Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Přechod Krkonoš: podzimní mekka českých turistů

aktualizováno 
Tu trasu asi prošlo mnoho z vás. Nebo alespoň malou část z ní. Zkusili jsme si projít celou bez plánování, bez tréninku, v klídku a pěkně po amatérsku. Nádherný víkend, napsal nám čtenář Tomáš Flaška.

Josefova bouda | foto: Tomáš Flaškapro iDNES.cz

Rozhodli jsme se, že nebudeme nic plánovat a organizovat. Tím myslím hlavně zajišťování nějakého noclehu. Je nás šest, všichni ve středním věku, naprosto netrénovaní a turisticky nezkušení. Prostě jen takoví amatéři.

Ale víme, že máme mít pořádné boty, něco proti dešti a něco malého k jídlu a pití. Nechceme tahat zbytečně věci a za ubytování jsme ochotni zaplatit něco navíc, ale chceme veškerý komfort.

I s tímto předsevzetím žasnu, jak mám plný batoh. Litrová láhev s pitím, goratexová bunda, nějaké namazané housky, to vše má svůj objem. Když k tomu připočtu dobíječku GPS navigace, náhradní ponožky, kartáček na zuby a spousty drobností, tak batoh pěkně nabobtnává.

Nestarejte se

V šest budíček, po půl osmé už jedeme autobusem z Harrachova podél celých Krkonoš až na Pomezní boudy v Malé Úpě. Autobus zajíždí do Krkonošských cestiček a je na co se na co dívat. Líbí se nám, že jde o specializovaný cyklobus a zájemci si s sebou mohou vzít i kolo.

Ale na řidiči je vidět, že ho práce nebaví. Když se jeden z pasažérů jde s obavou zeptat, zda stihne ve Vrchlabí přípoj, jen mu odpoví: "Nestarejte se, pane!".

Jelenní bouda

Jelenní bouda

První úsek je vcelku pohodový a na Jelení boudě děláme první zastávku. Je tu docela plno, ale dáme si nějaké občerstvení. Na Sněžku se nechceme spoléhat, bude tam určitě hodně lidí a zřejmě i astronomické ceny. První dnešní pivo nám dodává síly na další postup.

Všude plno

Dalším postupovým cílem je Sněžka, nejvyšší bod našeho putování. Čím blíž jsme k vrcholu, tím víc lidí přibývá. Nahoře je to ten pověstný Václavák. Rychle uděláme povinnou vrcholovou skupinovou fotografii pomocí stativu a samospouště, vyfotíme kapličku, Poštovnu a polské létající talíře a rychle pryč.

Poštovna na Sněžce

Poštovna na Sněžce

Polská bouda na Sněžce

Polská bouda na Sněžce

Pěší provoz je tak hustý, že jsou dokonce zavedeny jednosměrky. Svalíme se k Obří boudě a pohled na davy před ní nám říká, že tady se nezastavíme. Stejný had lidí se valí i na červené značce směrem na západ. Rozhodneme se udělat si malou obcházku a jdeme po modré na Luční boudu.

Zpátky pro nášup

A dobře jsme udělali. Lidí podstatně ubylo a jdeme nádhernou krajinou, která připomíná severskou tundru. Dokonce ani na Luční boudě nejsou žádné velké davy. Je čas se občerstvit a tak se posadíme v restauraci. Šokem jsou pro nás ceny, ale pouze prvotním. Jsme v horách, asi s tím musíme počítat. Pivo nebo půl litru točené limonády stojí 50 Kč a v podobném duchu je to i s jídly.

Na Sněžku směřují davy lidí

Na Sněžku směřují davy lidí

Touha po odpočinku je ale vyšší a bohatě nám to vynahradí velmi příjemná obsluha. Porce jsou slušné, takže vládne velká spokojenost. Při odchodu si ještě koupíme dole u okénka místní borůvkový koláč a nestačíme zírat.

Borůvky jsou utopené ve sladkém tvarohu, který je ještě teplý. Natolik nám to podráždí chuťové buňky, že se okamžitě vracíme dovnitř pro nášup. Bohužel je mezitím doprodali a další budou až za pár minut. Vyrážíme dál.

Rašelniště u Luční boudy

Rašelniště u Luční boudy

Konečně sami

Po žluté jdeme na sever přes hranici do Polska a napojujeme se opět na páteřní červenou směrem na západ. Je po čtvrté hodině odpolední a davy zmizely. Všichni zamířili dolů do údolí, potkáváme jen pár turistů. Teď si ty hory pořádně užíváme. Míříme k Polednímu kamenu a pod námi zůstává nádherný pohled na polská Jezera Wielki a Maly Staw. Vidíme i dál, až na Karpacz a do polské roviny.

Hory jsou teď nádherné. O tom to je: klid, samota, příroda. Bohužel se hlásí únava a nohy začínají bolet. Sestup ke Špindlerovce je skoro utrpením a v našem týmu se ozývají první pochybovačné hlasy, které navrhují zítřejší přesun do Špindlu autobusem.

Pohled na polská jezera

Jak se dělá obchod

Pohled na Špindlerovou boudu označenou čtyřmi hvězdičkami a obloženou drahými auty nám stačí. Sestupujeme o několik set metrů níže a před námi je Vojenská zotavovna Malý šišák. Restaurace otevřená, před domem pár aut. Vcházím dovnitř a ptám se recepční, zda by měla tři dvoulůžkové pokoje na jednu noc. Odpověď mi vyráží dech.

"Ano mám", odpovídá. A pak dodá: "ale nejsou uklizené, takže vlastně nemám". Tím to končí. Pracuji v oblasti cestovního ruchu celkem dlouho, ale s tímhle jsem se setkal tak naposled před dvaceti lety.

Až toto budu vyprávět některým majitelů penzionů v Jizerských horách, kteří bojují o každou korunu, tak mi to určitě nebudou věřit. Ale zotavovna zřejmě patří pod Ministerstvo obrany, potažmo stát, a tím už to lze pochopit. Platí stará známá dobrá pravda, že stát podnikat neumí. Ale to už je jiný příběh.

Josefova bouda

Josefova bouda

Vojenská zotavovna Šišák

Vojenská zotavovna Šišák

Jdeme o dvě stě metrů dál, vcházím do nově zrekonstruované Erlebachovy boudy a vytáčím číslo mobilu na dveřích s dotazem na nocleh. "Ale samozřejmě že máme!", sděluje mi příjemný dívčí hlas. Přitvrzuji a říkám: "Ale my jsme na lehko, potřebujeme všechno. Pokoje s vlastní sprchou a toaletou, ručníky a restauraci, kde vaří minimálně do devíti". Slečna na druhém konci telefonu se začne smát. "Ale my jiné pokoje ani nemáme a restauraci máme otevřenou dokud hosté sedí."

O několik minut později sedíme v útulné Josefově boudě. Za chvíli bydlíme, osprchujeme a špičkově povečeříme. Pokoje jsou nově zrekonstruované, čisté a útulné. Spíme tvrdě. Později se dozvíme, že se jedná o rodinný podnik, tchýně majitele nás osobně obsluhuje, dává nám spoustu tipů na výlety do okolní přírody a vůbec se dozvídáme zajímavé věci.

Snídaně podaná formou bufetu je rozhodně lepší než v mnohých čtyřhvězdičkových hotelech v Praze. Nocleh stál každého z nás 540 korun, k tomu připočtěme večeři, nějaké pití a dohromady jsme tam nechali asi 4 500 korun. Já jim to moc přeji, ty služby byly dokonalé. V kontrastu s vojenskou zotavovnou, kde zůstaly socialistické časy, to bylo jako z jiné planety. A jsem radši, že jsem peníze nechal v rodinném podniku než v nějakém státním molochu.

Mužské kameny

Mužské kameny

Záhada

Je devět hodin ráno, obloha bez mráčku. Nohy si odpočinuly a všichni bez jakýchkoliv námitek vyráží na druhou půlku putování. Stoupáme k Petrově boudě, která je již několik let zavřená a začíná se rozpadat. Škoda. Dále přes Dívčí kameny, Mužské kameny a kolem Vysokého kola k Sněžným jámám.

Pohledy jsou opět nádherné, zjevují se před námi vrcholky Jizerských hor. A když se ohlédneme zpět a vidíme v dálce Polední kámen a Sněžku, hřeje nás u srdce pocit, co už jsme vlastně ušli.

Chodník je vzorně postavený. A to mi právě vrtá hlavou. Kameny, z kterých je udělaný, jsou tak velké, že ani dva dospělí chlapi by s nimi nepohnuli. Že by tu byla kdysi nějaká malá mechanizace? Pak na jednom kameni vidím letopočet 1900. Jsou toho kilometry, tisíce těžkých kamenných kvádrů. Fakt nechápu.

Chodníček postavený v 19. století

Chodníček postavený v 19. století

Sněžné jámy je vlastně stavba na polské straně hranice, která snad ještě stále slouží jako televizní vysílač, ale nikdy tu nebyl ani kiosek. Pohledy do skalnatých propastí zdůvodňují, proč se to tady takhle jmenuje.

Váháme jak dál. Na celém asi 20kilometrovém úseku není jediná hospoda. Původně jsme plánovali odbočku k Labské boudě právě za účelem občerstvení. Ale teď jsme se nasytili z vlastních zásob a ztrácet výšku se nám moc nechce. Tak pokračujeme po červené směrem k Vosecké boudě a kousek za Violíkem zahneme k pramenům Labe.

Tohle kultovní místo navštíví asi každý, kdo se v těchto místech pohybuje. Lidí je tu dost. Labskou boudu vidíme aspoň z dálky. Socialistický megalomanský projekt je v téhle krajině skutečně pěstí na oko. Doslova hangár mezi stromečky.

Odbočíme na modrou směrem na Krakonošovu snídani, kde už nepotkáváme skoro nikoho. Klesáme z oblasti kosodřeviny, les houstne, vlhkost stoupá. Už je to zase o něčem jiném.

Mumlava

Mumlava

Mumlavský vodopád

Mumlavský vodopád

Na Krakonošově snídani si dáváme poslední svačinku z vlastních zásob a už nás čeká jen pohodový sestup po asfaltové cestě podél Mumlavy až do Harrachova. Není potřeba si fotografovat jenom známé Mumlavské vodopády nad Harrachovem, řeka vytváří nádherná zákoutí neustále na celém několikakilometrovém úseku.

U Mumlavských vodopádů si dáme první dnešní teplé jídlo, zapínáme mobily a na internetu si najdeme vhodný autobusový spoj, který nás následně z Harrachova odveze k autům. Nádherný víkend končí. Celkem jsem ušli něco přes 42 kilometrů a náš krok připomíná kachny, ale jsme na sebe hrdí! A zkušené turisty prosím o soucit, my jsme přeci jen netrénovaní amatéři.

Mapa Krkonoše

může se hodit

* Cyklobusy podél Krkonoš jezdí z Harrachova na Pomezní boudy a opačně. Ráno i večer. O prázdninách každý den, v září pouze o víkendech a ve čtvrtek.

* V úseku od Špindlerovy boudy směrem na Západ po polské hranici až k Vosecké boudě není jediná hospoda ani kiosek. Zásoby s sebou. Je možno si jedině odskočit do Labské boudy.

* Na Luční boudě si nenechte ujít prodej místního pečiva. Ať už pověstné housky, nebo borůvkový koláč.

* Uprostřed Krkonoš se dá vždycky určitě ubytovat ve Špindlerově mlýně (snad kromě Silvestra). Zpátky nahoru na hřeben jezdí pravidelně autobusy.

Autoři:




Nejčtenější

Karaoke z Islandu
Přijeďte a zlomíte si jazyk. Nejtěžší karaoke píseň má přilákat turisty

Že je váš rodný jazyk komplikovaný a turisté vás nedokáží ve vaší řeči ani pozdravit? Udělejte z toho výhodu. Originální karaoke písnička s komplikovanými...  celý článek

Tisíc vojáků se střetlo u Slavkova u Brna. Připomněli si rok 1805, kdy...
Kde se psala historie. Procházka za bitvou tří císařů v okolí Slavkova

V dalším díle seriálu Cesty kulturní krajinou jsme tentokrát zamířili do krajiny okolo Slavkova u Brna. Na komentovanou procházku s ruční kamerou jsme se...  celý článek

Dopravní zácpy na vjezdu do Doveru, které přístav trápily loni v létě.
Brexit ochromí dopravu přes La Manche, Dover se děsí obřích kolon

Vystoupení Británie z Evropské unie ovlivní celou řadu obchodních sfér i životy obyčejných lidí. Velké problémy očekávají provozovatelé přístavu v britském...  celý článek

V Kerkyře na Korfu je nejmenší přistávací ranvej v jižní Evropě
VIDEO: Káva a letadla nad hlavou. Pohodová atrakce na řeckém ostrově

Na Korfu je jedna z nejmenších přistávacích ranvejí v jižní Evropě. Piloti musí mít speciální výcvik, neboť z jedné strany je moře a z druhé nejvyšší hora...  celý článek

Sedlo Zbojská
Divoký výlet do historie. Malý Slovenský ráj zbojníka Jakuba Surovca

Ve stínu legendárního Juraje Jánošíka působil v 18. století na Slovensku zbojník nemilosrdného jména Jakub Surovec. Jeho domovským rajonem byla oblast...  celý článek

Další z rubriky

V kráteru sopky Batur, Indonésie
Z Brušperku vyrazili na starých čezetách do Austrálie. Trvalo jim to rok

Během 430 dnů projeli Čech Marek Vantuch a Slovenka Ivana Haraslínová na starých čezetách Evropu, Asii a Austrálii. Část trasy jeli po stopách trabantů Dana...  celý článek

V této části parku nejsou značené stezky. Cestovatel se v terénu musí...
Mnozí nás mají za šílence. Trek drsnou divočinou Yukonu nás ale dostal

Žádné značené stezky, jen kompas a topografické mapy. A taky drsné počasí i všudypřítomní medvědi. Kdo miluje trekking v divoké přírodě, nebojí se a je schopný...  celý článek

Finsku se přezdívá země tisíců jezer.
Místní lidé nepodvádějí. Nemají to v genech, píše Čech z Finska

Jako dvacetiletý neználek, který nechtěl strávit dalších pět let svého života studiem v nejbližším univerzitním městě, jsem se rozhodl odjet do Finska. Studium...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.