Počasí nic moc, ale cesta do C2 je ale zajištěná

Vladimír s Láďou vyfixovali 600 výškových metrů z prvního tábora (C1) až do míst, kde by mohl stát C2. Ráno vyrazili z C1 v 7:30. Do miniaturního sedýlka na konci skalního pilíře pod nevyhnutelným nástupem doprava do ledopádu, kde jim došly fixy a kde by se prý našlo místo pro jeden stan C2, dorazili kolem 14:30.

(GPS souřadnice a polohu C2 na mapě pošleme, až místo druhého výškového tábora upřesní a GPS-kou zaměří Robin s Kaldou, kteří se nahoru chystají zítra, tj. v neděli, a kteří najdou vhodné místo a postaví C2).

Doktor Libor dopoledne sám odešel s vynáškou do C1 a odpoledne se vrátil do BC.

Robin s Kaldou a Alicí odešli ve dvě hodiny odpoledne z BC a vynesli do C1 jeden fix a své osobní věci potřebné pro další výstup. V C1 udělali kolem páté odpoledne nudlovou polévku shora se vracejícímu Láďovi s Vladimírem.

Robin s Kaldou se zítra vydají nahoru postavit C2, Alice půjde za nimi.  Zda v C2 všichni hned přespí, ještě není jasné, ale je to pravděpodobné.

Na notebook jen po dobrém
Jana dnes strávila celé dopoledne se svým zpravodajským notebookem, který úspěšně 'okoukal místní mentalitu' a dává si se vším patřičně načas. Když je mu však dopřána patřičná péče (otírání antistatickými utěrkami, pečlivé dodržování provozní teploty - ani horko ani mráz, což je trochu obtížné, noci u Jany ve spacáku a nepřetěžování ramky "náročnými" úkoly), pak seká dobrotu.

Luboš se marně snažil oživit svůj notebook, věnoval se nabíjení vysílaček a všeho, co se nabít muselo a otestoval expediční sprchu.

Cesta do C2: žádná procházka
Prvních 200 metrů k samotné skále vede po strmém suťovisku s ledovým podkladem, který je přerván několika trhlinami. Pak následuje 600 výškových metrů ve skále. Prvních cca 100 výškových metrů k tzv. Hrušce je nejobtížnějších - jedná se o terén obtížnosti v průměru IV se dvěma místy obtížnosti V, které dávají dohromady něco kolem 30 metrů.

Nad Hruškou se jedná převážně o trojkový terén v lámavé břidlici občas promíchané se žulou (v cestě dole převažuje žula, nahoře břidlice). Kluci na cestu z prvního tábora nahoru spotřebovali 550 metrů fixních lan do skály a dalších 200 metrů na přístupové suťovisko.

Do cesty je nejlepší nastoupit ráno kolem sedmé kvůli přístupovému suťovisku, které je ještě zmrzlé a jakžtakž drží pohromadě. Z C1 doporučují Láďa s Vladimírem vyrážet jedině s helmou. V cestě není zima, vede v závětří a je přístupná životodárným slunečním paprskům. Teplo sice uvolňuje kameny, které jsou jinak jen přimrzlé, žádné větší nebezpečí však nehrozí.

Cesta vzhůru z C1do C2 je podle prvních zpráv dost fyzicky namáhavá. Uvážíme-li, v jaké se pohybujeme nadmořské výšce a že obvykle každý nese na zádech nějaké to kilo materiálu, není se čemu divit.

Napsáno v sobotu 27. září

V pátek před polednem se roztrhly mraky a my uviděli poprvé naživo naši horu, Peak 38 (vlevo). Náš sirdár Niru hned na našem cortenu zapálil vonné tyčinky a my všichni jsme se jako u vytržení dívali na kopec, který se před námi náhle zjevil.