Inspirací pro cestu se nám stal železniční lístek My Interrail Pass, který umožňuje za 126 eur (3 300 Kč) cestovat šest dnů téměř jakýmkoli vlakem po Polsku (během jednoho měsíce). Pro všechny jízdy přímými nočními vlaky, které začínají po 19:00 hod a končí po 4. hodině ranní, se ale uvádí datum následujícího dne.
My Interrail Pass je téměř univerzální lístek pro cestování po zhruba 30 evropských zemích. Při cestování po východní Evropě se kvůli špatné železniční síti až tolik nevyplatí, ale přibližně od Maďarska na západ vám umožňuje poměrně levně a rychle profrčet hodně zajímavá místa.
Lístek můžete kombinovat podle délky platnosti nebo zemí, které hodláte navštívit. Netvrdíme, že jde o zázrak, ale pro určité situace a zvlášť pokud máte rádi železnici, se může hodit (webové stránky zde).
Cestování bez plánu
Přejíždíme hranice na trati Liberec - Jakuszyce - Szklarska Poreba a můžeme polskými vlaky cestovat, kudy chceme. Připlácíme si pouze v případě, že využijeme lůžka, lehátka a nebo pendolino. Právě lůžka chceme využívat co nejvíc. Za cca 500 korun se dá v noci přesunout na dlouhou vzdálenost, a ještě se možná vyspat. A ráno jsme v novém městě. Když to nepůjde, zamíříme do hotelu.
Nebudeme lhát. Nakonec se z toho v našem případě vyklubala příšerně komplikovaná a únavná cesta, kterou bychom už asi nezopakovali. Když si pak doma alespoň přibližně nakreslíme naši trasu Liberec - Vratislav - Gdaňsk - Gdyně - Varšava - Poznaň - Svinoústí - Štětín - Katovice - Bohumín, musíme se sami sobě vysmát. Tohle prostě naplánovat nechcete.
Trasa Liberec - Vratislav - Gdaňsk - Gdyně - Varšava - Poznaň - Svinoústí - Štětín - Katovice
Mix, který v Česku neznáme
Ale zážitků vám podobná cesta přinese i tak více než dost. Výhledově asi nejkrásnější trať přichází v našem případě hned na začátku, kdy malý regionální vlak z Liberce do Szklarskej Poreby statečně zdolává Jizerské hory a Krkonoše. Tohle se už v Polsku nebude nikde opakovat.
Krajina, kterou budeme další dny cestovat, je až drtivě stejná: rovina, velké louky, lesy. Poklidné tempo občas naruší jen nádherné polské řeky Visla a Odra. Mimochodem, pro české a moravské vodáky, kteří mají rádi pohodu, by mohly být obě celkem příjemným překvapením.
Porovnávat všechna města našeho výletu z našeho pohledu asi úplně nejde, protože jsme v některých strávili jen pár hodin a pak znovu zamířili na nádraží. Nejvíc se nám asi líbila hned první dvě větší města: Vratislav a Gdaňsk.
Vratislav. Pohled směrem ke katedrále sv. Jana Křtitele
Vratislavi se díky velkému počtu mostů přezdívá "Benátky střední Evropy”.
Vratislav nás přivítala krásným nádražím, ve středu města pak procházíme hezky provedenou kombinací historických budov, paneláků a hypermoderních kanceláří. Na podobný architektonický mix si zvykáme v celém Polsku. Většinu historických center významných měst zničila druhá světová válka a po ní všude vyrostly paneláky a dělnické domy. A po pádu komunismu dorazila moderna.
A ještě jedno kouzlo má Vratislav. Obrovskou spoustu mostů přes Odru. Každý z nich je jiný, ne vždy hezký, ale jiný. Cestou na noční vlak do Gdaňska se smiřujeme s tím, že si nikde v Polsku nedáme „lahváče“ na ulici. Kupujeme si lůžka do Gdaňsku a za skřípění kol na výhybkách usínáme.
Polská síla vůle
Gdaňsk byl zajímavý, protože má moře. A lodě a přístav, kde mají unikátní dřevěný kolový jeřáb ze 13. století a nádherně zrekonstruované centrum města, které po bombardování během druhé světové války vypadalo s prominutím jako spálená bramboračka.
To, co místní v Gdaňsku předvedli, aby vrátili zničenému městu alespoň přibližnou podobu před válkou, nám vyráží dech. Uvědomujeme si, jaké štěstí měla naše malá republika, která si neprošla plošným bombardováním podobného rozsahu.
Před 70 lety leželo centrum Gdaňska v ruinách.
Fotografie Gdaňska z roku 1945
Nedaleká Gdyně má naopak úplně jiný příběh. Tu vybudovali Poláci zhruba před 100 lety z ničeho, protože Gdaňsk a Štětín byla tehdy německá města a Polsku chyběl v oblasti Baltského moře přístav. Slova Jana Pavla II. o vděčnosti za výstavbu Gdyně si můžete přečíst na jedné z hlavních ulic města.
Na návštěvě s armádou
Na řadu přichází polské pendolino do Varšavy, které svoji „stíhací“ jízdu odstartovalo zastávkami na periferiích v Gdaňsku. Wi-fi nefunkční, místo kafe teplá voda a nescafíčko v prášku, cestovní rychlost stejná jako u IC vlaků. Asi je to rozmazlenost, ale pětistovka jako speciální příplatek za slavné pendolino prostě zamrzí.
Zlí jazykové tvrdí, že do Varšavy nemá cenu vůbec jezdit, protože tam nic není. Všechno hezké zničila válka. Historické centrum je ale krásné a Poláci si umí Varšavu užívat stejně jako my Prahu. Takže předsudky stranou, špatně vám nebude.
Neměli jsme žádný plán, ale Donald Trump se nám do cesty nakonec přece jen připletl.
Návštěvu Varšavy nám bohužel výrazně zkomplikoval Donald Trump, kvůli kterému pozavírali půlku města. Na druhou stranu, pozorovat průvod obrněných SUV, limuzín a policejních obrněných vozidel, který připomínal secvičenou armádu menšího státu, stálo za to.
Přespali jsme v Poznani, prošli se po promenádě u moře ve Svinoústí, populárním středisku u Baltského moře. Pokud se do této oblasti chystáte, naplánuje si podle rady jednoho z Poláků výlet zhruba 46 km za německé hranice do Peeneműnde. Právě v tomto městečku, ležícím na poloostrově Usedom poblíž Rujany, vyvíjeli Němci „zázračné“ zbraně, rakety V1 a V2, které měly změnit průběh války. Přečtěte si: Kde vznikaly Hitlerovy zázračné zbraně aneb smrt létala z Peeneműnde.
Nás ale tlačí čas. A touha poznat co nejvíc polských měst se nám začíná nevyplácet. Začínáme být unavení, dlouhé přesuny vlakem se nudně vlečou. Spaní v lůžkových vozech nám několikrát nevyšlo kvůli letní sezoně, protože polští turisté jsou při chuti a rezervace lůžek na nejbližší vlaky je téměř nemožná.
Přestáváme si pamatovat názvy náměstí, hlavních ulic i nádherných kostelů. Spíme po hotelech, jíme v nákupních centrech u nádraží. Fastfoodové univerzální jídlo Evropy a hotely se snídaní nám z peněz tahají jedno euro za druhým. Z původního plánu levného výletu se nakonec naše pětidenní cesta vyšplhá na částku kolem dvanácti tisíc korun pro každého.
Budova hlavního nádraží ve Vratislavi je opravdu nádherná.
Hlavní nádraží ve Gdaňsku. Ve vzduchu je cítit moře a uvolněná atmosféra.
Ale téměř bezcílné putování městy a možnost najít a okamžitě zařídit téměř všechno s pomocí kreditní karty a chytrých telefonů má své kouzlo. V rychlosti projdeme večerní Štětín a pak nás čeká devět hodin dlouhý noční přesun v přeplněných kupé k českým hranicím. Spaní zakázáno, Poláci si totiž ve vlacích strašně rádi povídají.
Posledním polským městem na naší cestě byly Katovice. Asi to už bylo únavou, ale nějak nám tenhle megalomanský mix pražského Jižního Města a Ostravy přišel nejmíň zajímavý. Neříkáme, že nestojí za návštěvu. Ale pokud je naopak navštívíte jako první, rozhodně se budete mít ještě na co těšit.
Sado maso
Cestování vlakem po Polsku je celkově hodně podobné České republice. Úroveň vlaků a služeb na úrovni IC je vlastně stejná a kromě pohodlných sedaček a malých nápojů většinou nabízí také wi-fi a nabíječku. Velký rozdíl ale pocítíte hlavně při nákupu lístků a rezervací u pokladen.
Na každý vlak s označením IC totiž potřebujete rezervace míst. V Česku by se člověk vydal k pokladně, tenhle postup ale vřele nedoporučujeme.
Polsko totiž miluje dlouhé fronty. A to asi opravdu hodně. To, že jsou před vámi pouze tři lidé, neznamená, že svůj lístek budete mít v ruce do tří minut. Zatímco v Česku si lidé často kupují lístek na konkrétní vlak, v Polsku si lidé u pokladen velice rádi povídají. A těžko říct o čem.
Počasí nám nepřálo, ale na procházku v mělkém moři to stačilo.
Zhruba třikrát čtyřikrát delší doba ve frontách nás začíná fascinovat. Sadomasochisticky se do nich zařadíme na každé další stanici a doufáme, že bude líp. Nebude. Asi největší skřípění zubů prožíváme ve Varšavě, kde tři noční pokladní odolávají frontě asi 60 lidí, která se nezmenšuje.
Neskutečně pomalý a komplikovaný pokladní systém s jehličkovými tiskárnami situaci nepřidají. Po hodině a půl zjišťujeme, že lůžka na náš noční vlak jsou vyprodaná. Skřípající zuby se mění na rezignovaný úsměv.
Pokud se tedy z nějakého neznámého důvodu chystáte na stejný pokus uprostřed letní sezony, snažte se lístky a rezervace kupovat u elektronických pokladen, které najdete zastrčené někde v odbavovacích halách. Frontu jsme z nám záhadného důvodu vyzkoušeli úplně všude a s úplně stejným výsledkem.
Může se hoditNěkolik zkušeností pro ty, kteří by se na podobnou cestu z nepochopitelných důvodů chystali také. - Pokud chcete využívat lůžka v nočních vlacích, zkuste si je rezervovat co nejvíce dopředu. Uprostřed letní sezony byla beznadějně vyprodaná. - Na nádražích i ve vlacích by měla být dostupná wi-fi síť, nám se ale vyplatilo hledat nějakou blízkou kavárnu, která většinou nabízela mnohem kvalitnější připojení. - Kupujte si jídlo do vlaku. Polsko je veliké a času budete mít víc než dost. Jídelní vozy jsme nezkoušeli, ale nabídka "potulných" prodavačů ve vlacích odpovídá té v Česku. |
