Pověst o Čertových skalách u Nového Dvora

Na rozdíl od pověstí vážících se k městu Praze, kde se setkáváme s postavami sice nadpřirozenými, ale málokdy spojenými s křesťanstvím, spíše strašidly temných uliček, v okolí Prahy, na venkově, tomu bylo právě naopak. Kromě tradičních vodníků se zde často vyskytují právě ďábel a andělé v nekonečném souboji dobra se zlem. Pověst o Čertových, dnes Černolických skalách je jejich ukázkou. Nalezli jsme ji v Pamětní knize černolických hasičů z roku 1908, kam byla zanesena dobovým písmem plným kudrlinek a kaněk. Pisatel sem nevypsanou rukou a lidovým slohem přenesl vyprávění o souboji dvou svatých mužů s temnými pekelnými silami.

V zalesněných kopcích nad Berounem v opuštěné jeskyni žil poustevník řečený svatý Ivan. Jeho velkou strostí byl satanáš, který jej ve dne v noci obtěžoval, až se situace pomalu stávala neúnosnou. V údolí řeky Vltavy, nedaleko Davle v klášteře Ostrov žil muž, taktéž svatý, jménem Jan Kilián. Byli to dobří přátelé, navštěvovali se často a dělili se spolu o své starosti a i nové zkušenosti. Jednoho dne se při své návštěvě sv. Ivan Janu Kiliánovi se svým problémem svěřil. Obdržel pár uklidňujících vět a příslib pomoci.

A skutečně. Když se čas naplnil a svatý Kilián byl na řadě s návštěvou u Ivana, nezapomněl na svůj slib a vydal se na cestu, nesa s sebou velký Kristův kříž. V Ivanovi tím vzbudil velikou zvědavost, ale nemeškal vypravováním a vydal se s křížem rovnou k jeskyni, kde svatého Jana satanáš obtěžoval.

Svatý Jan Kilián stanul před černým otvorem do skály a dumal, jak vstoupit dovnitř i s rozměrným křížem. Poklekl a kříž před sebou strkal, kleče ve stísněném prostoru. Čertovský nezvanec jej ucítil, ale k ústupu mu zbývalo pouze pár záblesků světla za Kiliánovým tělem. V cestě byl navíc ohromný krucifix, kterého se pekelník přirozeně obával nejvíce. Rozhodl se rychle. Napjal veškerou svou pekelnou sílu k mohutnému odrazu, vlastním čelem prorazil skálu a vyletěl stropem ven. Přirozeně si při tom výkonu nemálo pošramotil lebku, a tak jakmile byl z dosahu působení svatých relikvií, přísahal satanáš Janu Kiliánovi strašnou pomstu.
„Nikdy ti to nezapomenu! Tvůj klášter na Ostrově vytopím a tebe zasypu vším tím kamením, které jsem musel vlastní hlavou rozbít.“
„Dokážeš-li to dřív, než kohout zakokrhá…?“ opáčil mu svatý Kilián

Jak známo, zlo v podobě ďábla je velice mazané. Satan tedy, než se pustil do práce, skoupil a pobil kohouty ze všech dvorů od Berouna po Davli. V jednom malém stavení v Nových Dvorech však žádného nenašel. Moudrá stařenka jej schovala pod necky, vždyť co by byl svět bez ranního kokrhání!

Nyní začal ďábel své vymíněné dílo zkázy. Naložil si u Berouna kamení, co unesl a zamířil ke klášteru. Ohromné kusy skal tam svrhnul, jenže se mu zdály málo. Otočil se a vydal zpět pro další várku. Zaslepen touhou po strašlivé pomstě si naložil více, než mohl. Se třemi ohromnými balvany postupoval ke klášteru jen velice pomalu, což se mu stalo osudným. Stařenčin kohout vylétl s ránem zpod necek a vesele zakokrhal, právě když satanáš míjel Nové Dvory. Ten musel od své pomsty ustoupit, jak mu předpověděl svatý Jan Kilián. Zlostně svrhl veliké kameny na zem a již se v kraji nikdy neukázal. Od té doby se zde tyčí tři romanticky divoká skaliska, Čertovy skály u Nových Dvorů.