Tato věc neleží na srdci pouze jedné babičce. Itálie s průměrem 1,18 dítěte na ženu zaujímá celosvětově nejnižší místo na žebříčku porodnosti, což znamená, že každoročně v Itálii zemře víc lidí, než se narodí. Pokud bude vývoj pokračovat, stav
populace by mohla zachránit pouze rozsáhlá imigrace.
Demograf Antonio Golini z římské univerzity La Sapienza říká, že Itálie a její hluboce zadlužený důchodový systém začíná záviset na ekonomické síle představované přistěhovalci. "Itálie nebude už nikdy více italská. Bude to znamenat konec té
společnosti, kterou známe," soudí vědec. Možná je to přehnané tvrzení, ale jedno je jisté: početné rodiny shromážděné kolem jednoho stolu postupně zanikají.
Nejen v Itálii. Velikost rodin klesá v mnoha oblastech světě, hlavně v nejvyspělejších zemích. Míra porodnosti v Evropě poklesla v roce 2000 na 1,46 dítěte na ženu ve srovnání s 1,72 dítěte před deseti lety. Během stejného období se porodnost v Asii snížila z přibližně tří dětí připadajících na jednu ženu na 2,54 dítěte. Počet porodů klesá dokonce i v tradičně katolické Latinské Americe. Brazilské ženy dnes mají v průměru 2,3 dítěte v porovnání s 6,3 dítěte před deseti lety. Podle Organizace spojených národů (OSN) dosáhla průměrná míra přírůstku obyvatelstva ve vyspělých zemích dosud nejnižší historickou úroveň - 1,57 dítěte na ženu.
Ve Španělsku připadalo v roce 2000 na jednu ženu 1,2 dítěte. Porodnost se zde podle demografky Margarity Delgadové neustále snižuje, zatímco počet jedináčků roste. V minulém roce představovali jedináčci 50 procent narozených dětí, zatímco před 25 lety to bylo 38 procent.
Počet rodin s jediným potomkem se rychle zvyšuje také v Americe: z 9,6 procenta v roce 1976 na více než 17 procent v roce 1998. Jedno dítě měla v roce 1999 více než polovina z 12,9 miliónu německých rodin. Naopak v Číně se rodiče, kteří mají jen
jedno dítě, pouze podřizují zákonům. Po výrazném snížení porodnosti v zemi se nyní čínská vláda odhodlala zmírnit tuto drastickou politiku.
Klesající porodnost se týká téměř výhradně vyspělých zemí. Podle OSN se počet obyvatel v nejchudších zemích zvýší do roku 2050 trojnásobně. V té době bude v rozvojovém světě žít devět obyvatel planety z deseti. Zároveň s tím se ale zvyšuje také stáří světové populace. Počet osob starších 60 let se v příštích 50 letech ztrojnásobí a osmdesátníků bude pětkrát více. Před třiceti lety vzbuzovala největší obavy skutečnost, že rostoucí světová populace by mohla ohrozit přírodní zdroje
planety.
V současnosti žije na světě šest miliard lidí, ale míra růstu populace poklesla na 1,2 procenta. Mezi faktory, které přispěly ke snižování porodnosti, patří lepší antikoncepce, odkládání mateřství do pozdějšího věku, větší zaměstnanost žen a
migrace z venkova do měst. Existuje ještě další důvod, proč se rodí méně dětí, přestože rodiče ho často nepřiznávají: pořídit si jedno dítě stojí méně peněz.
Francouzský sociolog Jean-Claude Kaufman považuje za příčinu zvyšování počtu rodin s jedním dítětem nárůst individualismu. Taková rodina si totiž může dovolit jídlo v dražší restauraci nebo safari v Tanzanii. Je pro ni únosné žít v malém bytě ve
velkoměstě a později není žádným problémem poskytnout dítěti to nejlepší vzdělání.
Jedináčci bývají často obviňováni z egocentrismu a neústupnosti. Čínským jedináčkům, přezdívaným malí císařové, se klade za vinu skoro všechno od nárůstu kriminality mládeže až po rostoucí materialismus. Děti v některých mateřských školách si tisknou vlastní vizitky a studenti středních škol už mají všichni mobilní telefony.
Tento postoj veřejnosti často vyvolává pocit viny a hněvu mezi rodiči jedináčků. Mnozí si stěžují, že ostatní volně pronášejí poznámky na adresu složení jejich domácnosti. Žena, která spolupracuje na vytváření britských internetových stránek
Just One Child (pouze jedno dítě), napsala: "Lidé si zřejmě nejspíš myslí, že nemohu otěhotnět a neustále se o to pokouším, nebo že si nemohu další dítě dovolit."
Většina rodičů proto zaujímá obranný postoj. Texaský psycholog Carl Pickhardt tvrdí, že tito rodiče "chtějí dělat správné věci a být si jisti tím, že udělali všechno možné pro to, aby svému dítěti pomohli". Rodiče tak prý často vycházejí dětem všemožně vstříc, aby jim pomohli zapadnout do společnosti. Tomoko Jamamoto má však obavy, aby svého osmiletého syna nerozmazlil příliš, a proto mu odmítá koupit počítačovou hru, po které tolik touží. "Musíme mu připomínat, že není jediné dítě na
světě. Jsme přísní a nedovolujeme mu mít všechno, co chce," vysvětluje otec.
Jedináčci jsou velmi citliví na to, jak je vnímá okolí. "Mnoho osob má stereotypní představu o egocentrismu jedináčků. Neustále bojujeme s tímto předsudkem," říká 29letá Fumi Išiová, která v Japonsku založila ligu jedináčků. "Polovinu těch, které
znám, potkal osud jedináčků," dodává. Také Saviraj Sankpal založil v Indii skupinu podporující menšinu jedináčků. "Lidé si myslí, že jsme rozmazlení. Chtěli bychom jim připomenout, že se často cítíme sami," tvrdí 19letý student. Jedináčci jsou však ve společnosti stále méně osamoceni. Na jejich podporu vznikají noviny, různá hnutí a internetové stránky, které se věnují výhradně jejich problémům a zájmům.
