Přes Čertovu skálu do největšího tisového lesa v Česku

Na Rokycansku se ukrývá magický les, jaký nemá v Česku obdoby. Ve volné přírodě tady roste přes 3 000 tisů červených. Tento vzácný, na našem území původní strom patří k silně ohroženým druhům a je přísně chráněný.

Za nástupní místo k výletu poslouží městečko Zbiroh na jihozápadním okraji Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, biosférické rezervace UNESCO. Po její hranici se budeme pohybovat téměř celou dobu výpravy.

Červená značka, po které se vydáme, nás ještě ve Zbirohu přivede ke zdejšímu zámku. Málokdo mine tři symetrické oblouky hlavní brány bez zastavení. Zvlášť, když je brána dokořán.

Zámek tří císařů

Přes rozlehlý park se dostaneme až k zámeckým budovám, dominantně umístěným na vrcholu kopce. Z toho je patrné, že dnešní zámek vznikl úpravami a rozšířením středověkého hradu. Jeho historie údajně sahá až do 13. století. V dlouhém výčtu majitelů bychom objevili i tři nositele císařského titulu, "otce vlasti" Karla IV., Zikmunda Lucemburského a habsburského excentrika Rudolfa II. Proto se mu říká zámek tří císařů.

Zajímavostí je, že roku 1912 získal u majitele zámku, Josefa Františka Colloredo Mansfelda, tvůrčí zázemí Alfons Mucha. Tady se během šestnácti let malířovy práce zrodil monumentální cyklus Slovanská epopej.

Dnes zámek slouží jako hotel a malé muzeum s historickými, celoročně přístupnými expozicemi. Vedle pompézního vstupu do zbirožského zámku spatříte první dvojici tisů. Zde ale byly vysazeny uměle.

Panorama zbirožského zámku. Zdejší studna je prý nejhlubší v Česku.

Z Čertovy skály na pohanské pohřebiště

Další hezkou zastávku představuje kopec Čertova skála. Po mírném stoupání se uvnitř prosluněného, listnatého lesa znenadání zjeví rozpukaný útes z černého buližníku, který je až pekelně krásný.

Kratinká stezka vás přivede na nejvýše položený kámen Čertovy skály, kde živoří zakrslé borovice. A spíše než za čerty do pekla je z něj blíže k nebi, při dobré viditelnosti potěší absolutně dokonalým výhledem.

Na Čertově skále

Vyhlídková římsa Světoviny

Hřeben Světoviny, úpatím prochází zelená značka.

Od Čertovy skály se podél cesty táhne nepřerušená linie 15 až 20 metrů vysoké skalní zdi, zvané Světovina. Dostanete se na ni samostatnou odbočkou z červené. Jasně žluté šipky na buližníkových stěnách svědčí o častých návštěvách horolezců.

O kousek dál na nás čeká další kamenné divadlo. Opustíme červenou a po žluté spojnici se přesuneme na zelenou, přímo pod vrchol Světoviny. Rozhodně se vyplatí prokličkovat vzhůru mezi balvany a z exponované římsy se rozhlédnout po okolním kraji. Zvláštní atmosféru umocňuje fakt, že jsme se ocitli v místech pohanského pohřebiště, jak se dozvíme z informační cedule.

Vrcholové skalisko Čertovy skály

Začarovaný tisový les

Zelená značka pak kličkuje příjemnou pahorkatinou přes rázovité vísky Drahoňův Újezd a Třebnušku. Krátký odpočinek doporučuju na krásném místě za Třebnuškou, u osamocené barokní kaple svatého Vojtěcha. Odsud pak sestoupíme k rozcestí U pomníku, kde už bude lepší vyndat mapu.

Mohlo by Vás zajímat

Vyberte si z naší nabídky zájezdů na dovolena.iDNES.cz a prožijte krásný víkend.

Západně od rozcestí je zakreslena přírodní rezervace s názvem V horách. Přiblížit se k ní na dosah znamená sejít do Terešovské hutě. Za posledním plotem osady, ve směru k Mlečicím, objevuju stezku vyšlapanou divočáky, která mě přivede na louky nad osadou. A pak už vstupuju první cestou do lesa. Zkraje smrkového, později smíšeného.

Po chvíli uhýbám volným terénem k severu, na hranu svahu nad Hlohovickým potokem. Přede mnou se rýsují zvláštní trojúhelníkové siluety atypických jehličnanů. To jsou vzácné tisy! Desítky vzrostlých stromů, namačkaných na sobě, tvoří souvislý porost, tu a tam prosvětlený paloukem.

Nízko položené husté větvoví nepropustí k zemi ani paprsek slunečního svitu, takže uvnitř tisového háje panuje tajemné přítmí. Tohle není obyčejný les, na jaký jsme běžně zvyklí. Tento dýchá úplně odlišnou, starobylou atmosférou.

Opatrně se pohybuju po pěšinách lesní zvěře. Okolo mě jsou jen tisy, nekompromisně vládnoucí příkrému svahu. S blížícím se soumrakem a v mrazivém tichu jakoby z nich čišela neidentifikovatelná mocná síla... Do cíle výpravy, Terešova, však stíhám dojít ještě za světla.

V zajetí tisového lesa

Nejvíce tisů v Česku

Může se hodit

Do batohu přibalte turistickou mapu KČT číslo 34, Brdy a Rokycansko. Orientační délka popisované trasy je 16 km, včetně návštěvy tisového lesa. Pokud výlet zakončíte v  Terešově, počítejte s tím, že tam nenajdete žádnou hospodu.

O víkendu můžete využít autobusové spoje z Terešova do Zbiroha.

Přestože přírodní rezervace V horách byla vyhlášena až roku 1966, unikátní tisový porost budil pozornost daleko dříve. První snahy o jeho ochranu začaly dokonce už během 30. let 19. století.

Informační prameny, kterých je na internetu velmi málo, uvádějí obvykle dva až tři tisíce stromů. Nedávno ale proběhlo sčítání, jehož výsledek zní neuvěřitelných 3 748 tisů červených v jedné lokalitě! Pro představu – celkový počet české populace tisu je 11 242 stromů. Tudíž více než třetina se soustředí na tomto místě. Navíc tisový porost pokračuje ještě dál mimo rezervaci ve směru k Hlohovičkám.

Podobně se různí také údaje o stáří porostu, některé operují i s cifrou 800 let. Realita bude odlišná, nejstarším tisům je zřejmě maximálně 300 let (Ochrana přírody č. 6/2005). 

Nejpozitivnějším faktem ale je, že tisy V horách se úspěšně rozmnožují a ty odumřelé stále nahrazuje nová generace. Koloběh zrodu a zániku se tady zatím neuzavřel.