Každý večer se na břehu koná slavnost Matky Gangy.

Každý večer se na břehu koná slavnost Matky Gangy. | foto: Michaela Mysha KošťálováiDNES.cz

Posvátná Ganga na vlastní oči: elixír života? Špinavá stoka!

  • 24
Pro hinduisty je voda z třetí nejvodnatější řeky světa Gangy elixír života. Turisté tomu věří jen těžko. Voda je tak špinavá, že se do ní obávají vkročit. Vyčistit? Nemyslitelné! Chemickou úpravou by prý voda z Gangy přišla o zázračné účinky.

Ganga je největší řeka Indie a vine se od zasněžených vrcholků Himálaje až k rovinatému Západnímu Bengálsku. U jejích břehů leží několik významných měst, ale jedno přitahuje pozornost věřících a poutníků více než ostatní.

Váránasí se říká Město světel a je to střed hinduistického světa. Tradice náboženského života zde sahá až do 6. století před naším letopočtem a podle pověsti je město dílem samotného boha Šivy.

Hinduisté a džinisté věří, že kdo ve Váránasí zemře, dosáhne okamžitě mókši, blaženého stavu vymanění se z koloběhu životů.

Chabě se tím utěšujeme pokaždé, když se s bláznivým řidičem proplétáme mezi chodci a kravami na ulici nebo vjíždíme do kruhového objezdu v protisměru. Nicméně najdou se i tací, kteří to s osvobozující smrtí myslí vážně.

Do Váránasí přichází řada starých lidí zemřít. Toto Šivovo město je považováno za Mahášmašanu, velké pohřebiště, kde se spalují těla z celého vesmíru.

Břehy Gangy ve Váránasí, a nejenom tady, lemují gháty - doslova přístaviště. Jsou to schody svažující se až do vody a na nich se lidé koupou, cvičí jógu nebo meditují, ale také perou prádlo a nabírají užitkovou vodu.

Ve Váránasí je 355 ghátů. Všechny se považují za posvátné a jsou proto označeny lingamem, falickým symbolem představujícím Šivu.

Indie, Váránasí
Koupání na jenom z ghátů ve Váránasí

Spalovači mrtvol

Ve Váránasí jsou dvě krematoria. Na Hariščandra Ghátu se v elektrickém zařízení spalují mrtvá těla méně majetných věřících.

Na slavnějším Manikarnika Ghátu plane věčný oheň, jehož počátek nikdo nedokáže vysvětlit jinak, než že už to tak je tisíc let.

Manikarnika Ghát je prý nejposvátnějším místem na Zemi. A fotit je tu přísně zakázáno.

Krematorium tvoří tři budovy. Jsou to starobince, do kterých lidé přicházejí zemřít. Od kolemjdoucích vybírají peníze na jídlo a hlavně na posvátné dřevo, které se prý dováží z hor a je proto hodně drahé.

Spálení nebožtíka trvá většinou tři dny a na to je zapotřebí 200 až 300 kilo dřeva. Rodinu vyjde pohřeb blízkého až na 30 000 rupií, což je v přepočtu asi 15 tisíc korun.

Ze střechy jednoho ze starobinců je na krematorium dobrý rozhled. Přímo pod námi se kupí dřevo a na nábřeží plane pár ohňů. V některých je už jen popel, ale v jiných ještě rozeznáváme lidská těla, zahalená do pestrých látek posetých květinami.

Indie, Váránasí
Posvátné dřevo se dováží z hor a je velmi drahé

Halasící průvody přinášejí křivolakými uličkami z města další a další mrtvé. Denně tu prý spálí stovky lidí a kremace probíhají nepřetržitě.

Přesto to na první pohled nepoznáte. Ve vzduchu není téměř nic cítit. Je to tak obrovský prostor, že se to téměř ztratí. Nehledě na to, že v Indii to vlastně trochu páchne všude. Takže si člověk zvykne.

Ohniště ve tvaru lůžka připravují takzvaní dómové z řad nedotknutelných, tedy těch nejníže postavených v hinduistickém kastovním systému, kteří prakticky náleží mimo něj a nemají žádná práva.

Nedotknutelní tvoří zhruba čtvrtinu indického obyvatelstva a byť je jejich omezování ze zákona zakázáno, ortodoxní hinduisté stále uplatňují tradiční diskriminační prostředky.

Tito lidé musejí často bydlet daleko od obydlí ostatních a zastávají ty nejpodřadnější a nejšpinavější práce. Tak je tomu i v posvátném krematoriu ve Váránasí.

Každý nebožtík je před spálením ponořen do Gangy k takzvané poslední koupeli. Poté ho uloží na ohniště. Rodinní příslušníci podpálí ohniště jiskrami z uhlíků z věčného ohně. 

Na schodišti Ghátu je zakázáno plakat. Kvůli slzám by se duše zemřelého nemohla dostat do nebe.

Indie, Váránasí
Budete-li se chtít svézt po Ganze, počítejte s tím, že plavidlo bude dřevěné, děravé a vratké

Žebrání na smrt

Celá ta podívaná na lůžka s přikrytými mrtvolami v nás vyvolává smíšené pocity.

Navíc narazíme na stařenku, která po nás žádá peníze na obřadní dřevo. Chceme jí dát 50 rupií, což je asi 25 korun, ale to už nám sahá na čelo, žehná a nevěřícně kroutí hlavou.

Žádá, ať jí dáme peníze na šest kilo dřeva, což je podle jejích propočtů tisíc rupií, asi pět set korun! Údajně je to jedinečná příležitost, jak si člověk může vylepšit karmu.

Těžko říct, zda jsme si ji vylepšili i v Kalkatě, kde jsme žebrákům dávali po dvaceti rupiích. S vřelými díky nás pak pronásledovali i několik hodin.

Nakonec oné paní podáme stovku rupií a prcháme z tohoto podivného místa zpět do živé spleti uliček a do hotelu, z jehož terasy je perfektní výhled na město.

Za řadami domů se vine hnědá Ganga, díky monzunům rozlitá daleko do stran. Ulice, po níž se prý dá běžně kolem řeky chodit, je pod vodou. Domy na břehu stojí na vysokých sloupech nebo mají místo nich několikametrové přízemí bez oken. Je vidět, že tu zdejší obyvatelé zažili i větší vodu.

Indie, Váránasí
Do posvátné Gangy vytéká odpad z továren

Proč je Ganga kakaová

Oblíbenou turistickou atrakcí jsou ve Váránasí projížďky po Ganze. Když se slunce skloní k obzoru, vydáme se k Šivala Ghátu, abychom nasedli na dřevěnou bárku a nechali se unášet tmavnoucí posvátnou vodou k Dašasvamédh Ghátu.

Každý večer tu probíhá slavnost k uctění Matky Gangy. Několik oranžově oděných mladíků zpívá a díky reproduktorům se jejich písně rozléhají široko daleko.

Shromážděný dav tleská do rytmu a zhypnotizovaně hledí směrem k řece. Malé holčičky s kouzelným úsměvem obíhají kolem a za pár rupií nabízejí svíčky v mističkách po okraj naplněných květy. Zapálíte-li tuto svíčku a pustíte-li ji po Ganze, bude prý vaše rodina dlouho a šťastně živa.

Po cestě podél břehů míjíme nejedno potrubí. Ganga je po staletí znečišťována popelem z lidských těl, organickým odpadem a také mrtvolami. Například těhotné ženy nebo malomocní nemohou být podle náboženských pravidel spáleni. Jejich těla se odvezou doprostřed řeky a potopí se.

Znepokojující je především obsah těžkých kovů ve vodě. To mají na svědomí továrny na horním toku řeky. A to už bylo uzavřeno na 240 průmyslových objektů, které vypouštěly do Gangy nečistoty. Řeka ale zůstane "kakaová", dokud se nezačne čistit.

Jenže to není jen tak. Lidé se obávají, jestli voda po vyčištění neztratí své zázračné účinky.

"Podle nejnovějších hypotéz zůstává voda posvátná i po převaření, ovšem chemická úprava její zázračné účinky ničí,“ dočetla jsem se v průvodci po severu Indie z roku 2002.

Indové se špinavé Gangy nebojí. Je posvátná. Má pro ně velký význam nejen náboženský, ale i praktický. Věřící se v ní koupou, ženy tu perou prádlo, několik mladíků v řece omývá krávy a býky.

Vodu z Gangy všichni považují za amrtu - elixír života, který očišťuje vše živé a přináší spásu mrtvým.


Může se hodit
 

Vlajka Indie

Indie - druhá nejlidnatější země světa leží na jihu Asie a rozlohou 3 287 590 km², která zahrnuje himálajské štíty, rozsáhlou Ganžskou nížinu i pouště, láká cestovatele ze všech kontinentů. Češi pro vycestování potřebují snadno sehnatelné vízum, na trhu je k dispozici několik praktických turistických průvodců.
Je to velice chudá země, ve velkých městech se žije ve slumech a na venkově často narazíte na prostá obydlí, v nichž chybí elektrika i dostatek pitné vody. Je nutné se vybavit lékárničkou, být řádně očkován a pojištěn. V Indii je v zásadě bezpečno, nicméně vyplatí se být prozřetelný a ukrýt cennosti (fotoaparáty, kamery apod.) do starých tašek a brašen.

Ceny, ubytování a doprava
V Indii se platí rupiemi a ceny jsou zde pro Evropana často až směšně nízké. Za ubytování zaplatíte kolem 150 rupií na osobu (cca 75 Kč) - a to už si dopřáváte čistý pokoj se sprchou s teplou vodou. Mimo turistické oblasti je ještě levněji. Doprava rovněž vyjde velmi levně, na druhou stranu je dost nekvalitní. Počítejte s nečistotou, zpožděním a nespolehlivostí. Přepravovat se ve zběsile jedoucích autobusech, taxících a rikšách je i poměrně nebezpečné. Můžete-li, volte vlak.

Jídlo, zvyky a náboženství
Indie je převážně hinduistická, v Kašmíru hraje roli islám a v Ladakhu buddhismus. Podle toho je žádoucí přizpůsobit své chování.
Tradičním jídlem je dhál (luštěninová kaše). Nakupujete-li na ulici, vyhněte se tepelně nezpracovaným potravinám. Stravovat se dá doslova za pakatel. Ve větších městech není problém dostat se do luxusních restaurací s originální kořeněnou indickou kuchyní. Ceny jsou srovnatelné s našimi.
Až usednete ke stolu, nezapomeňte, že Indové jedí zásadně pravou rukou. Levá je vyhrazena k omývání těla a očistě po vykonání potřeby.
Vezměte si s sebou do Indie toaletní papír. Na indických toaletách jsou jen kyblíky s vodou.

www.myshaweb.cz