Ono místo je v dobrém slova smyslu trochu schizofrenní, zprvu totiž ani nestačíte zírat, co všechno je tam k vidění. Tolik atrakcí v jednom prostoru aby člověk pohledal. Jenže pak jde legrace stranou a před vámi se začne vynořovat leckdy krutá a pohnutá historie kašubského lidu, podle jejich vlastních slov hrdého a tvrdohlavého národa, podle Poláků však „pouhé“ etnické skupiny.
Vývoj kašubské kultury značně ovlivnil fakt, že žili v pohraniční oblasti. Neustálé půtky a boje mezi Poláky a Svatou říší římskou, v pozdějších časech pak mezi Pruskem a Německem, znamenaly jediné: postupnou ztrátu vlastní identity. Počet etnických Kašubů se odhaduje na statisíce, ale kašubský jazyk, kterému mnohdy nerozumí ani sami Poláci, používá jen asi desetina z nich.
Rozprostřeni jsou nejen v Kašubsku na severu Polska, ale i v dalších částech země a také v Německu, Spojených státech amerických či Kanadě. K jejich odkazu se hlásil například spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu Günter Grass, kašubskou krev v sobě má i bývalý premiér Polska Donald Tusk.
Ale zpátky k historii nedávné. Právě k té se totiž váže spousta szymbarských zajímavostí. Podíváte se tak třeba do repliky jednoho z bunkrů, které během okupace patřily protinacistické skupině T. O. W. Gryf Pomorski. K vidění jsou osobní předměty členů skupiny i další autentické vybavení. A když se zhasne, stísněný prostor se stane ještě více deprimujícím. A pak se rozduní zvuk a vy se stanete svědky náletu. Jako byste se opravdu vrátili o desítky let nazpět.
Krutý osud kašubských vyhnanců na Sibiř připomíná tamější dřevěný dům tajně dovezený až z Irkutska. Právě tam jej Kašubové nejprve rozmontovali, následně označili trámy, ale tak, aby nikdo nic nepoznal, a kousek po kousku roubenku dopravili do Polska, kde ji opět smontovali. Riskovali všechno, ale jako by se tu opět projevila kašubská nezdolná nátura. Nebezpečná akce vyšla.
Dřevěný kostelík v Szymbarku je zasvěcen sv. Rafaelovi.
Průvodci pak zvídavým návštěvníkům prozradí ze sibiřské historie daleko více a nešetří detaily. Tedy že transporty na Sibiř nepřežilo až šedesát procent lidí, mrtvé vždycky jen ráno vyházeli z přeplněných vlaků ven. Drsné klimatické podmínky dokreslovaly ještě drsnější podmínky pro život – v malých domcích se tísnilo až sto čtyřicet lidí, v třeskutých mrazech pracovali venku, spoře odění, a to včetně malých dětí...
V areálu nechybí ani další budovy: dřevěný kostelík, replika panství z městečka Salino, dům Kašubských, kteří odešli v roce 1858 do Kanady a usadili se v provincii Ontario (právě odtamtud jej sem dovezli rozebraný na jednotlivé prvky), či dům darovaný polskými osadníky a účastníky krymské války.
Asi nejcharakterističtější stavbou vzdělávacího centra v Szymbarku je však dům stojící vzhůru nohama. Symbolizuje pád komunismu a je alegorií moderního světa, v němž jsou hodnoty a tradice postavené na hlavu. Vstupuje se do něj střešním oknem, zařízen je socialistickým nábytkem, nechybí ani televize. A rozhodně se nejedná o nic pro slabší povahy. Každý krok dá práci, mozek a žaludek udělají své, motá se vám hlava.
Kašubské kroje jsou barevné a bohatě vyšívané. Na stole jsou rozestaveny tabatěrky z kravských rohů.
Se životem Kašubů seznámí i muzejní sbírka odkazující na jejich zemědělskou historii. Průvodci se po areálu producírují v pestře vyšívaných krojích, a když budete chtít, můžete vyzkoušet i jejich tabák. Mají ho několik druhů a koupit se dá i na doma.
Samozřejmě vám vysvětlí, jak se s ním popasovat. Nasypat hromádku na hřbet palce, pronést úsloví „Chceme le so zażëc“ a jemně třít nosem sem a tam, dokud všechno nenasajete dovnitř. Ale hlavně nekýchat! Tabáková kultura se s Kašuby pojí odnepaměti, však šňupací tabák tam fungoval i jako jakási dýmka míru. Unikátem pak jsou jejich tabatěrky vyráběné z kravských rohů. I ty si tam můžete koupit.
A pak se třeba naučte zpívat kašubskou abecedu, seznamte se s jejich typickými barvami, kdy každá symbolizuje něco jiného. Tři odstíny modré znamenají nebe, moře, jezera a řeky, zelená lesy, černá půdu, žlutá slunce a červená oheň a krev prolitou při obraně vlasti.
Anebo žasněte nad předměty takřka k neuvěření. Koncertním klavírem, který váží úctyhodných 1,8 tuny a jehož rozměry jsou 6 x 2,5 x 1,87 metru, nebo nejdelším dřevěným prknem na světě.
Vnitrozemí Kašubska tvoří pahorkatina s četnými jezery.
K němu trochu lakonicky poznamenávají, že se hašteřili s Němci a chtěli je v tomto porazit. A taky že se jim to povedlo. A že Američanům sice doma rostou mnohem vyšší stromy, ale jsou líní na to, aby se sami o nějaký rekord pokusili. A když vám to všechno vykládají (i s tím, jak deska, kterou vyrobili, byla delší, než předpokládali, tak prostě jen přistavěli kus domu), musíte se smát. A pokyvovat hlavou nad tím, jak pyšný tento národ na svůj um je.
No a kdo má rád jídlo a pití, také si v Szymbarku přijde na své. V areálu mají nejen stylově zařízený hotel, ale i restauraci, vlastní pivovar, pivní lázně, cukrárnu nebo pekařství. Děti se vydovádí na hřišti a vůbec, celé vzdělávací centrum je jako dělané pro několikadenní dovolenou.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
