Bylo mi 17 let a studovala jsem hotelovou školu, která jako jedna z mála z celé České republiky posílá své studenty na stáže do různých zemí po Evropě. Mě poslali na půl roku do Portugalska, na jih do slunného Algarve. Ani nevím, kde jsem vzala odvahu. Sama, neuměla jsem ani slovíčko portugalsky, a jen trochu anglicky.
Magické Sagres
Společně se dvěma o rok mladšími kolegyněmi jsme jely až na nejzápadnější cíp Evropy, do Sagres, které se nakonec stalo mým osudem. Městečko je spojeno se jménem portugalského prince a podporovatele zámořských cest Jindřicha Mořeplavce. Mají tu muzeum, přestavěné z jeho námořní akademie, i maják, ze kterého můžeme pozorovat jeden z nejkrásnějších západů slunce na světě. Ze všech stran ho obklopuje Atlantik, pláže jsou překrásné a voda naprosto ledová. Všichni říkají, že kdo jednou do Sagres přijede, vyvolá to v něm nepopsatelný pocit, že je to magické místo.
Všechno šlo krásně, po dvou měsících jsem již rozuměla i mluvila docela slušně anglicky, s kolegyněmi jsme chodily po práci na pláž nebo do baru. Pracovaly jsme v hotelové restauraci a protože s námi všichni mluvili jen anglicky, bylo dost reklamací, protože jsme nemluvily portugalsky... Portugalci si na to potrpí, znaly jsme jen základní slovíčka jako Ola! Como esta? nebo Obrigada, což je děkuji. Seznámily jsme se místními kluky, se kterými jsme až dodnes pořád v kontaktu a stali se z nás všech opravdoví přátelé.
Po půl roce jsme se musely vrátit do školy. Naštěstí už za dalšího půl roku jsme jely znovu a já si to místo zamilovala natolik, že i po skončení školy jsem do toho samého hotelu jela znovu a sama. Po asi roční pauze, kdy jsem se rozhodla zůstat doma v Čechách, abych každých půl roku zase neodjížděla, mi můj otec navrhl, že bychom jeli do Sagres společně. Chtěl zkusit své štěstí, byl to kuchař a měl dlouholeté zkušenosti. Na sezonu, která je na jihu Portugalska od dubna do konce října, jsem se tam opět vydala. A opět jsem měla štěstí a pracovala v tom samém hotelu, portugalštinu už jsem ovládala plynule.
Můj otec našel nejprve práci u grilu v jedné typické portugalské restauraci a po třech letech pak v jiném podniku, už přímo v kuchyni. Nyní i on už mluví a hlavně rozumí portugalsky a nikdy svého rozhodnutí nelitoval.
Hotel, kde jsem pracovala, stojí na útesu nad oceánem a nabízí nejkrásnější výhled v Sagres.
S taťkou, který tam do dneška pracuje, na kafíčku.
Sympatický kolega se stal mým životním partnerem
Teprve po několika měsících jsem si všimla, že na recepci pracuje jeden velmi sympatický kluk. Dali jsme se do řeči, chodívali s ostatními kolegy na pivo a bylo nám spolu krásně. A tak za dva měsíce oslavíme společné čtyři roky života...
S ním jsem poznala krásy jižního a středního Portugalska, ukázal mi snad všechna zákoutí, dost jsme cestovali. Ryby moc nemusím, ale několik jejich pochoutek jsem si hodně oblíbila - orestované nebo grilované krevety, malé mušle ameijoas a Bulhao pato v česnekovo-citronovém nálevu.
Jeho rodina mě velmi dobře přijala, dnes se s nimi cítím jako s mojí opravdu druhou rodinou. Trávila jsem s nimi i Vánoce, kdy jsem udělala bramborový salát, který jim moc chutnal. Jejich typicky vánočním jídlem je vařená treska (kterou ovšem umí připravit na více než 300 způsobů), vařené brambory a zelenina. O půlnoci se jí (alespoň v Alenteju, odkud můj přítel pochází) vepřové maso s mušlemi, které se den předem nakládá v tomatové omáčce s česnekem, cibulí a bílým vínem. Je to lahůdka. Řekla bych, že jsou milovníci hovězího na grilu nebo skopového na všechny způsoby. Na přelomu dubna a května začíná sezona vařených malých šneků, které mají snad ve všech kavárničkách, kde se po práci nebo večer scházejí na pivo a tuhle pochoutku.
Výhled na celé Sagres. Je to magické.
Polvo a lagareiro - chobotnice s brambory, česnekem a hodně olivového oleje, jedna z typických pochoutek
Pohodový život u oceánu
Po nějaké době jsme si pronajali malý domeček přímo v Sagres za 400 eur měsíčně, což pro dva není zase nijak přehnané. Drahé je v poměru k výplatě spíš jídlo, hlavně jogurty, uzeniny, čokolády. Milka vyjde v přepočtu na 100 korun a maso se vždy zásadně vyplatí kupovat v akci, lepší lahev vína stojí přes 150 korun.
Chodili jsme do typických restaurací, kde se dobře a levně najíte, ve volnu jezdili na druhou stranu Algarve ke španělským hranicím do letního bytu přítelových rodičů, chodili do kina, užívali si života. A přitom jsem měla pořád na očích širý oceán... První roky jsem tam moc Čechů nepotkala, až časem, a to už mi všichni říkali, že mě berou jako jednu od nich, ze Sagres. Zamilovala jsem si všechno, nekonečné procházky po pláži nebo si zajít jen tak na kafíčko, kdy se pije jejich tak známé malé a silné espresso, které se někdy proloží likérovým vínem Moscatel. Skvělé je i zelené víno, suché a trochu šumivé, nebo olivy a kuře v chili omáčce z papriček piri-piri, které nabízí každá restaurace.
Cestujte a poznávejte krásy evropských metropolí.Vyberte si z velké nabídky pobytových balíčků na Raketa.cz a užijte si dovolenou. |
Jediným problémem, na který jsem narazila, bylo zdravotnictví. Když potřebujete lékaře specialistu, je lepší jít k soukromému, protože u státního můžete čekat i dva měsíce, než se na vás dostane řada. Soukromý stojí jen za konzultaci 60 eur, ale můžete se ale objednat třeba hned na druhý den. Např. vyšetření u soukromého gynekologa včetně ultrazvuku vyjde na 120 eur. Zdravotní systém je v hrozném stavu, lidé chodí k obvodnímu lékaři už tři hodiny před otevřením, aby se na ně bez objednání dostala řada a někdy i tak se na ně nedostane a musí to zkusit druhý den. A zubaři jsou soukromí všichni, takže musíte mít naspořeno, abyste si návštěvu mohli dovolit. Všude je něco, ale můj názor, že Portugalsko je úžasná země, tato fakta nezmění.
Nejkrásnější západ slunce
Pro mě je to ráj na zemi.
Zkoušíme štěstí v Londýně
Přítel si zamiloval Prahu, kde každoročně trávíme několik dní a vždy se taky vydáme do mého rodného Mostu. Doma mluvíme portugalsky, už mluvím plynule bez přízvuku. Přítel zná několik českých slov, takže například o velké pivo si říct umí.
Sagres se stalo mým opravdovým domovem až do minulého roku, kdy jsme se přítelem rozhodli zkusit štěstí v Londýně, kde nyní oba pracujeme. Do Sagres bychom se ale jednou chtěli vrátit a zkusit si tam založit vlastní živnost.
Jsem moc vděčná a šťastná, že jsem před deseti lety mohla odjet a poznat něco nového, krásného a získat tuhle zkušenost, která je k nezaplacení. Byly chvíle, kdy se mi moc stýskalo po domově, ale to k tomu patří. Po Česku, které je a navždy bude mým domovem, jsem našla nový domov, kam se vždy budu ráda vracet. Je plný slunce, krásného prostředí a úžasných lidí.
Sagres, Portugalsko
