Kdybych sem přijel před sto lety, ještě bych tady stihl i stařičkého mocnáře. Bad Ischl, to zní povědomě i nám, že?
Tohle ospalé místo pod Alpami se v dobách, kdy byl valčík vzrušující novinkou a muži si nakrucovali kníry, stávalo vždy na léto středobodem monarchie. "Starý Procházka“ sem jezdil rok co rok, aby tady špacíroval, lovil zvěř a vstával vždy v půl čtvrté ráno.
Tehdy bych se do jeho ložnice a pracovny nedostal. Teď je to snadné.
Tak tady to bylo. Stojím v rohu pracovny a dívám se jeho očima: poměrně skromný psací stůl, odkud řídil monarchii, na něm list papíru. Když přemýšlel o textu, který měl před sebou, možná v duchu hledal radu u zavražděné císařovny Alžběty, jejíž bustu měl před očima. Koukám na ni i já. Možná hleděl na kresbu novozélandského ledovce nesoucího jeho jméno, jež dodnes visí nad stolem. Ale možná jen pootočil hlavu trochu doleva a oknem hleděl na věž kostela v Ischlu.
Pak podepsal dokument, který začínal slovy "Mým národům" a oznamoval válku Srbsku, z níž byla první světová válka.
Ten stůl mě fascinuje. Schválně se loudám, a když se nikdo nedívá, přejíždím si ho prstem a dotýkám se desky. Na tomhle kusu nábytku se zamíchaly životy statisícům našich pradědečků a milionům Evropanů, některým definitivně.
Tady si dával šlofíka
Co tady dělal panovník kromě úřadování, pozná každý, jakmile trochu zvedne hlavu. Na zdech jsou tisíce parůžků, parohů, rohů, ptáků a hlava medvěda, kterého ulovil roku 1874 "obdivovanou ranou skrze oba spánky".
Sotva sem přijel, vyměnil uniformu za "pravý štýrský myslivecký oděv" a s puškou v ruce brázdil okolní kopce. Ty šaty jsou přede mnou ve skříni. Jsou dost necísařské: kožené kraťasy s padacím můstkem, lovecký klobouk se štětkou, kamizola, vlněné podkolenky, kožené boty. V rohu je několik holí. Ischl je místo, kde i císař pán chodil pěšky.
Vystavená puška nemá dalekohled a kvůli tomu je mi císař najednou hodně sympatický. Prý mu ho ve stáří lékaři doporučovali, ale on odmítl s tím, že to není fér.
Pak jdeme kolem gauče, který je zvláštní tím, že si na něm každý den po obědě dával císař šlofíka. A ještě zvláštnější je, že prohlubně, které nám ukazují, jsou prý otisky jeho hlavy a těla.
Může se hoditJak se tam dostat |
Gauč v každém případě vypadá pohodlněji než ložnice. Ta je skoro jako kasárna. Postel s nebesy? Ne, obyčejná železná. Koupelna v porcelánu? Ne, jen prachobyčejný plechový lavor. Vana? Ta tu není. Služebnictvo ji přinášelo vždy ráno.
Je to trochu nepochopitelný dávný svět, který už neexistuje.
Díky Ischlu se prý mocnář i narodil, protože po kúře místní léčivou vodou přišla jeho matka do jiného stavu. Tady potkal svou Sissi a zamiloval se. A tuhle vilu, vlastně zámek, dostali svatebním darem.
Najednou se ten život přerval.
Dva dny poté, co císař podepsal provolání "Mým národům", odjel do Vídně a do svého milovaného Ischlu už se nikdy nevrátil.