Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Podzimní lahůdka pro turisty: výstup na Stožec a pátrání po jeskyni

aktualizováno 
V těsné blízkosti Jedlové, nejznámějšího a nejfrekventovanějšího vrcholu Lužických hor, vystupuje skalní masiv, jehož návštěvnost je prakticky nulová. A to navzdory tomu, že je značen v mapách a dokonce na něj vede i turistická trasa. Kdo má rád divočinu a záhadami opředená tajuplná místa, toho Malý Stožec určitě nezklame.

Podzimní bučiny Lužických hor | foto: Martin Janoška, pro iDNES.cz

Východiskem k návštěvě tohoto nevšedního kopce v centrální partii Lužických hor je vlaková stanice Jedlová, úžasný železniční uzel v horském sedle uprostřed lesů, k němuž nevede asfaltová silnice a nelze sem tudíž dojet autem. V nádražní budově je po celý den otevřena skromná, ale poctivě fungující restaurace živená místním turistickým ruchem.

Chodí se odtud obvykle směrem nahoru, což znamená na Jedlovou a Tolštejn nebo kolem Jelení skály a Pěnkavčího vrchu směrem k Luži. Dolů se pouštějí většinou jen cyklisté, což je možná hlavní důvod nízké návštěvnosti Malého Stožce. Ke zdolání tohoto vrchu je totiž nutné odbočit na žlutě značenou lesní cestu směrem dolů k železniční stanici Chřibská a na označeném místě si odskočit na vrchol. S kolem se výstup realizovat určitě nedá.

Železniční stanice Jedlová pod horou Jedlová

Železniční stanice Jedlová pod horou Jedlová

Rozhledna na Jedlové

Rozhledna na Jedlové

Po skalách a balvanech

V krajině nepříliš nápadná vyvýšenina Malého Stožce nabízí neznalému návštěvníkovi nečekané překvapení. Bez nadsázky je to nejdivočejší místo celých Lužických hor. Najevo to vyjde při vkročení na obrovské kamenné moře, tvořené nepravidelně nalámanými, chaoticky nahromaděnými a zrádně se viklajícími balvany. Nad ním ční členitý skalní hřbet, který je pozůstatkem mohutné vulkanické žíly, tvořené trachytem.

Tvrdá magmatická hornina původně vyplňující puklinu dnes vyčnívá v důsledku eroze příkře nad okolní terén. Pěšina se ve skalách a kamení ztrácí, bez pevné obuvi hrozí podvrtnutí kotníku nebo i něco horšího. Správný postup určují jenom žluté turistické značky na kamení, které člověka vedou na docela vzdušnou skalní římsu k závěrečnému výšvihu na skalisko.

Fotogalerie

V těchto místech můžete dokonce potkat kamzíky, vysazené do Lužických hor na počátku 20. století jako lovnou zvěř.

Četná skaliska a sutě Malého Stožce prorůstá řídký porost bříz, jeřábů a borovic, svahy pokrývají převážně rozvolněné bučiny. O výhledy do krajiny tudíž není nouze Z vrcholové plošiny je vidět nejlépe na sever a západ, zbylé světové strany cloní vyšší horské masivy Jedlové a Velké Tisové. Nechybí tu ani vrcholová kniha.

Pověstmi opředená Komora

Pod strmými skalními srázy na jižním úpatí Malého Stožce turistické mapy slibují jeskyni. Skutečně tam je. Jmenuje se Komora a vytvořila se v důsledku řícení a gravitačního odsedání skalních bloků.

Podle mapy se zdá, že nejjednodušší je k ní sejít přímo z vrcholu terénem bez značky. To je ovšem velmi ošidné a dokonce i nebezpečné. Příkré svahy zde pokrývají nejenom zrádná suťová pole ostrohranných balvanů, ale při úpatí také neschůdné skalní stěny, které je nutno složitě obcházet. Pohodlnější a bezpečnější je tedy určitě návrat po žluté k rozcestí lesních cest a po nich se dostat k jeskyni Komora oklikou.

V 18. století se v jeskyni ukrýval podivín či loupežník Fridolín Rauch, stranící se lidí. Podle jedné z verzí lidové slovesnosti byl Rauch zločincem po právu odsouzeným roku 1747 za svatokrádež, podle druhé verze nespravedlivě odsouzeným sirotkem, jehož těžce zkoušel nepříznivý životní osud. Když mu přátelé pomohli utéci z vězení, ukrýval se Rauch před trestem právě v Komoře pod Malým Stožcem. Z nouze se pak stal loupežníkem, který bohatým bral a chudým dával. Po smrti po sobě v jeskyni zanechal údajně spousty cenných věcí.

Vchod do jeskyně Komora

Vchod do jeskyně Komora

Lesní komplex západní části Lužických hor

Lesní komplex západní části Lužických hor

Tajuplné nápisy na skalách

Tajuplné nápisy na skalách

Pokud se vám podaří vchod do jeskyně nalézt (není nijak označen), můžete se zkusit proplazit úzkým vstupním otvorem do šikmo rozšířené pukliny, která po pár metrech slepě končí. Přespávat by se tu v suchu určitě dalo.

Tajuplné místo v lomu

Lesní cesta pod vstupní štěrbinou Komory lemuje železniční trať, která celý masiv Malého Stožce obloukovitě obchází. Když se po ní vydáte na severozápad, asi po 500 metrech se mezi cestou a železnicí objeví malé pískovcové lomy, které jsou další zajímavostí na úbočí tohoto kopce. Při úpatí jedné z nevysokých lomových stěn vyvěrá mohutné zřídlo, označované jako pramen Jordán. Nad ním je v pískovcové stěně vytesán nápis Jordan Born a hned vedle znak okřídleného železničářského kola s monogramem FF a letopočtem 1939. Kdo tyhle nápisy zhotovil a co přesně mají znamenat, se už asi nikdo nikdy nedozví.

Malý Stožec se dříve nazýval Obří hlava nebo též Obličejová hora, jelikož při pohledu od severozápadu připomíná profil obličeje ležící postavy. Nejvyšší bod neboli nos zpřístupňuje žlutá značka.

Vzhůru na Tolštejn

Hrad Tolštejn východně od Jedlové silně připomíná symbol Českého ráje Trosky. I zde totiž k nebi vyčnívají dvě výrazná, útlá skaliska ozdobená zříceninou středověkého hradu. Byl vybudován na přelomu 13. a 14. století kvůli ochraně obchodní cesty z Čech do Lužice.

Tolštejn

Hrad se rozkládal na obou skalních vrcholech a v konstrukci staveb se významně uplatňovalo dřevo. Proto se také z tohoto období zachovalo jen nepatrné množství zbytků. Mnohem zachovalejší je opevnění z 15. a 16. století, které obloukovitě lemuje severní úpatí skalisek. Jako pustý se Tolštejn uvádí roku 1607, avšak krátce nato za třicetileté války byl opět narychlo zprovozněn a obsazen císařským vojskem. Definitivní zkázu přinesli švédští vojáci pod velením generála Wrangela, kteří hrad dobyli a vypálili.

Schillerův pomník na Jedlové

Přestože na Stožci můžete klidně trávit jeden celý půlden, většinou ještě zbude čas na nějaký další horský cíl. Samozřejmě se v prvé řadě nabízí majestátní Jedlová. Název této hory souvisí s výskytem jedlí, dnes byste je ovšem na kopci i v jeho okolí hledali marně. V lesních porostech převažují buky a modříny, prudké okrajové svahy v nejvyšších partiích pokrývaly smrčiny, jež padly za oběť jedovatým průmyslovým exhalacím. Místo nich zde znovu vyrůstají břízy, jeřáby a opět smrky (mnohé nepůvodní).

Jak se tam dostat
Železniční stanice Jedlová, východisko na Malý Stožec, Jedlovou i Tolštejn, je zároveň rychlíkovou stanicí expresních spojů Kolín – Mladá Boleslav – Rumburk. Většina vlaků přijíždí na Jedlovou z Děčína.

Mapy
KČT 1 : 50 000 č. 14 – Lužické hory
KČT 1 : 50 000 č. 12-13 – Českosaské Švýcarsko

Jedlová je od 19. století významným turistickým místem a vyhlášeným vyhlídkovým bodem. Krásný rozhled z vrcholu údajně obdivoval roku 1779 císař Josef II. během své inspekční cesty po severních Čechách.

První turistická stezka byla na Jedlovou vyznačena roku 1887 z Jiřetína, v roce 1891 přibyla na vrcholové plošině kamenná rozhledna a hostinec s noclehárnou. Obě stavby jsou postaveny z místního materiálu. Z roku 1905 pochází památník Friedricha Schillera naproti hostinci, odhalený při příležitosti stého výročí úmrtí velkého německého básníka. Skládá se ze 14 kamenných bloků dovezených z okolních obcí, ten největší ze Šluknova zdobí vsazený portrét s pamětní deskou. Rozhledna, hostinec i pomník prošly po druhé světové válce obdobím silné devastace a musely být po roce 1990 obnoveny.


Zobrazit místo Lužické hory - Jiřetín - Stožec na větší mapě

Novodobými dominantami Jedlové jsou dva stožáry – 49 m vysoká radiotelekomunikační konstrukce hyzdí vrchol krásné hory od roku 1997, méně nápadný stožár televizního přivaděče z roku 1981 stojí v těsné blízkosti rozhledny.

Autor: pro iDNES.cz




Nejčtenější

Campari na led, v tomto případě na ledovou tříšť. Lehce nahořklé a osvěžující
Módní Aperol slaví úspěch. Recept na skvělý aperitiv je ale starý 100 let

I když je Itálie kolébkou mnoha slavných aperitivů připravených z cinzana, martini, campari a dalších hořkých a kořeněných bitterů, mladí lidé z celé Evropy si...  celý článek

Medvěd s uloveným lososem
Aljaška, z které mrazí. Lososí hostina pro medvědy na vlastní oči

Jeden z nejúžasnějších zážitků v pozorování zvířat, jaký se dá na naší planetě v divočině zažít, je tažení lososů, na které čekají hladoví medvědi a nedočkavě...  celý článek

„Dnes už jsou bicykly o něčem jiném. Mají kola 29 palců, všechno je lehké z...
Hurikán, přepadení a 107 defektů. Jako první Čech objel svět na kole

Deset let příprav, tři roky dobrodružného cestování a pak dvě desítky let vzpomínání. V září uplyne 20 let od chvíle, kdy jeden z nejznámějších českých...  celý článek

Útočiště zde ovšem najdou i následovníci květinových dětí. Nepotřebují nic. Jen...
Chleba z banánů a radost ze života. Na Havaji jsou naštěstí všichni divní

Rozvalit se na lehátku a nechat o sebe pečovat, to je častá možnost, jak si užít dovolenou na Havaji. Jak se na sopečných ostrovech v Tichém oceánu žije na...  celý článek

Dvaaosmdesátiletá Nina při tangu s devadesátiletým Oscarem v Buenos Aires (18....
Argentinské tango od srdce. Je jim 172 let a tančí na mistrovství světa

Vášnivé tango tančí už od 40. let minulého století. Devadesátiletý Oscar a dvaaosmdesátiletá Nina se v srpnu společně zúčastnili světového mistrovství v tangu...  celý článek

Další z rubriky

Soutok Odry a Olzy (vpravo)
Divoké meandry i nejmenší náměstí. Hezký výlet k soutoku Odry a Olše

Výlet plný drobných ale nečekaných objevů vás zavede k nejnižšímu místu Slezska na soutoku Odry a Olše. Cestou spatříte divočící řeku, nespoutané meandry a...  celý článek

Srbsko leží na levém břehu Berounky a je známé výraznými vápencovými skalami a...
Svatý Jan: krásný kultovní výlet kousek od Prahy

Zveme vás na hezký a nenáročný jarní výlet kousek od Prahy. Přestože se podíváme na Karlštejnsko, návštěvu jednoho z našich nejznámějších hradů tentokrát...  celý článek

Ulice Tkalčićeva je středobodem záhřebského kavárenského, hospodského i nočního...
V Záhřebu zapaříte jako ve Stodolní. Výlet noční chorvatskou metropolí

Ta záhřebská ulička nemá na délku ani kilometr, bez jediné zastávky ji přejdete za zhruba 11 minut. Jako ulici Ivana Tkalčića ji ale znají pouze mapy, mnohem...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.