na obyvatele pouště; ti se také neprohánějí po písečných dunách polonazí, ale naopak halí se od hlavy až k patě. Jistě vědí proč. Důležité je především chránit si hlavu, a vyvarovat se tak úpalu. K předběžným opatřením v boji proti horku rovněž patří čas od času si ochladit zátylek. Není přitom třeba si hned za krk pouštět studenou vodu z hadice, stačí kus navlhčené látky a tou si potírat celou zadní část hlavy. Samostatnou kapitolou je využívání různých chladicích zařízení, klimatizací počínaje a větráky konče. Zvláště prvně jmenovaná technická vymoženost může být v určitých ohledech nebezpečná. První pocit v uměle chlazené místnosti je sice příjemný, ovšem je třeba si uvědomit, jaké teplotní rozdíly musí přehřáté tělo v jednom okamžiku překonávat. Neustálé přecházení z vysokých venkovních teplot do klimatizovaných prostor tak paradoxně může člověku přivodit nachlazení či angínu.
7. července 1998
