Nejvýraznějším symbolem guyanských galejí jsou zřejmě tři ostrůvky nedaleko guyanského pobřeží, které Francouzi označují jako Les Iles du Salut (Ostrovy spásy), avšak známější jsou pod původním (a v angličtině dosud užívaným) jménem Ďábelské ostrovy.
Tyto ostrovy dnes patří francouzské vesmírné agentuře CNES, která zde má radiolokátor sledující rakety startující z Kourou. Od roku 1980 si mohou divoké krásy ostrovů užívat i turisté, kterých ročně přijíždí přes 10 000.
Na ostrově Royale mohou přespat ve vzdušných bungalovech, lovit žraloky a nepřeberně mořských ryb a prohlížet si vězeňské budovy, které jsou chráněnými historickými památkami.
Po prvních pokusech deportovat politické nepřátele po založil po Francouzské revoluci instituci vyhnanství do galejnických táborů v roce 1852 Napoleon III., který se domníval, že po australském vzoru se trestancům podaří nehostinnou kolonii osídlit.
Trestanci, kteří byli odsouzeni na méně než osm let, museli proto po odpykání trestu strávit na svobodě v Guyaně ještě stejnou dobu. Odsouzení na více než osm let museli v kolonii strávit zbytek života.
Prvním místem, které trestanci na novém kontinentě viděli, bylo molo v Saint-Laurent-du-Maroni, městečku v ústí řeky Maroni. Zde byl tranzitní tábor, odkud byli galejníci posíláni do táborů po celé Guyaně - do hlavního města Cayenne, do Kourou, do Saint-Georges nebo do Many. V Saint-Laurent-du-Maroni byla také věznice pro vzpurné vězně, kde je dodnes možné prohlédnout si nápisy vyryté do stěn cely pro odsouzené na smrt, místo uprostřed dvora, kde stávala gilotina a konaly se veřejné popravy, či celu číslo 47, kde byl vězněn Charriere a kde po sobě zanechal vyrytou svou přezdívku Papillon (Motýlek).
Díky zelenému moři, hájům kokosových palem a celkem příznivému klimatu vyvolávají ostrovy dojem tropického ráje. Přesto sem byly umisťovány nejobtížnější případy. Z Ďábelských ostrovů se totiž neutíkalo. I když je pobřeží na dohled, je vzdáleno 13 kilometrů vzdušnou čarou, moře je plné žraloků, ostrovy bičuje silný příboj a obtékají nevyzpytatelné proudy. V rozporu s knihou se odtud nepodařilo utéci ani Motýlkovi, který uprchl z galejí nikoli z ostrovů, ale v roce 1944 z guyanské metropole Cayenne.
Jediným trestancem, kterému se to povedlo, byl jistý Charles de Rudio, deportovaný sem za účast na atentátu na Napoleona III. v roce 1858.
Největším ze tří ostrovů, které mají dohromady rozlohu 62 hektarů, je Royale, kde byla administrativa trestanecké kolonie a většina vězňů. Na ostrově St. Joseph byli vězni, kteří se několikrát bezúspěšně pokusili o útěk. Na třetím z ostrovů, který se dodnes jmenuje Ďáblův ostrov, byli političtí vězni. Nejvíce jich bylo po první světové válce, kdy tu byli němečtí špioni, ale nejslavnějším byl bezesporu Alfred Dreyfus, nespravedlivě obviněný v roce 1893 ve známé aféře.
