Polské Krkonoše: ledovcová jezera, vodopády i uranové doly

aktualizováno 
Krkonoše a Jizerky znají mnozí, málokdo je ale zná i z polské strany. Polské Krkonoše přitom ukrývají ledovcová jezera, vodopády či živá horská městečka. A když se náhodou zkazí počasí, můžeme navštívit opuštěné uranové domy nebo unikátní dřevěný kostelík přenesený z Norska.

Krkonoše a Jizerky z polské strany - Sněžka z druhé strany | foto: Jan HocekiDNES.cz

Celou oblast můžeme prozkoumat během víkendu na kole nebo pěšky a zkrátka nepřijdou ani motorizovaní turisté, kteří se mohou vydat na ta nejzajímavější místa.

První bigos

Pokud bychom se rozhodli pro dvoudenní přejezd na kole po polské straně Krkonoš, díky nedávno otevřenému hraničnímu přechodu se k našim severním sousedům můžeme dostat hned na několika místech, aniž bychom museli využívat starých pašeráckých stezek. Kousek od obce Jizerka, nejvýše položené osady Jizerských hor, (861 m) sjedeme k údolí Jizery, kde leží hraniční přechod Jizerka – Orle.

V hlubokých lesích na soutoku potoka Jizerka s Jizerou se dnes nachází nová lávka; dříve tu ale dokonce stával betonový most a hraniční ruch tu pravděpodobně panoval již od 17. století. Za mostem zahneme vlevo a proti proudu řeky dojedeme po široké lesní cestě za několik minut na mýtinu s několika domy. Ten nejzajímavější z nich v sobě ukrývá restauraci a malé muzeum barevného skla, které se tady, v osadě Orle, v minulých staletích vyrábělo.

Pan Stanisław Kornafel před deseti lety zrekonstruoval polorozpadlou budovu a dnes tu poutníkům nabízí občerstvení i úkryt před špatným počasím. Tady si poprvé můžeme dát polské národní jídlo bigos, který se nejlépe dá asi připodobnit husté zelňačce s masem. Čechy má pan Stanislaw rád a podle jeho slov jsme už před otevřením přechodu tvořili přes polovinu všech jeho hostů.

Krkonoše a Jizerky z polské strany

Turistický přechod Jizerka

K nejvyššímu vodopádu polských Krkonoš

Náš krátký „výpad“ do Jizerských hor ale rychle končí, neboť lesní asfaltová cesta vedoucí od osady Orle po několika kilometrech ústí na hlavní silnici mezi Harrachovem a polským městem Szklarska Poreba. Sedlo oddělující zaoblené Jizerky od mnohem vyšších Krkonoš opustíme po hlavní silnici a pokračujeme po ní asi 4 kilometry směrem k horskému středisku Szklarska Poreba.

Jedeme opatrně, abychom nepřehlédli odbočku k vodopádům Kamienczyk. Cyklisty i pěší dovede k vodopádu lesní cesta, automobiloví turisté to od parkoviště mají asi 2 km pěšky a svézt se dokonce můžete i na povoze taženém koňmi.

U vodopádu najdeme turistickou chatu s bufetem a v sezoně i relativně luxusní restauraci „Koliba“.

Ač Kamienczyk nedosahuje ani zdaleka rekordních výšek stometrových vodopádů na naší straně, voda se tu z výšky 27 metrů řítí ve třech fotogenických kaskádách do hluboké skalní štěrbiny široké pouze 3 až 5 metrů.  V prostředním stupni vodopádu se za proudem vody ukrývá jeskyně (Zlota Jama), která byla v minulosti uměle rozšířená hledači ušlechtilých kamenů.

Za vstup přímo k vodopádu uhradíte mírný poplatek a jako povinnou výbavu dostanete i plastovou helmu. Jejich bezpečnostní význam ovšem na železném chodníčku ukotveném ve skále zůstává záhadou a asi je tu spíše používají jako regulaci počtu lidí, kteří se v jednu chvíli k vodopádům vydají.

Sněžka z druhé strany

Vracíme se po stejné cestě na hlavní silnici a sjíždíme do Szklarske Poreby, jednoho ze dvou polských krkonošských středisek (tím druhým je Karpacz, vzdálený necelých 20 km na východ). Když jsem se místních ptal, které z nich je tím hlavním turistickým centrem, odpovědi se různily podle toho, kde jsem se zrovna nacházel. Asi tu panuje rivalita, jakou známe od nás mezi „Pardubičáky“ a „Hradečáky.“

Městečko Szklarska Poreba žije dnes především z cestovního ruchu a jeho slavnou sklářskou minulost připomíná už jenom jeho jméno. Zdejší lyžařské středisko je co do rozsahu největší na polské straně Krkonoš a jedna z lanovek jezdí i v létě na vrchol Szrenica, ležící nedaleko naší Vosecké boudy.

Cykloturistická trasa ER-2 vede z centra města na východ po úbočí krkonošských svahů směrem na Karpacz. Krkonoše však na polské straně vypadají úplně jinak než u nás – spadají prudce dolů a téměř ihned přecházejí v nudnou placatou krajinu, která pokračuje stovky kilometrů až k Baltskému moři. Teprve teď můžeme ocenit naše Krkonoše plné postranních hřebenů a údolí, které přecházejí v široký pás podhůří.

Ale v něčem nás přeci jenom Poláci předstihli – díky severní orientaci svahů tu najdeme mnohem více ledovcových karů a jezer. Sněžné jámy (v polštině Sniezne Kotly) leží sice nedaleko cyklotrasy, ale velké převýšení nás asi od jejich návštěvy odradí. Koneckonců, mnohem lépe dostupnější doliny Malého a Velkého Rybníka (Maly a Wielki Staw) můžeme navštívit následující den.

Pokračujeme tedy po lesních cestách, a pokud se zajímáme o literaturu, můžeme zhruba na polovině cesty mezi oběma horskými středisky sjet z trasy k domu, v němž bydlel význačný německý poeta Gerhard Hauptmann (1862–1946), nositel Nobelovy ceny za literaturu z r. 1912.

Cyklotrasa poté projede podhorskými vesnicemi Przesieka a Borowice, kde najdeme mnoho možností levného ubytování – v nedalekém Karpaczi budou totiž ceny o poznání vyšší.

Krkonoše a Jizerky z polské strany

Jizera poblíž Jizerky

Norský unikát s čínským názvem

Ráno se cyklotrasa opět zanoří do lesa a vystoupá do Karpacze, přímo k nejvýznamnější památce kraje, dřevěnému kostelíku Wang. Nemusíte se ale bát, že jej tu postavili Číňané, jak by jeho název napovídal – kostel byl postaven na konci 12. století v norském městečku Vang a do Polska byl přenesen v 19. století.

Tento dřevěný architektonický unikát měl ale původně skončit neslavně – to když roku 1841 obyvatelé rybářské vesnice Vang usoudili, že si postaví větší a výstavnější kostel zděný. Aby získali peníze na novostavbu, rozhodli se starý kostel prodat jako dřevo na otop. Shodou okolností se na dražbě objevil norský malíř J. C. C. Dahl, profesor Akademie výtvarných umění v Drážďanech, který zařídil přesun kostela na vorech do Legnice a odtud již na vozech přes Jelení Goru do Karpacze.

Kostel je v širokém okolí turistickou atrakcí č. 1, ale i přes davy turistů stojí za to si jej prohlédnout alespoň zvenčí. Nejcennějšími díly svatostánku jsou vyřezávané původní portály a sloupové hlavice. Fenomenální výzdoba střechy nebyla vyřezána z norského dřeva, ale byla zhotovena až na místě podle původní předlohy.

Kolem uranových dolů na Pomezní Boudy

Pokud máme dost sil, můžeme si od kostela zajet k ledovcovým jezerům Maly a Wielki Staw s 60 metrů vysokou morénovou hrází. Z Karpacze pokračujeme po cyklotrase ER-2, jež míjí poslední polskou vesnici Kowary, než definitivně začíná stoupat k hraničnímu přechodu u Pomezních Bud.

Poslední zajímavostí na polské straně jsou opuštěné uranové doly, které najdeme u hotelu Jelenia Struga. Během hodinové prohlídky nejenom že si prohlédnete sbírky minerálů a průvodce vám změří radioaktivitu, ale také ochutnáte léčivou vodu „potencialku,“ jež vám dozajista pomůže v posledním stoupání k hranici. A za ní už to známe...

Podzemní štoly u Kowar

Může se hodit

Na kole i se zastávkami u zajímavých míst počítejte s jedním velmi dlouhým dnem, spíše ale na cestě strávíte dny dva. Většina trasy vede po cyklostezkách nebo po málo frekventovaných silnicích.

Trasu lze také absolvovat pohodlně autem – nejvhodnější přístup je z Harrachova, z opačné strany od Pomezních Bud.

Ubytování
V oblasti mezi městy Sklarska Poreba a Karpacz najdeme dostatek hotelů a penzionů. Relativně pohodlné zázemí nabízí i kemp Wiśniowa Polana ve vesnici Miłkow nedaleko Karpacze.

Peníze
Vyměňte si raději předem na zloté – české koruny a eura rozhodně uplatníte spíše výjimečně, a když, tak ve špatném kurzu.

Autoři:


Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Buduje se 136 let, ale až teď dostane chlouba Barcelony stavební povolení

Sagrada Familia, Barcelona

Barcelonská katedrála Sagrada Familia, která je jednou z nejnavštěvovanějších španělských památek, se buduje už 136...

Další z rubriky

VIDEO: Okrasné pole v Číně zničili turisté. Kvůli selfie

Růžová tráva v Číně

Jen dva týdny trvalo, než se turistům podařilo zničit políčko s okrasnou pampovou trávou v čínské provincii Če-ťiang. V...

Kolo, surf i naháči. Podzimní dobrodružství v portugalském Algarve

Surf: vypadá to tak lehce, ve skutečnosti je to ukrutná dřina.

Na jihu Portugalska opadla spalující vedra a nastává ideální čas pro aktivní dovolenou. Do plážové provincie Algarve,...

OBRAZEM: Infračervená Evropa. Svět, který vidíme, ale nevnímáme

Pařížský fotograf Pierre-Louis Ferrer objevil kouzlo infračervené fotografie v...

Pařížský fotograf Pierre-Louis Ferrer objevil kouzlo infračervené fotografie v roce 2010 při studiích na vysoké škole....



Najdete na iDNES.cz