K tomu ještě americké hamburgery, kanadská kuřecí křidélka nebo zaručeně pravá německá grilovaná kuřata francouzského původu. Zkrátka ruský boršč je popelkou hodnou bedlivého hledání. Boršč charakterizuje temně červená hladina pokrm u s tukovými oky, brázděná kousky všeho možného od párků přes maso, kost a řepu až po brambor, zdobená neodmyslitelným ostrovem kysané smetany. Po rozmíchání tekutina změní estetické vlastnosti, což některým zvláště citlivým jedincům, zejména ze západních zemí, činí problémy zásadního rázu při požívání tohoto jídla. Kdo se však přenese přes malichernou estetiku, je odměněn hutnou, neopakovatelnou chutí jídla, které vymyslel těžce zkoušený východní národ. Buď měl co jíst a pak vařil boršč, nebo neměl a pak živořil. Boršč je zvláštní ještě tím, že jde prakticky o jediné skutečně ruské jídlo. Soljanka, kterou si lze někdy splést s borščem, je ukrajinského původu. A oblíbené pelmeně převzali Rusové od původních sibiřských národů. Na dobrý boršč je třeba zajít do restaurace střední třídy, doporučené zkušeností ruských známých. Rozhodně se nedoporučuje navštívit za účelem ochutnání boršče zdánlivě lákavé první a zatím jediné ruské »fast-food - ruské bistro«. Červená, byť vroucí tekutina s odpudivou sedlinou na dně umělohmotného kalíšku ani zdaleka nepřipomíná tradiční ruské jídlo - polévku. V honosných pohostinských zařízeních se zase dočkáte opaku - jakési zbohatlé kreatury boršče, »vyšperkované« nějakým nevkusem »Novorusů«, třeba chobotničkou nebo krevetkou, mořskými produkty, které Rus nikdy dříve nepoznal. Proto platí, že méně honosnosti je lépe. Naopak hodně chleba je pravidlem. Přikusovat lze bílý i tmavý. Přitom je ovšem vždy třeba myslet ještě na to, že boršč je polévkou. Pokud jste tedy pozváni ruskými přáteli, máte za sebou už předkrm - tzv. chladné,zatímco po boršči vás čeká možná teplý předkrm, ale zcela jistě hlavní jídlo, zákusek, salát a nejméně dvě stě gramů vodky. Za určitých okolností se může váha lihoviny přehoupnout i přes kilogram, tedy litr tekutiny. Boršč se tak stává jen lehkým zákuskem na nelehké pouti ruským pohostinstvím. Pro rychlou orientaci: v jídelním lístku se boršč nabízí jako například boršč ruský, moskevský, letní, ukrajinský. Specifikují ho čísla například 200/15/15/15 20... a 29. Dvě stě je objem tekutiny, po patnácti gramech přidáno vepřového masa, nejlépe tučného bůčku, hovězího - raději žebra, párků,a dvacet gramů zakysané smetany. Poslední cifra udává cenu. Za tak sytou ukázku národní kuchyně s použitím celé škály zelinářského záhonku od mrkve přes nať petržele i celeru - kořen Rusové prakticky neznají - až po hlávkové zelí a neodmyslitelnou souputnici ruské kuchařky - červenou řepu je cena kolem jednoho a půl až dvou dolarů za porci skutečně benevolentní a váš žaludek má krom toho vystaráno na dlouhé hodiny. Samozřejmě pod podmínkou, že jste nepřekročili únosnou váhu »přikusované« vodky.
 Suroviny na boršč se nejlépe nakoupí na ulici. |
