Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Český dobrodruh se vydal po stopách faraonů do zakázaného Achetatonu

  10:00aktualizováno  10:00
Když se velký nadšenec starověkého Egypta Miloš Matula chystal do dnešní Tell el-Amarny, kterou před třemi a půl tisíci let založil faraon Achnaton a jeho půvabná manželka Nefertiti, znal je dostatečně. Horší to bylo s cestou. Jak se do tohoto "zakázaného" města dostat? Zde je první část jeho zážitků.

Tell el-Amarna/Achetaton - Malý Atonův chrám | foto: Archiv Miloše Matuly

Tell el-Amarna leží v poměrně nebezpečné oblasti, která je zahraničním turistům zapovězená. Žije tu velká komunita militantních muslimů, ale i egyptských křesťanů a ozbrojené přepady nejen vzájemně znesvářených komunit, ale také turistů tu byly poměrně časté. Turisté sem mířili na parníku z Káhiry přes Luxor až do Asuánu. Dnes toto spojení neexistuje, lodí se můžete plavit až mezi Luxorem a Asuánem.

Tip na dovolenou

Vyberte si z pestré nabídky zájezdů do Egypta na dovolena.iDNES.cz

Všechny významné bedekry doporučují cestovat po Egyptě autobusem, a tak jsem i já byl pevně rozhodnut vydat se do Tell el-Amarny z Káhiry autobusem. Měl jsem jen koupenou zpáteční letenku z Prahy do Káhiry a zabukovaný poměrně levný hotel v oblasti Gízy a ten jsem si pro všechny případy nechal zaplacený po celou dobu pobytu v Egyptě. Co kdyby mi cesta do Achetatonu (původní název Achnatonova města – pozn. red.) nevyšla a musel jsem se vrátit? Strávil bych tak krásných pár dnů v Káhiře, ani to by nebylo k zahození.

Zakoupit jízdenku na místní autobusové linky není jednoduché. Turistům je většinou neprodají, aby museli cestovat pouze luxusními turistickými autobusy. Ty však jezdí jen do některých míst. A tak jsem požádal o pomoc taxikáře, kterého jsem si najal na přejíždění z Gízy do centra Káhiry. Nakonec jsme dojeli na autobusové nádraží Abud, které bylo, jak se nakonec ukázalo, tím jediným správným autobusovým nádražím, vypravujícím své linky i do el Minyi a Mallawi.

Fotogalerie

Jízdenku se nakonec koupit podařilo, ale takový nával u autobusu jsem už dlouho neviděl. Nejen, že jsem netušil, jestli si sednu, ale ani nebylo jasné, zda autobus míří do el Minyi a budu tedy muset přesedat na jiný spoj do Mallavi, nebo jestli je to přímá linka. Zaručené informace od pokladního, průvodčího i dalších cestujících, z nichž jen málokdo rozuměl anglicky, se rozcházely.

Měl jsem štěstí. Sedl jsem si a kolem mě byli mladí studenti či pracující mířící z Káhiry nebo i vzdálenější Sinaje domů do Mallawi či el-Minye. Zajímavé bylo, že na takovou vzdálenost vzal autobus, který připomínal stroje ze 70. let, i pasažéry, kteří museli stát či sedět v uličce na svých zavazadlech. A že jich nebylo málo!

Do Achetatonu jedině přes Nil přívozem, jako před tisíci lety

Cesta ubíhala a my vyjeli přes Gízu ven z Káhiry. Nejeli jsme na dálnici, jak jsem předpokládal, ale na silnici hlouběji v poušti, která dálnici pravděpodobně kopírovala. Se dvěma občerstvovacími zastávkami u docela slušných motorestů jsme nakonec dojeli do staré části el Minya a k mému překvapení autobus pokračoval dál.

Miloš Matula

Absolvoval FAMU, je filmovým a hudebním producentem, žurnalistou a reklamním specialistou. Dlouhá léta se zabývá alternativní medicínou a meditací, kterou rovněž učí na svých seminářích v ČR i v zahraničí. Od útlého věku se zajímá o starověký Egypt a tento koníček vyústil v téměř dvacetileté studium "amarnského období" v Egyptě – tedy doby vlády faraona Achnatona a jeho manželky Nefertiti. V roce 2005 začal pracovat na scénáři plánované výstavy o Achnatonovi a Nefertiti v ČR. Z materiálů pro scénář nakonec vznikla jeho kniha Achnaton a Nefertiti, faraoni slunce.


Cestou jsem se spřátelil se studenty, kteří mě ubezpečovali o tom, že má volba je správná: Tell el-Amarna je krásná a jeden z nich tam měl prý bratrance. Nabídl se, že mi zajistí v Mallawi kamaráda, který mě doveze svým autem k šest kilometrů vzdálenému přívozu na východní břeh do Tell el-Amarny.

Na internetu se mi nepodařilo najít žádné ubytování v Mallawi, abych se do zhruba šedesát kilometrů vzdálené el-Minye nemusel denně vracet. Mladík Mohammed mi s radostí v očích sdělil, že v Mallawi skutečně hotel je a jmenuje se El Medina. To se mi ulevilo.

Po necelých šesti hodinách jízdy v průvanu, neboť to byla jediná klimatizace, jsme dorazili do Mallawi. Následně vše proběhlo až neuvěřitelně dokonale, přesně tak, jak mi noví známí slíbili. Mohammed odběhl pro kamaráda, který přistavil auto a jelo se k přívozu. Adrenalin ve mně stoupal každým okamžikem, jak jsme se přibližovali k cíli mé trasy. Okolní políčka byla zelená, ale tak krásně sytě, takovou zelenou barvu stěží někde vidíte. Všude kolem palmy a rolníci, kteří obdělávají svoji zemi téměř navlas stejně jako za času faraonů…

Welcome to Tell el-Amarna, uvítal mě nápis z šedesátých let na břehu Nilu u přívozu do mého vysněného města, které leželo na druhém břehu této řeky bohů. Přívoz byl vskutku zajímavý. Kromě lidí cestujících do práce a z práce a dětí školou povinných převážel veškeré zásobování do místních obchůdků. Ty se pravděpodobně nacházely ve třech vesnicích na východním břehu, na místech posvátného Achnatonova okrsku, města Achetatonu neboli Zářícího Atonova obzoru.

Bylo zajímavé pozorovat cvrkot u nakládání zboží či oslíka, který nastoupil na přívoz i nákladem čerstvé zeleniny. Nakládaly se i balíky vody a dalších potravin a nemohla chybět všudypřítomná Coca-Cola. Pro všechny místní jsem byl exot, kterého snad ještě nikdy neviděli. Holčičky, vracející s zřejmě ze školy, si mě fotily na své mobilní telefony.

A najednou přívoz odrazil od břehu a vyjel k východnímu břehu. Průvodčí mě přišel obrat o malý poplatek. Je zajímavé být na lodi uprostřed Nilu a vnímat tu jeho dávnou majestátnost, vždyť faraoni před několika tisíci lety putovali po Nilu obdobným způsobem. Přívoz dorazil k Tell el-Amarně a já dosáhl svého cíle: podařilo se mi dostat se do dávného Achnatonova města Achetatonu.

Cítil jsem se v sedmém nebi, pomalu vcházel na posvátné území a prohlížel si přístaviště, kde ještě před dvaceti lety přistávaly parníky z Káhiry či Luxoru. Vozily sem tisíce lidí na prohlídku nesmírně zajímavého, pověstmi opředeného místa, spojeného pro mnohé s tak rozporuplnou postavou, jakou byl faraon Achnaton a jeho velká královská manželka Nefertiti.

Mallawi je zhruba na půli cesty mezi Káhirou a Luxorem.

Mallawi je zhruba na půli cesty mezi Káhirou a Luxorem.

Autor:



Nejčtenější

Sovětské mapy světových měst byly jako Wikipedia a Google Maps v jednom

Sověti byli pečliví: takhle detailně zmapovali New York (vpravo) a přístavní...

Podle sovětských civilních map vlastních oblastí se spolehlivě bloudilo. A to byl záměr, měly totiž mást Západ i za...

Hitparáda turistických přešlapů. Čím zaručeně naštvete místní obyvatele

Turista si užívá krmení volně žijících hyen v Hararu v Etiopii.

Chtějí toho vidět co nejvíc a v neposlední řadě jsou důležitým zdrojem příjmů. Z pohledu místních obyvatel jsou však...



Nejkrásnější partie Krounky. Parádní výlet s ferratou, kterou zvládnou i děti

Krounka v Otradově

Doslova pohlazením po duši je putování údolím říčky Krounky na Chrudimsku. Nejhezčí pasáž pojmenovaná Šilinkův důl je...

Les nad Kateřinkami ukrývá tajemný pomník. Nikdo neví, kdo ho vztyčil

Vojtěch Mai objevil žulový pomník, který ve stráni nad Kateřinkami stojí...

Nikdo neví, proč tam je, ani kdo ho nechal postavit. Přitom ve stráni nad libereckými Kateřinkami stojí odhadem dobrých...

Český skialpinista nepřežil 300 metrů dlouhý pád ve Vysokých Tatrách

V Nízkých Tatrách zahynuli dva skialpinisté z Česka (26. listopadu 2017)

Český skialpinista ve čtvrtek nepřežil dlouhý pád ve Vysokých Tatrách na Slovensku. Informovala o tom horská záchranná...

Další z rubriky

Naříznutý kámen a Kraví jeskyně. Nenápadné, ale skvělé atrakce v Kolumbii

Přírodní úkaz, kterému se říká jednoduše La Piedra - tedy Kámen.

Kolumbie přitahuje návštěvníky především díky plážím a koloniálním městům na karibském pobřeží nebo kávovníkovým...

Apokalypsa v dinosvětě: Největší Jurský park minulosti postraší i pobaví

Obří monstra před lety děsila návštěvníky, nyní hnijí v lese a člověk by nad...

Obří monstra před lety děsila návštěvníky, nyní hnijí v lese a člověk by nad nimi spíš zaplakal. Podívejte se na fotky...

OBRAZEM: Jezdí po světě a maluje 3D. Leon Keer lidi baví i nutí přemýšlet

Nic k proclení, Aruba: Kombinovaná malba na podlahu a zeď vznikla na ostrově...

Leon Keer je světový umělec pouličního 3D umění. Do povědomí ho vystřelila malba Lego terakotové armády, kterou...

Najdete na iDNES.cz