Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Poetické léto na vodě? Romantiku vystřídal byznys a konzum

  14:01aktualizováno  14:01
Každý, kdo jednou propadl kouzlu řeky, si těžko představí léto, v němž by aspoň na pár dní nenaskočil do své kánoe a nenechal se unášet proudem. Leč od blikajících táborových ohňů zaznívají staré písničky o keně na vlnách už jen jako atrapa napomádovaná patinou starého trampského ducha, píše skalní 'vodačka' Zdenka Ulmannová.

Vodáci ve Strakonicích, soutok Otavy s Volyňkou | foto: Profimedia.cz

Jen semafory chybějí

Sjíždění řek, podobně jako podnikatelské "selské" baroko, v provedení dnešních vesnických satelitních sídlišťátek, už nikdy nebude tím úžasným barokem selských stavení zašlých časů. Zkrátka atmosféru tehdejší přirozeně krásné a zdravé řeky jsme tím dnešním pojetím kalného toku chemických splašků patrně navždy a definitivně svou zbožností k civilizačnímu pokroku pohřbili.

Když se z Týnce o letním víkendu vyrojí na starou dobrou Sázavu legie několika tisíc rekreačních vodáků-diletantů, každý hezky s plastovým vodotěsným sudem a žlutou nerozbitnou lodí z půjčovny pod jezem, stíhaných vodáky-diletanty v červených lodích z cestovních kanceláří pro víkendové zážitky, tak veškerý zápas o takový zážitek postrádá nejen poezii, ale i adrenalin vodáctví jako sportu. Neboť plutí na takové řece není nepodobno jízdě po ucpané dálnici. Jen semafory u jezů ještě chybějí.

O léčivém tichu a nebeském klidu, které kdysi rozdávala matička příroda prostřednictvím vážek a motýlů, poklidně se třepotajících kolem vody, ani nemluvě.

Virtuální příroda

Dnešní realita nás vrhla do tempa, které prostě nezná odpočívání, a i relax se měří finanční hotovostí, za kterou si iluzi poklidného ticha můžeme koupit. Přelud přírody a léčivého odpočinku v náručí řeky je dnes totiž ve všem všudy virtuální.

Minulý týden jsem dokonce zahlédla jednoho vodáka-mastňáka, jak přímo ze své žluté keni surfoval v notebooku po internetu. Patrně si chtěl zdokonalit svoji surrealitu přírodního člověka přehrávkou nějaké trampské melodie z cédéčka nebo si pustit relaxační dévédéčko se zpěvem ptactva. Ten přece ke splouvání řek před osmdesáti lety také neodmyslitelně patřil.

Inu, byznys je byznys. Včetně té předpony show-. Tomu musí ustoupit vážky, motýli, ptactvo nebeské i poslední trampové.

Vlastnictví práva k soukromému podnikání je totiž nedotknutelné - a neregulovatelné.

Komu patří řeky

Každá vesnička středisková, respektive podnikatel v jejím katastru, si proto může na svém kousíčku řeky vybudovat svoji vlastní komerční půjčovnu nerozbitných žlutých kánoí a případně vybírat mýtné pro vstup na vodu, i přestože jsou řeky společným vlastnictvím veškerenstva a nikdo původně, tím méně majitel půjčovny lodí, do přirozeného vzniku blahodárné řeky nic neinvestoval. Podnikatelské záměry jsou holt nevyzpytatelné.

Třeba se nakonec bude moci - jako za starých časů - jezdit po vodě do práce, neboť je to levnější, a už nebude potřeba nákladných silnic a dálnic. Beztak jsou už všechny po zimě tak zničené výtluky, že jízda po nich je často o život.

Očima podnikatelů na řekách je voda jen nástrojem jejich byznysu a ve střednědobém horizontu v řekách možná ještě pár let poteče.

Člověk s přirozenou inteligencí, vyznačující se úctou k bohatství, jež skýtá zachovalá příroda a životní prostředí, rozpačitě podotkne: než ji zcela zahustí turistický konzum vodáků-diletantů, plácajících se mezi černými výpustmi z průmyslových prádelen, fabrik a stok z městských a zahrádkářských kolonií, a vodní sinice se nestanou, kromě své toxicity, masožravými. To by pak doopravdy bylo riziko do kánoe nastupovat a seskakovat z ní.

V každém případě využívat k podnikání a "rejžování" řeku sice není příliš velká chytrost, nicméně podnikatelské umění jistě -vždyť kdo je tak talentovaný, aby do svého nástroje podnikání nic neinvestoval, ale přesto dokázal vydělat "čistý" zisk?

Inu, jako národ Švejků a Kožených jsme dokonalí!

Ahoj!

Autor:


Nejčtenější

Naivní Češi v sandálech jsou v Chorvatsku pojem. Znají je i záchranáři

Milovníci hor ocení při návštěvě Makarské výstup na vrcholky Biokova.

Makarska je klenot Dalmácie, ale umí být i nebezpečná. Nádherná a unikátní příroda totiž bývá při nepříznivém počasí...

V Paříži nainstalovali nové eko-pisoáry. Nechutné, bouří se místní

Pařížané si stěžují na výrazné pisoáry bez zástěn v centru města. (13. srpna...

Paříž přišla s novým nápadem, jak ekologicky využít lidskou moč. Nové červené pisoáry se slámou uvnitř dokážou vytvořit...



Musíte sebrat odvahu a se žralokem bojovat, řekl v Rozstřelu filmař žraloků

Steve Lichtag byl hostem pořadu Rozstřel.

Na začátku srpna usmrtil českého turistu v egyptském letovisku Marsá Alam žralok. V Egyptě nejde o ojedinělý útok, za...

Nejhezčí výstup na Praděd. Trasu z malebné osady moc lidí nevyužívá

Výstup na Praděd

Na Pradědu byl skoro každý, ale skutečně nejhezčí cestou se na nejvyšší kopec Jeseníků vydává jen málokdo. Řeč není o...

Do Pákistánu prý jezdí jen hlupáci, ale Žlutý cirkus si to stejně užil

Babu, trabant, který se nikdy nezastavil, se nám začal rozpadat. Čím dál jsme,...

Skoro čtvrt roku jsme cestovali Indií. Bylo to krásné, bylo to intenzivní, ale bylo toho dost. Před námi je Pákistán,...

Další z rubriky

Romantika a čistá voda. Tipy na nejkrásnější zatopené lomy v Česku

Horní Cerekev

Některé slouží vyloženě k rekreaci, jiné k rybaření, na ty odlehlejší a hůře přístupné jezdí trampové a nudisté....

Lekce z dějepisu za tisícovku. Otestovali jsme hrady a zámky pro rodiny

Zámek Telč

Dopřejte si v létě kromě koupání i atraktivní výlet do historie. MF DNES navštívila patnáct památek, aby zjistila, jaké...

OBRAZEM: Čas nezralých bobulí. Když Morava čeká na víno

Dobrosrdeční lidé, tradice a tvrdá práce. Okolí Velkých Bílovic je kraj...

Dobrosrdeční lidé, tradice a tvrdá práce. Okolí Velkých Bílovic je kraj nekonečných vinohradů, teplého podnebí, lánů...

Najdete na iDNES.cz