Stál jsem ve skleníku, v němž se rozprostřela evropská královna kamélií, obsypaná desetitisíci květy, oněmělý úžasem. Nebyl jsem sám, kdo při té kráse lapal po dechu. Chlouba zdejšího skleníku vykvetla o měsíc dřív a láká sem zástupy lidí. Málokdo se vydal do zámku, všichni směřovali za tím botanickým divem.
Tip na dovolenouAktuální nabídka zájezdů do Německa na dovolena.iDNES.cz. |
Více než 200 let starý strom, přes osm a půl metrů vysoký s 11metrovou korunou, je obsypán červenými květy. Prý jich má být 35 tisíc. Kdo to počítá, to mi není jasné.
Obří rostlina je zdejším hlavním lákadlem. Jméno Camelia japonica dostala v roce 1735 od švédského botanika Carla Linného po moravském lékárníkovi a misionáři Georgu Josephu Kamelovi. Do zámku Pillnitz ji přímo z Japonska přivezl švédský botanik Carl Peter Thunberg v roce 1779 spolu se třemi dalšími.
Vysadil ji v roce 1801 a od té doby vždy od února do dubna rozkvete mnoha tisíci květů. Nejdříve ji chránili jen rohožemi, až v roce 1905 nad ní zbudovali přístřešek. Tehdy byla poloviční ze své současné velikosti. Posledních dvacet let ji chrání obří skleník. Je vysoký přes 13 metrů, váží přes 54 tun a celý je sestaven na důmyslném systému kolejí. V květnu se skleník otevře, odjede po kolejích bokem a strom je v přirozeném prostředí až do října. V zimě pak počítač hlídá uvnitř teplotu čtyři až šest stupňů, vlhkost a větrání. Na dozor nad návštěvníky je tu hlídač.
Oranžérie vedle skleníku je sice doslova narvaná krásnými kvetoucími rostlinami, ale přes zimu je zavřená. Přístupný je Palmový dům, kde také kvete, co může.
Okázalý přepych saských vládců
Pillnitzký zámek nazývají saskými Versailles. Architektonický skvost leží na pravém břehu Labe, na jihovýchodním předměstí Drážďan. Původní nedobytný hrad založený kolem roku 1400 posléze přestavěli na zámek a o dalších pár set let později na pohodlné panské reprezentativní sídlo.
Kurfiřt Johann Georg IV. ho nechal zrestaurovat, a pak věnoval své milence. Jeho příkladu následoval i jeden z nejznámějších saských panovníků, král August II. Silný. Věnoval ho jedné z nejslavnějších a nejdéle uvězněných žen v historii – Anně Constantině von Cozel. Krásná a zprvu obdivovaná žena se začala míchat do politiky a August ji nechal uvěznit v roce 1716 na nedalekém hradě ve Stolpenu. Po 49letém věznění zemřela ve 84 letech.
Může se hoditV obchodě pod Vodním zámkem si můžete nějakou menší kamélii koupit. Do zahrad a parku se vstupné neplatí, skleník je za 1,50 eura, Palmový dům 3 eura, Nový palác 4 eura, Vodní palác kombinovaný s prohlídkou Muzea řemesel 6 eur. Cyklisti do parku nesmějí, psi jen na vodítku. V čínském pavilonu v sezoně můžete ochutnat čaje, v zámecké restauraci místní speciality. Podle Labe směrem k Míšni stojí za návštěvu další zámek se zahradami, Wackerbarth. |
Velkolepou přestavbu sídla v letech 1720–1730 uskutečnil saský dvorní architekt Matthäus Daniel Pöppelmann. Postavil dvě zrcadlové stavby proti sobě – Vodní a Horský palác. Vzorem mu byly pekingský císařský palác a římské stavby spolu s benátskými vzory.
V té době vznikl i Venušin palác v parku a nádherné schodiště otvírající se od paty paláce k Labi. Tady nasedalo panstvo na loďky a kochalo se úchvatným pohledem na zámek. V té době byla Evropa okouzlena Orientem, vytvořila styl chinoiserie.
V zámku jsou pro oči návštěvníků otevřené interiéry, královská kuchyň a klenutý sál. Je tu i přepychový hotel. Tradiční zámecké vybavení sem přinesla v posledních stoletích vládnoucí rodina Wettingů.
O velkém štěstí může zámek mluvit v souvislosti s druhou světovou válkou. Zatímco 15 kilometrů vzdálené Drážďany úpěly pod devastující nálety, Pillnitzi se bomby vyhnuly.
Na Pillnitz se ovšem jezdí hlavně kvůli zahradě. V Sasku je hned několik takzvaných libosadů, tedy speciálně upravených barokních zahrad, ta u Pillnitzu je však podle mnohých nejkrásnější. Mezi stromy se například táhne rozlehlá modrofialovící se krokusová louka. (O návštěvě zámku si můžete přečíst v tomto starším článku zde.)
