Ráj velryb
Další atrakcí pro přírodymilovné návštěvníky je nedaleký Umpqua Lighthouse State Park. Jak název napovídá, stojí zde historický maják, zdejší pobřeží je však především vynikajícím místem pro pozorování velryb.
Z malé pozorovací plošiny poblíž majáku je možné vidět stáda velryb, táhnoucí podél pobřeží: v období od března do května, když z jižních zimovišť směřují na sever ke kanadských a aljašským břehům za potravou, a pak na přelomu prosince a ledna při cestě nazpět.
Ačkoli měl právě probíhat severní tah a vyzbrojen triedrem jsem hodnou dobu pročesával ocelově šedé vlny, žádnou velrybu jsem neobjevil.
Duny v zajetí motokár
Zajímavější podívanou tudíž poskytly písečné duny blízké rekreační oblasti (Oregon Dunes National Recreation Area). Ta nabízí nejen desítky kilometrů písečných pláží a zajímavě tvarovaných dun, ale i ostrůvky mokřin s bohatou vegetací, turistické a naučné stezky a na třicet jezírek, kde je možné rybařit, koupat se a pozorovat zvířenu.
|
O slavné Oregonské štrece a originálních mostech čtěte ZDE. |
Duny jsou ovšem také rájem motokár a v sezoně je zde plno nadšenců, drandících po písku. Najdou se tu i půjčovny pro ty, kdo si chtějí tato řvoucí vozítka vyzkoušet - není to levné, obvykle kolem $30 za hodinu. V této době byl naštěstí poměrný klid, takže jsem nerušeně absolvoval malý dunový okruh stezky Tahkenitch Creek Trail.
Zachraňte Willyho
Pokračoval jsem v jízdě podél pobřeží, projel městy Reedsport a Florence, kolem Sea Lion Caves (jeskyní, obydlených lvouny, které mohou návštěvníci pozorovat seshora, z šedesátimetrového srázu), až jsem dorazil do Newportu.
Hlavní atrakcí tohoto typicky oregonského rybářsko-dřevařsko-turistického městečka je Oregon Coast Aquarium, jež se proslavilo především díky kosatce Keiko, hlavní hrdince filmu Zachraňte Willyho.
Maják z lávy
Dalším turisticky zajímavým místem je nedaleká Yaquina Head, lávová delta, vytvořená před 14 miliony lety rozžhaveným magmatem a další z historických majáků, Yaquina Head Lighthouse. Na vršek tohoto šestipatrového majáku se lze dostat jen v létě s průvodcem. Na pobřeží pod ním sídlí kolonie mořských ptáků.
|
Mys špatného počasí pojmenoval kapitán James Cook v roce 1778 při své třetí tichomořské cestě z Havajských ostrovů do Beringovy úžiny. Zde poprvé spatřil severoamerickou pevninu, a ta ho přivítala prudkou vichřicí. |
Schylovalo se k večeru a tak jsem podnikl poslední exkurzi toho dne - šestikilometrovou odbočku ze Stojedničky, zvanou Otter Crest Loop, šplhající vysoko nad pobřeží a skýtající úchvatné výhledy v každé zatáčce. Triedrem bylo dobře vidět lvouny, rozvalující se na skaliskách Cape Foulweather (Mysu špatného počasí).
Druhý den jsem strávil sice chladné, ale prosluněné ráno v malém, klidném městečku Depoe Bay, jež stejně jako většina ostatních žije z turistů a rybolovu, případně kombinace obojího - je zde několik společností, nabízejících rybaření na volném moři (zhruba $50 za pětihodinový výlet), případně pozorování velryb ($10 za hodinu). Ty lze pozorovat i přímo z města, od malé zídky na pobřeží hned za mostem. Ani tady jsem ale na ně neměl štestí.
Klidná rodinka tuleňů
Zato jsem se mohl dosytosti vynadívat na jiné, ač skromnější mořské savce - v přístavu hned vedle hlavní ulice se na dřevěných plošinách vyvalovala početná rodinka tuleňů, a houfy procházejících či okounějících turistů ji nemohly ani v nejmenším vyvést z klidu.
Po obědě (neprozíravě jsem si dal rybu v restauraci hned vedle tuleňů a pak dlouho uvažoval o tom, proč jsou místní speciality vždycky tak drahé) jsem ještě projel Lincoln City - nekonečným souměstím, tvořeným snad jen motely, benzínkami a obchody s turistickými cetkami - a pak už jsem se s oregonským pobřežím definitivně rozloučil. Po silnici č. 18 jsem zamířil na Portland a k řece Columbii, za níž už leží stát Washington.
 Dunová rekreační oblast v Oregonu |
