Po tajemných chorvatských ostrovech

Přesně v 8 hodin 30 minut vyplouváme ze Sali. Je ještě ráno. Dost brzy na to, aby byl v přístavu ospalý klid. Několik místních zaujalo svá každodenní křesílka v kavárnách na promenádě a popíjí "kavicu", tedy silnou, objemem téměř nezahlédnutelnou kávu, která má vzpružit tělo a probudit mysl.

Obřad kávy

Ranní káva v Chorvatsku je obřad. Minout ho, neprovést ho, nemyslet na něj -  to nelze připustit. Šálek je poloprázdný, "smrťák" je skoro na dně, ale člověk ho nikdy nesmí vypít na jedno, dva loknutí.

Káva se "pijucka", popíjí, mezitím se proberou novinky a nesmyslná politická rozhodnutí. Ale hlavně se užívá. To jen tak sedíte, pozorujete moře lehounce se otírající o přístavní mola. Ve vedlejším lokále "konobar", číšník, teprve roznáší nezbytné popelníky po stolech. Chorvaté prostě kouří, víc než Češi. Opodál sledujete staříka, který pravidelnými pohyby koštěte po chodníku vydává charakteristický zvuk, jež nelze nikdy zapomenout.

A pak ti racci.

Ohromné bílé "kachny" doprovázejí lodě jako hyeny mršinu. Vědí, že nedisciplinované lidstvo občas něco hodí do moře. Něco, co se dá možná ulovit.

Motory zabraly, klidná voda s jemnými varhánky se během sekundy mění na vířící lázeň. Odrážíme od břehu. Mišo, plavčík a stevard v jedné osobě, nohou odtlačuje Tvrdi od sousední lodi, na níž jsme byli celou noc navázáni. Chlapík z vedlejší lodi přehazuje naše lana, zvedá ruku k pozdravu: "Vidimo se!" – jasně uvidíme se dnes večer. Patrně jedou stejnou trasu jako my.

Během snídaně urazíme kus cesty. Takový kus, abychom se mohli v naprostém klidu, jen za zvuku motorů, opět vystavit slunci, někdo jen tak, jak ho bůh stvořil. Kolem půl desáté to na horní palubě stále ještě fouká, ten rozpálený kotouč nad námi sice napíná všechny síly, ale vítr tentokrát vítězí. Není divu, blížíme se ke Kvarneru, možná nechladnější oblasti chorvatského pobřeží. A to je znát.

SERIÁL NA JACHTĚ KOLEM CHORVATSKA

1.díl: Prodlužte si léto na jachtě v Chorvatsku

2.díl: Za tichem ostrovních zahrad

3.díl: Kornati: cesta jachtařským rájem

Absolutní pohoda

Za hodinu poté se však už opět dostatečně pečeme. Zajímavé – člověk se peče, opéká, nestrká se na pláži před hotelem, přemisťuje se uprostřed moře, a přitom nedělá absolutně nic. Příjemný pocit. Nechce se mi ani číst, psát, mluvit. Ležím bez hnutí a vychutnávám absolutní pohodu. A rytmus houpající se lodi.

Iž, Sestrunj, Zverinac. Míjíme ostrovy zadarského souostroví. Na dohled jsou neustále další a další, menší či větší jachty, jejichž momentální obyvatelé pochopili, jaký je rozdíl mezi dovolenou na pevnině a pod napnutými plachtami. Rozdíl je velký. Je třeba to okusit, porovnat, zažít. Možná vám bude vadit omezený prostor lodi, možná se nevyrovnáte s nedozírným prostorem vody. Jedině loď vám však dá do posledního písmenka okusit význam slova moře.

Plachetnice v zátoce v městečku Brgulje

Průzkum Molatu

Po čtvrté hodině přijíždíme na ostrov Molat do přístavu Molat. Bez váhání vyrážíme na průzkum ostrova. Prostě urvat nějaký čas a proniknout do vnitrozemí. To je totiž na chorvatských ostrovech to nejlepší, nejpůvabnější, nejzajímavější.

Vesnické přístavy jsou jeden jako druhý, nic zvláštního, co by stálo za zapamatování. Vnitrozemí je však plné zdejšího ducha, stařen, posedávajících v černém na "návesních" lavičkách, plné opravdovosti, pradávného pocitu. Člověk má potřebu hledat kořeny, dalekou vyrovnanost.

Vesnička Brgulje

Cílem jsou Brgulje. Nedaří se nám hned napoprvé u zvonice odbočit na správnou (a jedinou!) asfaltku. Prostě ji mineme, a tak si půl hodiny vychutnáváme podvečerní Molat se všemi jeho uličkami, zahrádkami, fíkovníky. Na čtyři a půl kilometru dlouhý pochod se proto vydáváme až se sklánějícím se sluncem. Po pěti stech metrech máme však příležitost cestu urychlit. Stopujeme penzistku, která nás napěchuje do svého starého juga a během krátké chvilky proveze vnitrozemím do zátoky v Brguljích.

Budíme trochu rozruch. Malá vesnice, která se táhne z vnitrozemí dolů k vodě, v téhle době už rozhodně nepřetéká turisty. Chceme se vykoupat. Paní  nám nabízí "svou" pláž se svým slunečníkem, přímo před svým domem. Škoda. Nemáme plavky, a tak se sápeme dozadu do zátoky na ostré kameny.

Voda plná ježků, občas igelitový pytlík. Ale krásný západ slunce, který zalévá zátoku s několika kotvícími jachtami zlatým světlem. V kameře a ve foťáku to vypadá skvěle. Sedíme spíš na břehu, z koupání toho moc není. Poslední dnešní teplo hltáme každou buňkou těla.

5.díl seriálu z plavby po Chorvatsku si budete moci přečíst v úterý 21.září!

Cestu sponzorovala CK GEOTOUR, specialista na plavby po Jadranu

Ostrov Molat - plachetnice v zátoce v městečku Brgulje.

Ostrov Molat - zátoka v městečku Brgulje. Malé plachetnice v západu slunce.

Loď Tvrdi - plachetnice pro 40 lidí. Pohled z přídi.