Juba na jihu Súdánu se staví na vlastní nohy.

Juba na jihu Súdánu se staví na vlastní nohy. | foto: Profimedia.cz

Poválečná Juba se stává eldorádem Súdánu, podívejte se

  • 0
"Lidé tu říkají, že Juba je nejdražší město na světě." Tak představuje toto středisko jižního Súdánu Keňanka Greta, okouzlená novým eldorádem v srdci afrického kontinentu. Po dvou desetiletích ve válce se tu musí všechno vybudovat úplně od začátku, píše agentura AFP.

"Když jsem sem v roce 2007 přišla, nebylo tu nic. Sehnat jedno jablko byla noční můra, ale teď je to jednoduché," pokračuje mladá žena, která na terase hotelu na břehu Bílého Nilu staví na odiv piercing nad horním rtem.

"Je to něco jako eldorádo... v porovnání s tím, co bych vydělala v Keni, tady mám dvojnásobek," zdůrazňuje žena, která se v místním hotelu stará o marketing.

EL DORADO

El Dorado je jméno z legendy. Španělští dobyvatelé Jižní Ameriky věřili, že se v hloubi kontinentu skrývá město ze zlata a drahých kamenů. Nikdy ho nenašli, ovšem termín "eldorádo" si našel cestu mezi synonyma pro ráj.

Jubu, vzdálenou 200 kilometrů od jižní súdánské hranice s Ugandou, kontrolovala značnou část občanské války mezi severem a jihem severosúdánská armáda. Čtyři roky po skončení války, ve které mezi lety 1983 a 2005 přišly o život dva miliony lidí, město vstává z mrtvých.

Juba na jihu Súdánu se staví na vlastní nohy.Juba na jihu Súdánu se staví na vlastní nohy.

Vyasfaltovaná cesta teď rozděluje křivolaké spojnice z udusané hlíny, betonové konstrukce začínají nahrazovat původní slaměné chýše a súdánské súky (tržiště) zaplavuje zboží z Ugandy, Číny a Keni. Stovky místních mototaxíků zvaných boda-boda se šinou městem a motají se mezi auty dovezenými z Ugandy, která mají stejně jako britské vozy volant na pravé straně.

"Dřív jsme museli žebrat, teď si řízením boda-boda můžeme vydělat trochu peněz," přiznává Darius, mladý Súdánec z jihu, který válečný konflikt strávil v exilu ve východní Africe. Tisíce lidí však v hlavním městě v rozsáhlém regionu jižního Súdánu, ležícím na bohatých nalezištích ropy, stále přežívají bez peněz, pitné vody nebo elektřiny.

A to i přes to, že ropa do rozpočtu poloautonomní vlády přispěla od konce války osmi miliardami dolarů (asi 138 miliardami korun).

Juba na jihu Súdánu se staví na vlastní nohy.

Etiopané, Uganďané a obyvatelé jižního Súdánu navrátivší se z exilu na tomto "divokém jihu" našli práci v obchodě, pohostinství a mezinárodních organizacích. Setkávají se tu s obyvateli Západu, Asiaty a Súdánci, kteří na jihu země válku přečkali.

Ale vše má i svá proti. Po skončení války do Juby přišla OSN, neziskové a mezinárodní organizace a s nimi rostoucí tlak na zvýšení i nájmů, které dosud byly na dostupné výši. "V kontejneru už bydlím tři roky," vzdychá Paul, súdánský jižan, který se vrátil z kanadského exilu.

Pěkný byt v Jubě měsíčně přijde na několik tisíc dolarů. Kolem stovky dolarů (asi 1 700 korun) stojí přespání v opevněném hotelu spleteném z plechových kontejnerů s hustě poďobanými stěnami. Účet se tady platí neoznačenými nezohýbanými bankovkami s datem 2006 hned a na dřevo.

Juba na jihu Súdánu se staví na vlastní nohy.

Se soumrakem se súk Konyo-Konyo přemění v "zemi nikoho", kam OSN svým zaměstnancům vůbec nedoporučuje chodit. "Juba je pěkná, ale v noci je tu nějak moc zločinců," tvrdí jižan Chowchow, který sem přijel navštívit svou rodinu. "V noci je lepší se vyhnout opilým vojákům, kteří od nás občas 'vybírají daně'," lituje řidič mototaxi.

Ochranka v barech kontroluje flamendry, jestli u sebe mají zbraně, alkohol teče proudem. A mladé ženy volných mravů se pohupují v rytmu rámusícího hip hopu.

Právě toto přístupné město s napjatou atmosférou a drhnoucí dopravou by se mohlo stát hlavním městem nového státu Jižní Súdán, o jehož vzniku se bude hlasovat v referendu o nezávislosti plánovaném na rok 2011.