Abych nezapomněla – na nohou mám lyže. Bez nich bych si tu připadala zbytečná. Jsem totiž uprostřed jednoho z nejkrásnějších lyžařských areálů v Evropě zvaného Matterhorn Ski Paradise. Švýcarská-italská lahůdka na konci světa, a to doslova. Mají tu kolem 350 kilometrů sjezdovek (včetně italské strany) a nejdelší sjezd tu měří 22 kilometrů!
Co znamená trajekt v Alpách
Dostat se do Zermattu je dobrodružné i pro zcestovalé povahy. Ten konec světa fakticky sedí. Zadali jsme do navigace cílové místo Zermatt. Představa, že sjedeme z dálnice, propleteme se tak třicet kilometrů alpským údolím a pohodlně zaparkujeme před hotelem, začala dostávat vážné trhliny už v Německu. Tady nám totiž navigace oznámila, že na trase je trajekt. Nesmysl.
Jen do chvíle, kdy jsme přijeli ukodrcaní ze švýcarských dálnic (kde nám mimochodem celníci na hranicích osobně zkontrolovali vylepenou dálniční známku) do Kanderstegu. V tu chvíli jsme pochopili. Odsud dál cesta po silnici nevede.
Je 14.15 hodin a máme kliku. Autovlak na druhou stranu hory vyjíždí za deset minut, jinak bychom museli půl hodiny čekat. Zaplatíme třináct eur, pracovnice v budce nám vrací ve švýcarských francích, takže hned zjišťujeme, jak jsou tady nastavené směnné kurzy. Nevýhodně.
Řadíme se do fronty, která se během pěti minut rozhýbe směrem k "dobytčákům". Úzké otevřené vagony mají jen spodní část a střechu. Je potřeba najet do vymezeného prostoru, což místní zvládají s bravurou, a zastavit na pevné nepohyblivé části. Cesta tmavým tunelem trvá čtrnáct minut. Nic pro klaustrofobní nátury.
Benzin se tu nečuchá
Autovlak nás vysype na druhé straně kopce, odkud je to stále ještě překvapivých padesát kilometrů. Do krytých garáží Matterhorn Terminal Täsch, kam si na pár dní ukládáme auto, přijíždíme vyčerpaní.
To nejhorší ale máme v tento okamžik za sebou.
Naházet veškerou bagáž na pojízdné vozíky je už hračka. Pak stačí koupit jízdenku a hurá se vším do Schuttle. Roztomilý vláček, který se šplhá z Täsche, nás vyklopí uprostřed Zermattu. Tak jsme tu!
V tomhle švýcarském synonymu pro dokonalou dovolenou se zásadně nejezdí autem. Místní se chlubí, že mají nejčistší vzduch ze všech alpských středisek. Prostě si hodíte batoh na záda a šlapete mezi útulnými penziony, noblesními hotely, luxusními chalety s venkovními horkými vířivkami pěšky. Maximálně se můžete přiblížit elektromobilovou městskou hromadnou dopravou (zvlášť po ránu ve směru k lanovkám je skutečně hromadná), případně si zaplatíte elektromobilové taxi.
Já se nemůžu odlepit od stojanu na kola. Tolik bicyklů pohromadě jsem v mrazivém počasí ještě neviděla! Aby ne, většina Zermaťanů jezdí jedině na kole.
Alternativní program po zermattsku
Ceny v restauracích a barechCeny jsou orientační, ve švýcarských francích, 1 CHF = cca 19 Kč Pivo točené – 6 |
Ráno se budím a nemám dobrou náladu. Není vidět na krok. Z okna bych měla mít možnost obdivovat jeden z nejfotografovanějších kopců na světě, a přitom si Matterhorn můžu leda tak představovat.
Volíme alternativní program. Dopoledne wellness, odpoledne bruslení na otevřeném stadionu uprostřed města – zdarma, brusle si lze půjčit v okolních obchodech se sportovním zbožím. Nakonec navštívíme jedinou místní sýrárnu, kde si kupujeme nejen vynikající domácí bio jogurty (za jeden frank), ale i skvělý sýr ve tvaru Matterhornu.
Švýcaři jsou svým nádherným kopcem úplně posedlí. V cukrárně Mercury na hlavní třídě Bahnhofstrasse, kde mají úžasný výběr, obdivuji ohromné čokolády Toblerone. Každý dílek této typické švýcarské pochoutky je jeden maličký Matterhorn.
A večer se vydáváme na pochodňovou túru se sáňkováním. U poslední kapličky na kraji města nás čeká kuchař z horské chaty Moos, zapaluje pochodně a nasazuje tempo. Za patnáct minut jsme u restaurace na sjezdovce. Přitočím se dolů do kuchyně, abych viděla, jak se dělá pravé walliské sýrové fondue. Sliny se sbíhají, třešňovice a walliské víno Fendant voní kolem sporáku vábivou vůní.
Co vám budu vykládat. Večeře se nakonec protáhne do pozdních hodin a nabídka na sjezd na sáňkách do údolí nemá žádné odpůrce. Zajímá mě, co mám dole v Zermattu se sáňkami dělat. "Prostě je postavíš k prvnímu baráku," dává instrukce kuchař a provozovatel v jednom. Takhle se to tu dá taky dělat.
Co je divného na čtyřech tisících metrech
A pak je další ráno a člověk nevěří svým očím. Za oknem se majestátně tyčí Matterhorn jako na dlani. Modré nebe sedí nad 200 kilometry nádherných dlouhých širokých zermattských sjezdovek.
Je deset hodin dopoledne. Vyjíždíme na Rothorn, vystupujeme v 2 571 metrech nad mořem a na rozjezd si vybíráme sjezdovku číslo sedm. Je těžké ji najít. Pokrytá lehounkým prašanem po kolena bez jediné stopy čeká právě na nás. Neskutečné. Sníh za námi víří a my se prokousáváme níž a níž, abychom kombinací dalších lanovek a sjezdovek stanuli před polednem pod Matterhornem.
Vůbec se nedivím, že si tuhle horu všichni fotí. Výjezd na Matterhorn Glacier Paradise do 3 883 metrů je nezapomenutelným zážitkem. Poslední úsek obstarává kabinová lanovka pro 150 lidí, která vede vysoko nad ohromným plazícím se popraskaným ledovcem.
A potom nás vyplivne do temného tunelu, odkud vede výtah a několik náročných schodů na nejvyšší stanici lanovky v Evropě. Teď je dobré nechvátat. V téměř 4 000 nadmořských metrech při teplotě minus 25 stupňů Celsia a větru 31 kilometrů v hodině je lepší stoupat po schodech s rozvahou.
Pohled seshora se ani nedá popsat. Na dohled je minimálně třetina všech čtyřtisícovek, které kdy Alpy zplodily, a navíc celý areál, klopící se z hraničních hor na švýcarskou i italskou stranu.
Jsme tu úplně sami. Technika vypovídá službu, prsty bez rukavic se blíží omrzlinám. Ale je to jedna z nejúžasnějších chvi, jaké jsem v lyžařských areálech Alp zažila.
A ještě větší euforie na mě padá, jakmile se postavím na pistu. Přede mnou je 22kilometrový sjezd do údolí, skoro netknutá, široká, liduprostá sjezdovka plná varhánků a tomu všemu nasazuje korunu hora, kvůli které sem všichni jezdí. Matterhorn.
může se hoditJak pojedete Co zaplatíte Kolikrát za skipas Užitečná adresa Prospěšné telefonování s parádním divadlem |