Jiří Pospíšil na trati VIRTUAL Cupu Českým rájem.

Jiří Pospíšil na trati VIRTUAL Cupu Českým rájem. | foto: Čeněk Třeček, iDNES.cz

Skály, voda i nádherné výhledy na trase Virtual Cupu Českým rájem

  • 3
Jen si užíváte jízdu na kole. Přestože závodíte, necítíte rivalitu ani ostré lokty jezdců jako na hromadném závodě. Jedete krásnou krajinou, místy, kde ochranáři nikdy masovou akci nepovolí. Dokonce nemusíte mít nejlepší čas, a přesto zvítězíte. Kde? Na trase Virtual Cupu v Českém ráji.

Start je v Lázních Sedmihorky, nedaleko za Turnovem. Skutečný začátek je ale dříve, na webových stránkách Virtual Cupu.  Tam je třeba se zaregistrovat, vybrat si některý z třinácti okruhů a stáhnout si do navigace nebo chytrého mobilního telefonu s funkcí GPS data o trase. 

Může se hodit

Trasa měří 34,3 kilometru. Je lépe si předem nastudovat její itinerář, který je na webu k dispozici, než jen spoléhat na navigaci. Bojovníci o rychlý čas by si ji raději měli napřed projet volným tempem, aby zbytečně nebloudili.

Na několika místech vede trať po silnici a je třeba počítat s auty. Jinde může být  zejména v létě a o víkendech větší množství pěších turistů.

Parkovné v Lázních Sedmihorky vyjde na 50 korun. Je to ale jediná platba. Virtual Cup je jinak zdarma.

Více informací o trasách, cenách, ale i pravidla najdete na www.virtualcup.cz.

Vlastnictví navigace nebo chytrého telefonu ale není podmínkou. Pořadatelé navigace půjčují. Jejich počet je ale omezen, a tak je lepší si je rezervovat předem. Z přístroje závodník později odešle údaje o jízdě, a ty se zobrazí na webu. Lehce se pak dají porovnat výsledky s ostatními.

"Zmáčkni start," radí Petr Rešl a ukazuje na navigaci. Ta sama po najetí na okruh začíná počítat čas. Vyrážíme. Mimo Petra, který je duší Virtual Cupu, jede i Jiří Pospíšil, několikanásobný mistr republiky a úspěšný reprezentant v cyklokrosu. Právě jeho jméno má trasa Českým rájem.

Začínáme krátkým stoupáním. Brzy se objevují první skalní útvary a netrvá dlouho a jsme na Hrubé Skále. Skály střídají místa s výhledy, například na Kozákov, ale zejména na Trosky. Ty doprovází závodníky na této trase především v její první polovině.

Brzy zjišťuji, že jet na nejrychlejší čas je u téhle trasy vlastně škoda. Pořád je na co se dívat. Ať už jsou to hrady, skalní útvary, tak i třeba voda. Potoky či rybníky jsou téměř v každém z projížděných údolí. V Podsemíně trasa vede dokonce skrz mlýn.

Výhodou Virtual Cupu je, že se trasy dají projet kolikrát kdo chce. A tak si lidé mohou vybrat, jestli nyní pojedou "jako o závod" a zítra vyhlídkově. Jestli na projížďku vezmou děti a zastaví se cestou třeba na koupání, nebo zvolí taktiku od bufetu k bufetu, kterých je na trati opravdu dost.

Navíc i pohodová cesta může být ve výsledku vítězná. Na webu jsou i ceny, o které se jede. Ty nejzajímavější, například kolo nebo navigace nejsou spojeny s nejrychlejším časem, ale třeba s 15. nebo 35. místem v konečném pořadí.

"Na závodech se lidé nemusí potkat s formou, nehodí se jim termín, mají technické potíže na trati, které je odsunou dolů výsledkovou listinou. Ve Virtual Cupu si mohou vybrat, kdy chtějí jet, a když se jim to jednou nepovede podle představ, mohou si trasu zopakovat,"  vysvětluje Petr Rešl. Čas na to mají až do 30. listopadu, kdy se letošní ročník uzavírá.

"Nedávno do mě na maratonu jeden z cyklistů vrazil a ještě mi nadával. Jezdím pro radost a říkám si, jestli mám tohle zapotřebí," přidává další důvod pro virtuální závodění Jiří Pospíšil.

Sjíždíme z kopce od Trosek. Většinou jedeme po přehledných cestách, ale tady mě v jednu chvíli překvapí vodou vymleté koryto úzké cesty. Mám co dělat, rychle brzdím a krotím řidítka. S obavou sjíždím pár kamenných schodů, nakonec ale strachu nebylo třeba. Je to jedno z nejhezčích technickým míst na trati.

Na obtížnosti 34 kilometrů dlouhé trasy se lidé úplně neshodnou. V diskusi na webu ji vždy hodnotí jakou hezkou, ale někdo jako lehkou, jiný ji má za náročnou. Já v horkém dni oceňuji stinná údolí. V otázce obtížnosti se kloním spíše k lehčí variantě, i když na posledním kopci na Kopicův statek jsem se hodně potil. Závěrečný sjezd do Sedmihorek je ale příjemnou odměnou.