Před pár týdny oslavily země střední Evropy kulaté výročí. Před sto lety se rozpadlo Rakousko-Uhersko s 55 miliony obyvatel a jednotlivé národy se vydaly na vlastní cestu dějinami. Přesto v mnoha místech bývalého císařství ožívá nostalgická nálada velebící staré časy.
Jedním z takových míst je i polský Přemyšl, kdysi významné a bohaté město s jednou z největších vojenských pevností. A také místo, kde nám málem oběsili dobrého vojáka Švejka, rozporuplnou postavu, která je pro jedny geniálním glosátorem válečné mašinerie, zatímco pro druhé zůstává absolutním blbem.
A právě tento fiktivní vojín z Haškova románu je ve městě na řece San neskutečně populární.
Stejně pivovarů jako bordelů
Atmosféru předválečného Přemyšlu lze plasticky vykreslit v několika větách. V haličském městě vedle sebe žili Rusíni, Poláci, Maďaři, Židé a Němci. A protože šlo o město posádkové, bylo zde umístěno na 130 tisíc vojáků, které doplňovalo 50 tisíc civilistů. Ti zajišťovali armádě veškerý nutný servis, takže vše de facto platil erár.
A ještě jeden zajímavý detail: v předválečném Přemyšlu fungovalo dvanáct pivovarů a stejný počet nevěstinců.
Přemyšl byl známý také svou výrobou dýmek, které byly proslulé po celém Rakousku. Muzeum dýmek sídlí v bývalé zvonici a krásným výhledem na město a dokonce se tu pořádá festival dýmky.
Jak mi to sluší?
Ale pojďme už ke Švejkovi. Jak to bylo s jeho popravou? Švejk dostal rozkaz, aby šel do Felštýna najít ubytování pro vojáky jeho regimentu, ale po cestě se zastavil u rybníka, kde našel ležet ruskou uniformu. A protože to byl Švejk, napadlo ho, že si ji vyzkouší, aby věděl, jak by mu slušela. A když se převlečený do carského oblečení pozoroval v odrazu rybníku, našla ho patrola, která milého Švejka zatkla.
Když se zjistilo, že nejde o ruského dezertéra, poslali Švejka do Přemyšlu, kde měl být jako vojenský zběh pověšen. Velitel posádky generál Fink to chtěl udělat bezodkladně, ale jeden z členů poroty prosadil, aby si ještě ověřili Švejkovu identitu u jeho útvaru. A to mu zachránilo život.
Švejk byl poslán za svou kumpanií na frontu, bohužel právě v těchto místech slavný román končí. Neboť když Jaroslav Hašek v roce 1923 zemřel, byl zhruba v polovině románu.
Ve světě slavnější než doma
Největším důkazem Švejkovy slávy je jeho socha na Rynku, tedy hlavním náměstí, jen pár metrů od sochy medvěda, který je tradičním symbolem města.
Socha Švejka s půllitrem piva a fajfkou byla na náměstí po mnoha letech pokusů instalována před deseti lety – včetně malé sochy psa, jehož krádež stála na začátku velkého Švejkova dobrodružství. Je třeba podotknout, že sochy dobrého vojáka Švejka stojí například v ruském Petrohradu či Samaře, nicméně v Praze stále chybí.
Tak jako byl geniální Haškův román odmítán ve dvacátých letech (kdy poněkud devalvoval význam chrabrých legionářů), v posledních desetiletích má samotný Švejk, potažmo „švejkování“ poměrně negativní nádech. Je to prostě postava, ke které se hlásit moc nechceme.
Ale zpátky do Přemyšlu. Za návštěvu stojí restaurace C.K. Monarchia umístěná v krásné vile z roku 1906 a zasvěcená rakousko-uherské kuchyni. Na rozsáhlém menu hosté najdou řadu výtečných pokrmů – jemný vepřový sulc i lahodné sledě ve smetaně, tradiční knedlíky plněné směsí sýru a brambor či srnčím masem a pohankovou kaší. A potěší také dokonalé bramboráčky s lososem a kaviárem.
Se švejkovým jménem je zde spojena tradiční česnečka. Restaurace zaměřená na „chutě starého Přemyšlu“ připravené podle dobových receptů je podle TripAdvisoru druhým nejlepším podnikem ve městě.
Poslušně hlásím
Nejvíce se ke Švejkově odkazu hlásí restaurace s názvem Melduje Poslusznie – tedy Poslušně hlásím. Nejen výzdoba, ale i jídelní lístek je plný odkazů na Haškův román. V nabídce je například kolínko Ferdinanda z Konopiště, tedy nikoliv arcivévodovo, ale vepřové kolínko s křenem, dále zahrádka paní Palivcové či steak císaře Františka Josefa s cibulí a smaženým vejcem. Polévkou vojáka 91. pluku je hrachovka, zatímco pod Švejkovým jménem se skrývá bůhvíproč grilované kuřecí prso podávané s hranolky a brusinkovou omáčkou.
A ještě jeden tip na jaro. Ze Slovenska na Ukrajinu vede mezinárodní cyklistická trasa kopírující místa Švejkova putování. Začíná ve slovenském Humenném, odkud míří do Medzilaborců a dále pak přes Sanok do Přemyšlu a do Lvova. Polská část cyklotrasy byla otevřena v roce 2004 a měří zhruba 110 kilometrů. Na stezce cyklisté najdou kolem dvaceti informačních tabulí osvětlujících Švejkovo putování a desítky citátů z Haškovy knihy.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz