Když se řekne berlínská zeď, každému se patrně vybaví jakási nekonečná betonová hadice, která protíná několikamilionovou metropoli zhruba 350 kilometrů severně od té české. Zeď, která rozděluje ulice, domy, parky. Zkrátka vše, co ke každému většímu městu patří.
Faktem je, že zeď vedoucí kdesi uprostřed města je jen třetinovou délkou samotné hranice. Málokdo si při představě jednoho z nejoriginálnějších ztvárnění hranice (bohužel také ostudných) promítne před očima také pole, louku či les.
Starší a historie znalejší čtenáři nejspíš vědí, že samotná hranice mezi Západním Berlínem a Německou demokratickou republikou nevedla pouze uprostřed, nýbrž i vně samotné metropole, a že "svobodná" část města tak byla jakousi enklávou uprostřed komunistické země. I tak však budou mnozí pravděpodobně tvrdit, že tam přece zeď vést nemohla, že se na těchto místech nacházela klasická hranice vytvořená například z plotu či podobně jako na československých hranicích se západním blokem elektrickými dráty. To je ale mýlka.
Totalitní režim si dal na stavbě zdi, která měla být neprůchozí, opravdu záležet. Už při prvních hodinách její existence, v noci z 12. na 13. srpna roku 1961, představitelé komunistické vlády věděli, že západní část velkoměsta obepnou zdí beze zbytku celou.
Ať se jednalo o pole nebo hustě zastavěnou oblast, všude byl uplatněn stejný model. Východoněmečtí obyvatelé mohli přijít maximálně k informační tabuli o blížící se hranici, která byla umístěna několik metrů před první ochrannou zdí nebo plotem.
Teprve za první částí této ochrany se nacházelo i takzvané "pásmo smrti". To bylo široké 30 až 50 metrů a vedle všudypřítomných strážníků zde byly také strážní věže, samostřílné kulomety, nášlapné miny, hlídací psi.
Dobová fotografie - vpravo první ochranná zeď, poté výběh pro psy, elektrický plot, písek se samostřílnými kulomety, betonová cesta pro stráže, minové pole, příkop a vzadu vlevo samotná berlínská zeď
Až za ním stála samotná, tři metry vysoká zeď, která byla ve spodní části v průběhu desítek let "vylepšená" proti nájezdu těžkých aut. Aby nebylo možné zeď rozbořit, byly v ní umístěny i silné měděné dráty a na jejím vrchu byl jakýsi ovál, aby se člověk nemohl zavěsit a pomoci si k přelezení.
Zeď se ale zároveň nacházela ještě na východě - komunisté pochopitelně neměli oprávnění cokoliv stavět v západních sektorech. Skutečná hranice tedy byla až metr za berlínskou zdí. Tam už se ale nikdo z východní strany nedostal. Na západní straně si lidé stavěli i "vyhlídkové" plošiny, aby mohli sledovat, co se děje za hranicí.
Bernauer Straße je jediné místo v celém Berlíně, kde můžete spatřit samotnou zeď, pásmo smrti i druhou ochrannou zeď v původní podobě.
Nejznámější oběť zdi - Peter Fechter
Asi nejznámějším nezdařeným útěkem je pokus osmnáctiletého Petera Fechtera, kterého postřelili ve chvíli, kdy překonal všechny nástrahy v pásmu smrti a dostal se až ke zdi. Byl živý ještě dvě hodiny, ale východoněmecká stráž ho nechala vykrvácet.
Fotografie umírajícího mladíka, kterou pořídil západoněmecký novinář, oblétla během hodiny největší světové agentury a média. Celý incident se odehrál v roce 1962 v ulici Zimmerstrasse poblíž nejznámějšího hraničního přechodu Checkpoint Charlie, který je dodnes uchován jako atrakce pro německé i zahraniční návštěvníky.
Strach byl v té době všudypřítomný, na pomoc umírajícímu se pochopitelně nevydal nikdo z východní, ale ani ze západní strany. Podle svědků Peter před svou smrtí vykřikl směrem ke strážným: "Vrazi!"
V ulici Zimmerstrasse se dnes nachází malé parkoviště. Na místě, kde Peter Fechter zemřel, tedy několika metrech čtverečních, je parkování zakázáno a nachází se zde památník. Na fotografii můžete spatřit i vydlážděnou linii, která znázorňuje, kudy zeď vedla. Tato pomyslná hranice vede celým centrem města a vždy tak víte, zda jste na západní, nebo východní straně Berlína.
Celých deset let se obyvatelé prakticky nemohli hnout z místa - většinu potravin sem zpočátku dopravovaly americké helikoptéry, a to i přesto, že se Západní Berlín nacházel jen kilometr odsud.
Až v roce 1971 byla mezi Západem a Východem podepsána zvláštní smlouva o územních plánech v Berlíně. Steinstücken se tak po dlouhé době spojil se Západním Berlínem takzvanou Verbindungsstrasse (spojovací ulicí), na jejíž stranách byla ale rovněž postavena zeď.
Pro představu o tom, jak je Steinstücken velký, stačí jediná věta: Stojíme na jeho konci a vidíme ten druhý.
Jako z filmu: Tady probíhala výměna špionů
Most Glienicker Brücke má bohatou poválečnou historii. Nachází se v jihozápadním Berlíně poblíž jezera Wannsee. Proslavil se především tím, že si zde americká tajná služba CIA a ruská KGB vzájemně vyměňovaly navzájem zajaté špiony. Výměny probíhaly za neuvěřitelně přísných podmínek.
Tento most byl vybrán především z toho důvodu, že jedna jeho strana je v Postupimi (Braniborsko, bývalá NDR) a druhá již náleží městu Berlínu (dříve Západnímu Berlínu). Uprostřed se tedy nacházela hranice.
Výměny probíhaly způsobem, jaký známe z amerických akčních filmů. Z jedné strany vyslala KGB amerického špiona, ze druhé CIA ruského špiona. Ti se tváří v tvář setkali uprostřed mostu a pokračovali dále "na svou stranu". Tímto způsobem proběhly během totality celkem tři výměny. Mezi špiony byli i tři Češi. - více o Karlu Köcherovi, jednom z vyměněných, čtěte ZDE
Pásmo smrti dnes? Příjemná cyklostezka
Na spoustě míst v Berlíně dnes můžete najít kusy berlínské zdi v nejrůznějších podobách. Ať již ozdobené a připravené pro turisty (například na Potsdamer Platzu, East Side Gallery) nebo ty, kterými jsme se dnes zabývali - na turisticky neatraktivních místech kilometry za obytnou částí Berlína.
Stezka po bývalém pásmu smrti je označena těmito cedulemi. Díky rovinatému povrchu a betonu, který za totality využívaly strážní vozy, se na většině z jejích částí dá dobře jezdit na kole.
Na tato místa se lze povětšinou dostat poměrně krkolomně. Vedle U-Bahnu, RegionalBahnu (RB) musíte jet často i autobusem, jehož intervaly jsou třeba i v řádech několika hodin.
Je až mrazivé, když se dostanete do míst, kde bylo "pásmo smrti".
Poznáte to velmi jednoduše - okolo Berlína je spousta lesů. Ve chvíli, kdy tedy spatříte 30-50 metrů široký pruh bez stromů plný písku a tu a tam zbylého ostnatého drátu, můžete si být jisti, že se nacházíte na místě, kudy procházela ještě nedávno hranice mezi Západem a Východem, mezi světem svobodným a tím za zdí.
Proč hanebná zeď vznikla?
|
Berlínská zeď v číslech
|
Co si lidé často pletouSpousta lidí si myslí, že obehnán zdí byl východní Berlín. Ve skutečnosti byla ale enklávou západní část Berlína. Pokud chtěl tedy někdo utéci do Západního Berlína, utíkal na jakýsi "ostrůvek" uprostřed komunistické NDR. Zeď vedla 43,1 kilometrů v centru Berlína (mezi sovětským sektorem a západními sektory) a 111 kilometrů mezi západními sektory a NDR (konkrétně Braniborskem). Na obrázku by tedy zeď obehnala všechny modré sektory. Jak z této informace vyplývá, zeď nevedla pouze centrem, nýbrž například uprostřed pole, domu, zahrady či jezera. |
Může se hodit
|
Jak se dostat na tato místa?Na místa, která jsme dnes v článku popsali, není zcela jednoduché se dostat. Budete pravděpodobně vícekrát přestupovat a patrně se ocitnete i v pásmu C, pro které je nutné zakoupit nejdražší jízdenku pro MHD. Vybrali jsme pro vás ta nejzajímavější místa a cestu k nim popsali. Výchozí stanicí je vždy hlavní berlínské vlakové nádraží (Hauptbahnhof).
S5, S7, S9 - Hauptbahnhof -> Friedrichstrasse (směr Alexanderplatz, Ostbahnhof, Ostkreuz) U6 - Friedrichstrasse -> Kochstrasse (směr Alt-Mariendorf)
S5, S7, S9 - Hauptbahnhof -> Zoologischer Garten (směr Zoologischer Garten, Westkreuz, Wannsee) U2/U12 - Zoologischer Garten -> Wittenbergplatz (směr Warschauer Str.) U3 - Wittenbergplatz -> Krumme Lanke (směr Krumme Lanke) BUS 118 - U Krumme Lanke -> Steinstücken (směr Steinstücken)
S7 - Hauptbahnhof -> Wannsee (směr Potsdam Hbf.) BUS 316 - S Wannsee -> Glienicker Brücke (směr Glienicker Brücke) |
Každá "zeď" jednou spadne
Průchodnou se berlínská zeď stala v listopadu 1989. V posledních hodinách existence komunistického režimu se spekulovalo o otevření cest mezi oběma částmi Berlína. Nikdo však nevěděl, zda-li to bude trvat dny, měsíce, nebo dokonce roky.
V podvečer 9.listopadu předčítal člen politického byra Günter Schabowski projev o nových usneseních vlády a podotknul na okraj řeči cosi o otevření hraničních přechodů. Někdo z novinářů se však ozval, kdy vejdou tato opatření v platnost. Schabowski nevěděl, jak reagovat, a tak ukvapeně zvolal: "Podle mého názoru ihned!". Posléze se začaly davy východních Němců přesouvat do západních čtvrtí metropole a radovat se z nabyté svobody.
Zeď existovala ještě po několik dalších let, než byla s některými výjimkami zcela zlikvidována. Úlomky betonové zdi jsou dnes na mnohých místech města nabízeny jako lákavý suvenýr.