Vratislav je čtvrté největší město v Polsku, a také jedno z nejstarších. Na jeho prohlídku je dobré si vyčlenit víc než jeden den. Za spatření jistě stojí jedno z největších středověkých náměstí v Evropě s názvem Rynek.
Vratislav je také město mostů. Rozkládá se totiž u břehů řeky Odry, která je při průtoku městem natolik mohutná, že vytváří ostrovy a mimoděk i dopravní zácpy, protože dopravní tepny přes její koryto bývají často přetíženy.
Na Velkém ostrově v městské části Biskupin se rozkládá vratislavská zoo, jedna z nejstarších institucí svého druhu v Evropě. Zahrada však není jen domovem exotických zvířat, ale aktivně spolupracuje i na ochraně ohrožených druhů. Stará se dokonce i o zvířata, která bohužel v přirozeném prostředí dávno vyhynula, jako jsou například přímorožec jihoafrický nebo jelen milu.
Co mě ovšem uchvátilo, je Afrikárium, za rekordní dva roky postavený pavilon sdružující zvířata žijící – jaké překvapení – v Africe.
Stefan obrovský
V Afrikáriu mají kromě jiného moře. Konkrétně Rudé moře a jeho korálové útesy, které reprezentuje nádrž o objemu milionu litrů vody. Hemží se to tady desítkami druhů barevných útesových rybek.
V jiné nádrži nám své podvodní baletní vystoupení předvedl hroch Váleček, syn Marušky a Slávka, slavných hrochů z pražské zoo. Váleček ve Vratislavi nesmutní, žije se svými kamarádkami Rumbou, Salzou a Zumbou.
A pak je tady Mozambický průliv, jenž je tvořen dlouhým průhledným tunelem, díky kterému vám nad hlavou může kdykoliv proplout majestátní žralok, elegantní rejnok nebo poněkud nenažraná želva Stefan, kareta obrovská, která kašle na plavkovou sezonu a nejspíš se skutečně rozhodla být obrovskou mezi obrovskými. Za dva roky Stefan ztrojnásobil svou váhu, v Afrikáriu se mu tedy daří báječně.
Fascinovaně pozoruji kapustňáky neboli mořské sirény. Člověk těžko uvěří, že zvláštní půltunoví býložravci s plochým ocasem a tlamou připomínající psa jsou blíže příbuzní kopytníkům než ploutvonožcům. Jejich mírný výraz prý skutečně není matení nepřítele. Kapustňák je povahy klidné a přátelské. Ideální domácí mazlíček. Pokud tedy máte na zahradě moře, samozřejmě Rudé.
Chloubou vratislavské zoo jsou obří kapustňáci.
Vratislavská zoo je jedna z nejstarších institucí svého druhu v Evropě. Zahrada není jen domovem exotických zvířat, ale aktivně spolupracuje i na ochraně ohrožených druhů.
Celkově zoo nabízí k prohlédnutí víc než jedenáct set druhů zvířat a stejně jako celá Vratislav poskytuje možnost strávit v ní spoustu času s pocitem, že jedna návštěva nestačí. Díky četným vnitřním pavilonům je prohlídka zoo příjemná za každého počasí.
Květina pro turistku
Než jsme se však dostali k vratislavskému „moři“, minuli jsme spoustu míst, která stojí rovněž za zmínku. Ve Szklárské Porębě (česky Sklářské Porubě) zjišťuji, že kromě podobného rázu krajiny máme společného i neohroženého a spravedlivého ochránce Krkonoš.
Jenomže zatímco náš Krakonoš má v pohádce k ruce sojku práskačku, ten polský má za svou neoddělitelnou průvodkyni řepu. „To je pozůstatek chudých časů. Řepa je jednou ze zásadních ingrediencí polské kuchyně,“ vysvětluje nám průvodce.
Městečko Szklárska Poręba (česky Sklářská Poruba) se nachází jen pár kilometrů od česko-polských hranic.
Název Sklářská Poruba zcela správně napovídá, že se můžeme těšit na prohlídku místní sklárny. V Lesní sklárně mohou turisté vidět, jak šikovný sklář během pár minut za pomoci výhradně historického nářadí vyčaruje například skleněného koně nebo hlemýždě. Za pomoci méně historické turistky pak dokonce i květinu, kterou jí věnuje.
Osamělý sestup do Sněžné jámy patří k tomu nejlepšímu v polských Krkonoších |
My se však nemůžeme dlouho zdržovat, čeká nás výjezd téměř tříkilometrovou lanovkou na vrchol hory Szrenica, z níž je při dobré viditelnosti vidět až na Ještěd. Pro zdolání vrcholu je potřeba jednou přestoupit a překonat lanovkou celkově šestisetmetrový výškový rozdíl.
Na vrcholku jsme odměněni krásnými výhledy a omamnou vůní pryskyřice. Čerstvý vzduch je teplým sluncem provoněn tak lákavě, že bych se nejraději vydala jednou z turistických stezek, které se proplétají místními hustými lesy.
Poruba a okolí je cílem mnoha cykloturistů, které sem láká na 450 kilometrů rozdělených do padesáti různých cyklotras, jež jsou roztroušeny po Jizerských horách a Krkonoších. Zimní sezona pak nabízí nepřeberné množství běžeckých stop a sjezdovek.
Pouhých dvacet kilometrů odtud se nachází půvabné historické městečko Jelení Hora, jehož místní část Cieplice je termální lázeňskou oblastí. Cieplice jsou vyhledávány hlavně díky blahodárné vodě, která zde vyvěrá v teplotě 90 stupňů Celsia.
Jelenia Góra je historické město v Dolnoslezském vojvodství.
Milovníci tajemna si přijdou na své v zámku Czocha. Kdyby zámek postavený Václavem II. ve druhé polovině 13. století, jehož název v češtině znamená Česká, mohl vyprávět, mluvil by o několika pokusech ho dobýt, přestavbách i požáru nebo o tom, jak jej obývala sovětská armáda nebo řečtí uprchlíci.
A pak by nejspíš ztišil hlas a s prstem na rtech by spiklenecky zmínil pár svých tajemství. Například údajně až 40 tajných chodeb, z nichž bylo doposud objeveno pouhých 14. Nebo by vyprávěl o posteli, která měla táhlo, jímž nespokojený muž mohl odeslat z druhé poloviny postele nevyhovující ženu do jezera pod zámkem. Celé vyprávění by mohl přibarvit teskný pláč nevěrnic ze studny, která jim byla určena jako trest.
Zámek momentálně slouží jako hotel. Pokud máte chuť strávit noc v místech, kde podle pověsti stále čeká na objevení zlatý poklad, zámek Czocha, vzdálený pouhých 23 kilometrů od českého Frýdlantu, by mohl být tou pravou volbou. Zbavení se manželky ovšem neplánujte, postel už plní čistě funkci odpočinkovou.
Díky za kopýtka
Následující zastávky v Jaworu a Svídnici měly společnou jednu zajímavost. Respektive dvě: Kostely Míru, které byly vystavěny po vyhlášení vestfálského míru. Oba evangelické a jediné hrázděné svého druhu na světě jsou zapsány mezi památky UNESCO. Jejich vybavení, unikátní výmalba a atmosféra jsou jedinečné a stojí za zhlédnutí.
Horská chalupa na vrcholu Szrenica, kam vede široká pěší cesta, ale i tři kilometry dlouhá lanovka.
Svídnice je známá nejen pro svůj kostel a historické centrum města. Bydlel v ní Manfred von Richthofen, německý letec známý pod přezdívkou Rudý baron, kterou získal díky svému červenému letounu Albatros.
Ve Svídnici dodnes stojí dům, kde Rudý baron vyrůstal, v blízkém parku je pak možné přečíst si něco o jeho životě a prohlédnout si repliku slavného Albatrosu.
Nemohu tento článek uzavřít bez toho, abych zmínila jednu zásadní věc, jež mi byla na Polsku velmi sympatická, a tou je jídlo. Vykazuje znaky mezinárodního mísení receptů, takže je těžké určit, který je opravdu zdejší. Pohled do jídelníčku navíc vzbudil živou diskuzi o tom, zda se polędwica náhodou nevaří z polednice, jestli si na policzky wołowe vůl odkládá rozečtenou knihu nebo proč se k masu servírují kopytka.
„My si u nás po jídle děkujeme. Ne za jídlo, za společnost,“ poučila mě tlumočnice Anna poté, co jsme se dosyta najedli a pobavili nad podobností našich jazyků. Tedy dziękuję bardzo. Za společnost, ale i za kopytka s roladou wołowou.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
