Přemyšl: nejtvrději dobývaná pevnost Východu

  • 1
Boje tu byly kruté, hlad ještě krutější. Veverka, která dnes klidně a zvědavě vykukuje z křoví s ořechem v tlamičce, by v těch dobách byla asi opatrnější. Věděla by, že může skončit stejně jako psi, kočky, myši a krysy haličského města Přemyšl.

"Od sklonku roku 1914 již po Přemyšlu neběhali žádní psi ani kočky. Výrazně ubylo i myší a krys. Polévka z vran se stala lahůdkou," tvrdí záznam z časů, kdy jméno zapadlého města na pomezí dnešního Polska a Ukrajiny znala celá Evropa.

Svažité louky, kde voní kouř a z trávy svítí podzimně rudé šípky, tehdy patřily vojákům. Místo hustých lesíků obklopených věnci křovin vystupovaly ze zeleného koberce trávy našedlé zdi dělostřeleckých fortů a pěchotních pevnůstek. Kruh opevnění byl dlouhý 45 kilometrů. S ním byl Přemyšl jednou z největších pevností Evropy. Proto se zde umíralo hladem, kulkami a granáty.

Pohled ze dna mísy

Před nádražím z časů Františka Josefa se zdá, že stavět pevnost tady, v Přemyšlu, musel být hotový nesmysl. Město prudce stoupá do kopce, na němž stojí domy, kostely, a dokonce i městský hrad ve tvaru pěticípé hvězdy, který tu poprvé vyrostl někdy v časech svatého Václava. Je však obklopeno věncem jiných, vzdálenějších kopců, z nichž je skvělý výhled i výstřel. Přemyšl jako by ležel na dně velké mísy, do níž vedou úzké cesty z východu a západu, ze severu i z jihu.

Přesto pevnost v Přemyšlu vznikla - a stala se z ní nejtvrdší bráněná a dobývaná pevnost Východu. Bitvy u Přemyšlu a v jeho okolí si v letech 1914-1915 příliš nezadaly s daleko proslulejší bitvou o francouzský Verdun.


Dělostřelecký fort Letownia z časů monarchie je velký jako hrad uprostřed Přemyšlu. V kopcích okolo města stojí téměř čtyři desítky podobných opevnění - za půl roku bojů na ně krvácelo více lidí než za staletí nejrůznějších obléhání.

Boj o pevnost se odehrával na kopcích, z nichž je dnes tak pěkný výhled do okolí - tam stály forty a pevnůstky a dělostřelecké baterie obsazené šedými rakouskými vojáky s orlíčky na pomačkaných čepicích.

Samo město, malý oříšek ve velké tvrdé skořápce, asi z krvavých bojů nahoře v kopcích mnoho nepoznalo. Slyšelo sice dunění stovek děl, vidělo procházející raněné, hladové či žebrající vojáky, zažilo i první letecké bombardování. Válku však ve městě připomínal hlavně hlad.

"Vše jde dobře - denně zemře hladem nejvýše tři sta lidí," poznamenal si téměř cynicky rakouský lékař na jaře 1915, kdy vrcholilo ruské obléhání Přemyšlu. K hladovějící stotřicetitisícové posádce pevnosti patřilo asi patnáct tisíc Čechů.

Rozbité zuby

Když člověk šlape lesem do kopce nad Přemyšlem, uvidí nejdříve komíny, které vyrůstají z trávy mezi vzrostlými stromy jako nějaké houby. Až když přijde blíže, objeví se před ním dlouhá cihlová stěna, rozčleněná oblouky a řadou oken. Vidí dělostřelecký fort Letownia - nebo spíše to, co z něj zbylo.

V cihlové stěně je průchod, který vede k temným vchodům do kasemat a k boulovitým zeleným kopečkům, do nichž se zasekávají přístupy na někdejší dělostřelecká stanoviště. Lze už jen tušit, že celý fort končil o kousek dále, na hraně stále ještě prudkého svahu. Okna, střílny ani pancéřové věže a zdi tu už nejsou vidět. Vše zakrývá les, křoví, tráva.

MŮŽE SE HODIT

Jak se tam dostat
Vlakem z Krakova přes Rzeszow nebo autem po silnici E40. Z Krakova je to asi 250 km.

Co si prohlédnout
Městské pamětihodnosti (kostely, hrad), vnitřní linii opevnění, která je nejzřetelnější na severozápadě a jihu či jihovýchodě města. K vycházce do kopců, kde leží zbytky vnější opevňovací linie, lze zvolit buď směr na jihovýchod, k ukrajinské hranici, kde leží skupina fortů Salis-Soglio, nebo na západ a sever, kde se od Letowni po fort San Rideau rozkládá linie 14 pevnůstek. Po dosti rozbité cestě lze pevnostní prstenec i objíždět.

Kde se o pevnosti dočíst více
Vladimír Kupka: Pevnosti Krakov a Přemyšl

Letownia je ještě docela zachovalá. Po nedalekém fortu Glinne zbyla jen stěna v zarostlém svahu, z níž ční kusy zdí a kleneb. Z vnitřní linie opevnění, která leží pod kopci a lemuje okraj města, je vidět už jen mělké zákopy s malou předprsní, táhnoucí se podél cesty. Sem tam je přerušují podkovovité valy, na nichž dnes místní lidé kosí trávu.

Jsou i zachovalejší, zřetelnější místa jako třeba fort Salis Soglio v jihovýchodní části pevnostního prstence. Ale jinak připomínají přemyšlská opevnění spíše malebnou ruinu středověkého hradu - nebo starého člověka, z jehož chrupu zbyly jen trosky.

V troskách skončilo druhé, pětiměsíční obléhání Přemyšlu. "Celý prstenec fortů, obtáčející Přemyšl, se vznesl do vzduchu - bylo to, jako by kopce vyskakovaly až k nebi. Všechny vojenské budovy se během okamžiku změnily v ruiny." Takový byl závěr nejdelšího obléhání z časů první světové války. Západ, spojený s Ruskem, tehdy slavil jedno ze svých prvních velkých vítězství po řadě porážek, které mu zasadili Němci.

O pár týdnů později, v květnu 1915, se přes kopce okolo Přemyšlu převalila fronta ještě jednou - během týdne bojů padla rozbitá pevnost zpět do rukou Němců a Rakušanů. A do míst, o něž po dlouhé měsíce bojovaly statisíce vojáků z Ruska, Haliče, Uher, Rakouska i Čech, se začal pomalu vracet věkovitý klid lesů a voňavých luk.

 

Dělostřelecký fort Letownia z časů monarchie je velký jako hrad uprostřed Přemyšlu. V kopcích okolo města stojí téměř čtyři desítky podobných opevnění - za půl roku bojů na ně krvácelo více lidí než za staletí nejrůznějších obléhání.

Dobývali jej Uhři, Tataři, Turci, Kozáci i Valaši - kdo chtěl ovládnout Přemyšl, musel ovládnout jeho městský hrad, který se dochoval až v renesanční podobě

,