Nikde severně od Alp totiž nenajdete důkladněji zmapované a zachovalejší pozůstatky římského osídlení. "To místo bylo vlastně kolébkou Basileje, Římané ho založili v roce 44 před naším letopočtem prý na přímý povel Caesara," vypráví basilejská penzistka Jitka Kohler.
Novodobé dějiny místa, zvaného dnes Augusta Raurica, se začaly psát roku 1961. Tehdy stavební dělníci při úpravách místního sportoviště vykopali antický stříbrný poklad. Badatelé se už dříve domnívali, že na břehu Rýna bývalo početné římské osídlení, ale tenhle důkaz je ponoukl k velké aktivitě.
V amfiteátru se v létě hraje
Postupně našli důkazy o tom, že zde kdysi žilo na 20 000 obyvatel, kteří už před 2 000 lety měli k dispozici takové vymoženosti jako vodovod, troje lázně nebo dvě divadla. "Přitom odhadujeme, že zhruba osmdesát procent všeho je stále ještě pod zemí," říká místní průvodce.
Část toho, co bylo vykopáno, najdete v muzeu, naproti němu stojí zrekonstruovaný amfiteátr, v němž se přes léto pravidelně hraje. Největší část muzea zabírá věrně zrekonstruované starořímské obydlí, které kýčovitě hýří křiklavými barvami. "Taková byla realita. Staří Římané milovali kýč," tvrdí průvodce.
Co jedli staří Římané?
V miniaturní zoo si pak můžete prohlédnout, jakými zvířaty se někdejší obyvatelé živili: kromě očekávané drůbeže, vepřového či hovězího jedli prý například i pávy.
Z Basileje se sem dostanete úplně v pohodě i bez auta a ještě si můžete vybrat jak: buď lodí, vlakem, nebo autobusem číslo 70. Na místě čeká na turisty kromě prohlídky muzea a vykopávek třeba také pečení chleba podle starořímského receptu, a to od umletí mouky až po upečení. Celý proces zabere dvě hodiny.
A jak vlastně chutná zdejší víno podle římského receptu? Dalo by se velmi vzdáleně přirovnat k bílému portskému. Je hutné, sladké, s citelnou příchutí medu, ale zároveň pepře. Neobvyklé, avšak dobré.
