O to bohatší jsou jejich obědy a večeře. Nechcete-li si dát ujít hlavní speciality kanárské kuchyně, pátrejte po gofiu, zvláštní, různě okořeněné směsi vyráběné z mleté pražené kukuřice, pšenice nebo ječmene. Gofio, které se na jídelních lístcích neobjevuje příliš často, v mnoha případech nahrazuje chleba a přidává se do různých pokrmů - od předkrmů po polévky.
Místní tvrdí, že gofio tvořilo nedílnou součást jídelníčku už praobyvatel ostrova a že ani ti dnešní se bez něj téměř nedokážou obejít. Za ochutnání stojí také pikantní omáčky mojo. V červené rozpoznáte především chuť ostrých papriček, zelená chutná mírně po koriandru a zelené petrželce. Ale ať má omáčka jakoukoli barvu, nikdy v ní nesmí chybět olivový olej, ocet, pepř a především česnek.
Tyto ostré omáčky se podle barvy podávají k masu (červená) nebo k nejrůzněji upraveným rybám a mořským "potvorám" (zelená), můžete jimi přelít i obyčejnou bramboru. I když vlastně ani brambory nejsou na Kanárských ostrovech žádná nuda. Velmi dobře s mojo chutnají například papas arrugadas, malé kanárské brambory, které se vaří i se slupkou ve slané vodě, dokud se voda nevypaří. Pochoutka se pak nejlépe zapíjí místním růžovým vínem.
Oblíbeným jídlem obyvatel La Palmy jsou ryby, které ostrované vaří, pečou i grilují. Je těžké si vybrat z bohaté nabídky - tím spíš, že rybí pokrmy lákají již svými cizokrajnými názvy: pod albacara a la parrilla najdete například grilovaného tuňáka. Ke zvláštním specialitám, které by si návštěvník La Palmy neměl nechat ujít, patří vařená kanárská ryba vieja podobná kapru. Na jídelních lístcích se zpravidla skrývá pod názvem mero guisado nebo vieja guisada.
Kapitolu samu pro sebe tvoří lapalmské dezerty, koláče a jiné sladkosti. Mají zde dlouhou tradici - už proto, že ostrov svého času patřil k významným producentům cukrové třtiny. Pěstují se tady také madle, které jsou další nezbytnou ingrediencí lapalmských moučníků. Zapomeňte na kalorie a alespoň jednou si objednejte třeba bienmasabe, krém z mandlí a místního medu.
Místní znalci doporučují ochutnat také amendrados, malé kulaté sušenky z drcených mandlí, cukru a vajec. Nejproslulejší sladkou specialitou La Palmy je rapaduras, kužel z cukru, mouky, skořice, drcených mandlí, šťávy z citronu a dalších přísad - jednou z těch nezbytných je již zmíněné gofio. A čím ostrované zapíjejí své pochoutky? Především místním vínem, bílým, červeným nebo růžovým. Zejména suché bílé víno malvasía, vyráběné z odrůdy malvazu, je prý jedním z "léků", který podle místních prodlužuje život.
V lapalmských barech, bistrech a tavernách však můžete ochutnat i pivo vařené na dalším z Kanárských ostrovů Grand Canarii nebo sangríu, směs červeného vína ovoce a různých druhů silnějších alkoholických nápojů. A nezapomeňte ani na místní medový rum, jehož výroba má na La Palmě dlouhou tradici. Svou sladkou chutí sice možná odrazuje skalní příznivce tohoto námořnického nápoje, ale za zkoušku stojí. Ostatně stejně jako místní likéry. Třeba kávový, banánový nebo nejznámější lapalmský likér mistela, vyráběný z pomerančové kůry, citronů a několika druhů bylinek a koření.
 |
